Rozhovor: Markéta Harasimová (II. část)

„Člověk, který žije podle svých představ a tužeb, nemá důvod k nespokojenosti,“ říká spisovatelka Markéta Harasimová (II. část)

17.7.2025 Roman Míka Bez komentáře

Dnes vám přinášíme pokračování rozhovoru se spisovatelkou a nakladatelkou Markétou Harasimovou. Jeho úvodní část jsme zveřejnili v minulém týdnu.

Objevily se v některém z Vašich románů také autobiografické prvky nebo události ze života Vašich blízkých či známých? V jakém poměru je v nich fikce oproti skutečnosti?
Co se týká autobiografických prvků, vědomě je v drtivé většině případů nepoužívám, stejně tak jako konkrétní zážitky svých přátel nebo rodiny. Samozřejmě občas něco do děje začlením, ale jsou to spíš střípky, tak do pěti procent děje, maximálně deseti. Zbytek je fikce a přímý výsledek práce mé fantazie, která je poměrně bujná. V knize Sudičky jsem si sice vypůjčila osud svého bratra, který bohužel před třemi lety předčasně tragicky zemřel, ale jen proto, aby ten jeho odchod mohl být zdviženým varovným prstem pro druhé, kteří se potýkají s podobnými problémy, jaké měl i on. Aby zkrátka bratrův odkaz někomu pomohl. Obsah románu je však jinak kompletně vymyšlený. Pouze jednou jsem napsala knihu podle skutečné události – příběh, který se opravdu stal. Změnila jsem v něm jen samotný závěr. Jmenuje se Gaslighter a je na téma psychického násilí v manželství. Výjimku jsem udělala proto, že šlo o silný lidský osud a já si byla jistá, že jeho knižní zpracování může mnohým, kteří prožívají podobné trápení jako hlavní hrdinka, otevřít oči. Dodat obětem sílu vymanit se z područí tyrana a začít znovu žít – protože vedle manipulativního narcisty jenom přežíváte. Konec románu je dovedený do krajnosti, a to záměrně – aby oběti psychického teroru zůstaly opařené a rozhodly se co nejrychleji jednat. V ostatních případech – zejména v krimithrillerech, ale často i psychologicky zaměřených titulech – však opravdu z převážné většiny fabuluji a nedělá mi problém vytvořit i hodně ujetého psychopata. Vlastně mě ti negativní hrdinové a přízračné zápletky hodně baví – často si po psychologicky náročných tématech u těch vražd, komplotů a jiných zločinů docela odpočinu, byť to může znít skoro hrozivě. Ale na druhou stranu, lidé rádi čtou o věcech, které nechtějí prožít. Ocení, že se mohou s knihou v bezpečí svého křesla nebo postele tak trochu bát a děsit, načež usnou s tím, jak se mají dobře, když se jim nic strašidelného neděje. Fantazijní příběhy mají jednu výhodu – víte, že se nestaly, a ačkoli vyvolají třeba i bouřlivé emoce, nejsou psychicky tak tíživé jako ty skutečné. No a já je budu vymýšlet dál a dál…

Přiznávám, že zejména Sudičky mě doslova emočně „rozervaly“. Jak obtížná pro Vás byla práce na tomto románu, kde jste si, jak zmiňujete výše, vypůjčila tragický osud svého bratra?
Sudičky jsou hodně těžkým tématem – zpracovávají kruté životní osudy – a vzhledem k tomu, že jsem do děje bratra zapracovala, to bylo emočně náročné i pro mě. Zejména některé pasáže – vzpomínky byly ještě stále živé. Jeho postava se objevuje až ve druhé polovině knihy a je zčásti fiktivní, nicméně jádro jeho problému je v příběhu obsaženo – jako takové poselství pro ty, kteří propadli nějaké formě závislosti. Zdůraznila jsem i duchovní stránku věci, která byla zase důležitá z mého osobního hlediska. Věřím ale, že může být přínosná i pro ostatní čtenáře a bojující lidi, kteří se chtějí vymanit z područí nezdravého návyku, co ovládá jejich každodenní rytmus a logicky také snižuje kvalitu života. Duchovní rozměr nelze opomíjet, zvlášť v horších časech. Sudičky mají u čtenářů úspěch, a toho si vážím především proto, že čím víc se kniha rozšíří, tím vyšší má potenciál podat někomu pomocnou ruku a třeba ho i skutečně vyrvat ze spárů závislosti. S tím jsem román psala a doufám, že přestože mě speciálně tahle tvorba emočně drásala, přispěje k dobré věci.

Obálky Vašich knih jsou charakteristické velice výrazným a osobitým grafickým zpracováním. Jak moc důležitá je pro vás „fyzická“ podoba knihy?
Děkuji moc, vyřídím pochvalu grafikovi, který za těmi obálkami stojí. Je šikovný a jsem velmi ráda, že už tak dlouho k oboustranné spokojenosti spolupracujeme. Vždy si knihu přečte dřív, než se do tvorby přebalu pustí, aby byl v obraze, a já mu k danému tématu obvykle dodám svou představu, co by asi na obálce mohlo být. Podle toho pak už samostatně řeší motivy na titulní stranu a veškeré doplňky, jako třeba konkrétní typ fontu, barevnost písma, jeho umístění apod. Musím říct, že jsem měla šťastnou ruku na člověka s vkusným a profesionálním přístupem. Spokojená jsem nejen já, ale i ostatní autoři, jejichž knihy v MaHa vycházejí. Fyzická podoba knihy je pro mne totiž zcela klíčová – jde o její tvář, to, co ji charakterizuje. Přebal má vystihnout podstatu obsahu a navíc musí jako marketingový nástroj nalákat čtenáře, aby se s příběhem chtěli seznámit blíž. Dokud jsem vydávala výhradně u jiných nakladatelů, neměla jsem prakticky žádnou možnost tento aspekt ovlivnit, přičemž mi moc nevyhovovalo, že dílo, kterému jsem vdechla život, nemusí mít potah, s nímž budu vnitřně souznít. Dnes mám v tomto naprostou svobodu. V MaHa se snažíme, aby také autoři, jejichž rukopisy zpracováváme do knižní podoby, byli s obálkami svých děl spokojení. Na začátku jsme ještě občas připustili, aby autor obálku dodal sám, pokud na tom trval, ale dnes to již nepraktikujeme. Návrh jim většinou dělal člověk, který třeba rozuměl reklamní grafice, ale té knižní bohužel nikoli, takže výsledky nebyly optimální. V současné době máme pro autory určitě zajímavou nabídku a vždy jsme schopni přihlédnout k jejich představám. Těší mě rovněž, že se graficky odlišujeme od většiny nakladatelů.

Na které knize aktuálně pracujete a kdy se dostane ke čtenářům?
Momentálně mám rozpracovaný psychologický román na téma narcistní matky – v tom smyslu, jak rodič s narcistickou poruchou osobnosti dokáže zkomplikovat či přímo zlikvidovat život vlastnímu dítěti (dětem). Chci ozřejmit, kam až může tahle psychická deformace vést a jak tvrdý dopad může mít patologické jednání jediné osoby pro celou rodinu. Možná dokonce i celou následnou generaci. Detaily neprozradím, ale bude to opět náročnější čtení a titul jsem pojmenovala jednoduše: Matka. Poslední dobou jsem si celkem oblíbila jednoslovné, úderné a vševyjadřující názvy svých knih (například Karma, Pokání, Sudičky…). Tenhle román se ke čtenářům dostane ve druhé polovině října, vyjde 15. 10., a nyní jsem někde ve dvou třetinách rukopisu. Jako vždy mám ale už teď docela dost materiálu a tak je možné, že budu v závěru opět škrtat a trochu děj redukovat, aby se kniha rozsahem vešla do mého standardu 320–350 stran.

Mílovými kroky se blíží prázdniny a léto.* Prozradíte nám některé z Vašich plánů na toto období?
Já mám v létě obvykle jasno – pokud to není nevyhnutelné, nemám žádná představení ani talkshow (letos udělám výjimku, nedávno jsem se totiž nechala přemluvit a kývla na realizaci hry Kočkohrátky v rámci čtenářského open air projetku, který pořádají v Mělníku, takže na konci července výjimečně vyrazím potěšit dětské diváky) a věnuji se výhradně tvorbě. Stejné to tedy bude i letos – nejdříve chci dokončit Matku a hned poté se pustím do nového rukopisu. K tomu dokončuji divadelní scénář k představení, které se přes léto začne zkoušet a já bych se měla objevit v hlavní ženské roli – hrát budeme začátkem října. Další divadelní scénář teď také ladím s Romanem Štolpou, během léta bychom s ním chtěli výrazně pohnout.

Měla byste na závěr nějaký vzkaz pro naše knihomoly?
Můj vzkaz (nejen) pro knihomoly, je jednoduchý – ať jsou hlavně zdraví, protože to je nejdůležitější ze všeho. A také, ať ve svých milovaných knihách vždy nacházejí příběhy, které je inspirují, potěší, poučí a odvedou od starostí všedních dní.

Moc děkuji za příjemné povídání i za poskytnuté fotografie. Přeji krásné a pohodové léto a mnoho štěstí a úspěchů v osobním životě i v další tvůrčí i nakladatelské činnosti.

S mnoha dalšími autorčinými knihami se můžete seznámit na stránkách Klubu knihomolů. Přečtěte si také její příspěvky do naší rubriky Čtení ke kávě (1., 2. 3., 4.), recenzi knihy Mrazivé hry a také rozhovor pro náš klub z roku 2017.

* rozhovor se uskutečnil v polovině června (poznamenal autor)

Doporučení:

Share