Čtení ke kávě: Klaus a Louis (Martin Goffa)

Klaus a Louis

28.7.2026 Martin Goffa Bez komentáře

Nedávno jsem byl přítomen hořekování jednoho mého přítele. Chtěl by prý napsat knihu, jenže je mu skoro pětačtyřicet let, za sebou má jen pár nevydařených pokusů, a tudíž prý už nemá cenu se dál o něco snažit. Stát se spisovatelem už nestihne…

Nejdřív jsem mu chtěl připomenout daVinciho rčení, že „žádný člověk není takový hlupák, aby nedosáhl úspěchu aspoň v jedné věci, je-li vytrvalý“. Poté jsem se ale zamyslel a raději mu nabídl příběh o dvou mužích, kteří se jmenovali Klaus a Louis.

Klausovo příjmení znělo Mann. Byl to syn slavného držitele Nobelovy ceny Thomase, synovec taktéž slavného Heinricha a tak dále. Klaus Mann je mimo jiné autorem knihy Mefisto, brilantního románu o zhroucení morálních hodnot a službě diktatuře. V této souvislosti je třeba zmínit dvě zarážející skutečnosti: zaprvé to, že jde o knihu prorockou, protože byla napsána v roce 1936 a Mann v ní tedy už tři roky před II. světovou válkou demaskoval a do naha svlékl hitlerovské Německo a světovou katastrofu předpověděl. Druhým a ještě více šokujícím faktem je, že se Klaus Mann narodil v roce 1906, Mefista tedy napsal v pouhých třiceti letech! A právě tady nastává kámen úrazu, protože každý začínající spisovatel musí být tímhle faktem naprosto deprimován. Pokud někdo dokázal v tak mladém věku napsat román světových parametrů, má vůbec cenu se o cokoli snažit? Vždyť téhle dokonalosti se snad ani nelze přiblížit!

Když Klaus Mann zemřel, nebylo mu ještě ani třiačtyřicet. Ve Francii, kde zakotvil po několika emigrantských štacích, spáchal sebevraždu. Trpěl válečnými traumaty, byl ostrakizován jakožto homosexuál, a především se nedokázal smířit s faktem, že i po válce, kterou v románu předpověděl, je Mefisto v jeho rodném Německu stále zakázanou knihou.

Před svou smrtí se Klaus Mann mohl v pařížských ulicích potkávat s mužem, který se protloukal jako herec malých divadelních rolí. Jmenoval se Louis a dávno už nešlo o žádného mladíka. Táhlo mu na čtyřicet, byl chudý, opomíjený a vyjma několika štěků neprorazil ani u filmu. Dokonce ještě o dalších deset let později to vypadalo, že chudák Louis skončí zapomenutý jako tisíce herců, o kterých dnes už nikdo neví. Jenže poté mu k padesátým narozeninám osud nadělil roli pošuka, který svými cholerickými záchvaty dostává do varu nejen členy své rodiny, ale především kolegy v uniformě. Ano, v roce 1964 se zrodil četník ze Saint-Tropez a náš Louis, celým jménem Louis de Funès, se proslavil po celém světě. Stala se z něj hvězda a až do své smrti pak točil jeden trhák za druhým.

Sečteno a podtrženo, Klaus Mann, který napsal svůj opus magnum již ve třiceti letech, zemřel sotva o dekádu později jako psychicky vyčerpaný a drogově závislý nešťastník v obyčejném hotelovém pokoji. Oproti tomu Louis de Funès, proslavený až coby padesátník, dožil svůj poklidný život na zámku Clermont poblíž Nantes.

Kdyby Louis ve svých devětačtyřiceti letech rezignoval a přestal se snažit, neměl by ani roli četníka, ani slávu, ani zámek.

Svému hořekujícímu příteli jsem proto poradil tu nejsnadnější věc – ať zapomene na čas. Na své roky, na minulost, a dokonce i na budoucnost. Ať se prostě posadí ke stolu a napíše to, co napsat touží. I kdyby to mělo vypadat, že bude sám sobě jediným čtenářem. Proč? Protože člověk nikdy neví, jakou příležitost mu přinese příští den.

Louis by mohl vyprávět.

Martin Goffa

Bývalý kriminalista, nyní spisovatel a scénárista. Za sebou má již 35 vydaných knih, které jsou rozloženy mezi několik jeho pseudonymů: Martin Goffa, Daniel Gris a Alex Walló. Přesto i nadále zůstává v anonymitě, nepořádá autogramiády, veřejná čtení ani se neúčastní besed. Jeho skutečné jméno i podoba jsou neznámé.

Doporučení:

Share