Na knižní pulty se počátkem března 2026 dostal další titul z cyklu Skutečné zločiny, konkrétně kniha Františka Müllera Skutečné zločiny na Plzeňsku 3. Stejně jako v případě druhého dílu stojí za jejím vydáním nakladatelství nastole, člen skupiny Albatros Media. Třetí díl plzeňskou trilogii uzavírá.

František Müller vstupuje do tohoto prostoru s výhodou, kterou nelze ničím nahradit. Nepíše o případech, které by si pouze nastudoval z archivů, sekundárních zdrojů nebo cizích vzpomínek. Stejně jako v předchozích plzeňských knihách i tentokrát čtenář dostává příběhy, na jejichž objasňování autor osobně participoval. Právě autentičnost dodává textu váhu, již si podobný žánr žádá. Nejde jen o atraktivní temná témata, ale o zkušenost člověka, který osobně odděloval dojem od důkazu, domněnku od zjištění a chaos od výsledného obrazu zločinu.

Třetí díl nabízí čtyři případy. Už jejich skladba napovídá, že tentokrát nepůjde o monotónní cestu jedním typem kriminality. Hned úvodní „Exploze citů“ přivádí čtenáře k útoku improvizovaným výbušným systémem v Horšovském Týně, tedy k události, která sama o sobě působí jako znepokojivé narušení běžného řádu. Druhý případ, „Vražda, která téměř prošla“, otevírá prostor pro jednu z těch děsivých situací, kdy se zločin mohl téměř ztratit v šumu všednosti a nezájmu. Třetí případ s názvem „Jak jsme pletli bič“ se věnuje útoku na barmana. Vyšetřování odkryje mnohem temnější a závažnější pozadí, než by se zpočátku zdálo. A závěrečné „Peníze, nebo život“ připomínají sérii bankovních loupeží, v níž nechybí drzost, bezmála westernová přímočarost, ani trpký dovětek, že znát pachatele ještě neznamená bez obtíží dosáhnout spravedlivého konce.

Právě v této šíři je třetí plzeňský svazek silný. Nenabízí jen další dávku „zajímavých případů“, ale pestřejší obraz toho, jak rozmanité podoby mohou násilí, agrese i lidská bezohlednost mít. Jednou vstoupí do hry výbušnina, jindy nenápadnost téměř přehlédnuté vražedné série, pak zase zdánlivě izolovaný útok, který se ukáže být jen vrcholkem něčeho mnohem horšího. A nakonec majetková kriminalita, jež v sobě nese stejnou míru ohrožení jako činy hrdelní. Kniha tak znovu připomíná něco, co podobné publikace říkají nejpřesvědčivěji právě tehdy, když jsou dobře napsané: skutečný zločin není literární fikce, a tak se neřídí žánrovými pravidly a už vůbec nerespektuje naše čtenářská očekávání.

Nejzajímavější posun však tentokrát nevidím ani tak ve výběru případů, jako spíš v jejich podání. Už u druhého dílu bylo znát, že se autor odklání od suššího, téměř protokolárního stylu prvotiny a hledá plynulejší způsob vyprávění. Třetí kniha jde v tomto směru ještě dál. Jazyk je méně úřední, méně svázaný pouhou rekonstrukcí dějů a místy se opravdu dotýká poloh, které jsme dříve čekali spíše od literatury krásné než od true crime. Někdo může změnu vnímat jako osvěžení, jiný jako krok za hranici toho, co od podobného žánru očekává. Rozumím oběma pohledům. Část čtenářů bude možná namítat, že skutečné zločiny si žádají chladnější dikci a přísnější odstup. Jenže zároveň platí, že právě plynulejší styl tentokrát pomáhá jednotlivé případy číst ne jako sled úředních úkonů, ale jako děje, v nichž je třeba hledat motiv, souvislost, rytmus i lidský rozměr.

Aby bylo jasno: Skutečné zločiny na Plzeňsku 3 se tím neposouvají k románu ani ke klasické detektivce. Pořád jde především o literaturu faktu, o svědectví z prostředí kriminalistiky, o připomenutí, že vyšetřování není práce jednoho osamělého génia, nýbrž souhra zkušeností, odhadu, trpělivosti a množství dílčích kroků. Jen je tentokrát onen faktografický základ obalen jazykem, který má větší ambici čtenáře vtáhnout a nést ho textem. A v zásadě se to daří.

Za zmínku stojí i samotná stavba knihy. Svazek o rozsahu přesahujícím dvě stě čtyřicet stran je přehledně rozčleněn do úvodu, čtyř rozsáhlejších případových celků a závěrečného doslovu. Nechybí ani fotodokumentace, která text vhodně doplňuje.

Plzeňská trilogie tak dostává zakončení, které nepůsobí jako pouhé povinné pokračování po úspěchu předchozích dílů. Naopak. Třetí svazek potvrzuje, že tato větev cyklu má vlastní tvář. Stejně jako  v případě třeba Skutečných zločinů po česku a jiných, regionálních titulů zůstává specifická právě osobní autorovou zkušeností a bezprostředností, s jakou dokáže zprostředkovat nejen výsledek, ale i cestu k němu. Ať už čtenář dává přednost strohé přesnosti prvního dílu, nebo vítá stylistické uvolnění dílů následujících, jen stěží může popřít, že zde sleduje přirozený vývoj autora, který se v psaní zjevně zabydlel.

Skutečné zločiny na Plzeňsku 3 nejsou četbou pro uklidnění. Jsou ale stylovým uzavřením jedné regionální řady, která ukazuje, že zločin nemá jen velká centra a mediálně vděčné kulisy. Někdy se odehrává blíž, než bychom chtěli. A o to silněji podobné knihy působí.

Související knihy

Müller, František

Nastole, 2026