Většina lidí má nějakého koníčka. Něco, čím vyplňují svůj volný čas a co je činí spokojenými. Někdo staví modely, jiný sportuje, mnozí hltají knihu za knihou. A pak jsou tu tací, kteří chytají zloduchy. Proč? Protože mají silně vyvinutý cit pro spravedlnost. Navíc je to zábava.
Redaktor(ka): Dalibor
Velvyslancem mezi hvězdami
Přestože se v nás filmový průmysl poměrně usilovně snaží vzbudit dojem, že práce velvyslance spočívá hlavně ve špiónských aktivitách, realita může (a asi by měla) být odlišná. Nicméně zkuste se zamyslet, jaké by to bylo být prvním vyslancem lidstva na jiné obydlené planetě…
Vzkaz v dlani
I ten nejbystřejší vrah občas přehlédne drobné stopy, které pak vedou k jeho odhalení. Někdy pomůže náhoda, jindy se o takový vzkaz vyšetřovatelům postará sama oběť. A nemusí jít nutně o fragmenty zabijákovy kůže pod nehty. Stačí malá figurka v dlani.
Síla touhy
Jaké by to asi bylo, kdyby…? To je základní otázka pokládaná a do různé míry i zodpovídaná autory sci-fi literatury již po dlouhé desítky let. Co může člověka donutit k rozhodnutí ukrýt se před světem na pusté planetě? A dokáže ho nějaký důvod zase vylákat ven?
Hledání pokladu ve východním stylu
Filmová branže nabízí bezpočet titulů na téma hledačů pokladů. Tohoto tématu pochopitelně nezůstal ušetřen ani literární svět. Ne každý objevitel je ale dobrodruh v duchu Indiana Jonese. A ne každý poklad chce být nalezen. Zvlášť, když se kolem naleziště děje něco podezřelého.
Zjednat nápravu
Lidé se údajně dělí na dravce a oběti. Někdy ale dravec nesprávně odhadne vyhlédnutý cíl. Pak přichází nezbytná reakce, která role obrací. Původní predátor se ani nestačí rozkoukat a už je z něj uzlíček nervů, nebo dokonce bezvládné tělo. Výsledek záleží na rozhodnutí mstitele.
Napravit cizí chyby
Kolikrát jsme si říkali, že bychom něco ve své minulosti rádi udělali jinak. Méně už pak přemýšlíme nad tím, jestli by náš zásah skutečně vedl k lepší verzi současnosti. Možná by taková cesta časem nakonec stejně představovala jen boj o zachování stávající dějové linie. Kdo ví?
Není sekta jako sekta
Výraz sekta si nejspíš většina z nás spojuje s něčím nekalým, často tajným, obvykle závadným. Nestane-li se člověk přímo obětí takového společenství, pak může být určitě zajímavé sledovat, na jakých základech ta či ona skupina svou filozofii staví. A že z ní někdy může jít obyčejnému člověku hlava kolem.
K cestě do minulosti není třeba stroj času
Jak praví titulek, k cestě do minulosti není vždy třeba sáhnout po stroji času. Někdy stačí jen zapátrat v archivech, poptat se pamětníků, případně vytáhnout staré fotografie. Někdy ale takové odkrytí historie může působit děsivě.
Venku z basy, a co dál?
Když světem zmítá smrtící pandemie, přeživší se začnou dělit do různých skupin podle síly svých morálních zásad, případně v závislosti na psychické odolnosti. Zrada, udávání, násilí na slabších – to všechno najednou vypluje na povrch jako korek na vodě. Přesto se najdou i ti, kdo to s lidskostí nevzdají.
