Manželské etudy

Marketa Harasimova_Manzelske etudy
Manželství Vlaďky a Rudy uvadá. Po manželské hádce odjíždí uražená Vlaďka trucovat na chalupu, místo uklidnění nervů se však dočká loupežného přepadení. To překvapivě vyústí v seznámení s novým mužem, Vlaďčin pokus o nevěru má ale nečekané rozuzlení.

Počítačový expert Ruda byl odjakživa milovníkem piva, a aby v závěru pracovního týdne upustil páru, pravidelně vyrážel s partou štamgastů „na jedno“. Což se vždy protáhlo do noci.
Jeho žena Vlaďka nad tím pochopitelně neskákala nadšením – místo osamělého sledování televize by si raději užila večer při svíčkách.  A tak když se přiblížily její narozeniny, praštila pěstí do stolu: oslaví je na chatě, ve dvou a romanticky. Ruda, utlučen argumenty, nakonec pro vlastní klid souhlasil – ovšem hospůdku si před víkendem neodepřel. Vlaďce to nevadilo: využila volný čas ke zkoušce nového prádélka, s jehož pomocí hodlala udělat z usedlého ajťáka opět sexuálního dravce.
Jenže ouha – milý Rudolf to s počtem půllitrů trochu přehnal, a ráno tak v jeho hlavě řádilo stádo permoníků…
„Vladěnko,“ sténal doslova v posledním tažení, „prosím, přines mi aspirin. Ne, dva, raději dva!“ žadonil s hadrem na hlavě. Mrskla po něm rovnou celé plato, ať se těmi analgetiky třeba udáví.
Po nějaké době však Vlaďce došla trpělivost a stylem běsnící saně vtrhla do ložnice. „V kolik vyjedem?!“ postavila se mezi dveře a podupávala ve výhrůžném rytmu špičkou pantofle do podlahy.
„A musíme tam jet? Vždyť chata může počkat…“ naběhl si na lopatu Ruda.
„Ale já ne! Zapomněls, proč tam jedeme?“ přidala Vlaďka na decibelech.
Ruda si zacpal sluchovody a zavyl jako raněný jelen. „Ne, to ne!“
„Tak mi snad chceš říct,“ pokračovala řezavým tónem, „že pivo a hospoda jsou pro tebe důležitější než já?!“ Rychlostí, která by zahanbila i Usiana Bolta, vystartovala k posteli. Nebohý Rudolf se na okamžik přikrčil v obavách z fyzické újmy.
„Ne… ale já opravdu hrozně trpím…“ pípl ve snaze být co nejmenší.
„Víš co? Tak trp! Jedu sama!“ vřískla, a kladívka útočící na Rudův mozek při tom zdvojnásobila váhu i kadenci. Naštěstí to netrvalo dlouho a po posledním z plejády prásknutí dveří Ruda osaměl.
Zuřivá Vlaďka dojela vpodvečer k chatě a zaparkovala v rozviklané stodole – to kvůli holubům, kteří trpěli chronickým diarré. Pokaždé, když auto zůstalo venku, bylo ho při odjezdu kvůli betonovým nánosům ptačího trusu potřeba důkladně opláchnout hadicí.
Aby ulevila napjatým nervům, otevřela víno a napustila si vanu. V té pak svolávala na Rudovu hlavu všechny pohromy, co jí přišly na mysl – zapáleným kompjůtrem počínaje, kastrací konče.
Po půlhodině strávené pomstychtivými myšlenkami Vlaďku překvapilo vrznutí starých pantů, načež se ozvaly opatrné kroky. Ty zjevně směřovaly do pokoje. Vlaďka úlekem ztuhla a naslouchala následnému šmejdění.
Že by se Ruda rozmyslel a přijel za ní? Ale ne, neslyšela přece přijíždět auto. Taky by na ni jistojistě zavolal. Kdepak, tohle může být jedině zloděj nebo úchylák… Zděsila se a strachem málem ani nedýchala.  Avšak než stačila promyslet, jak se s neznámým živlem vypořádá, otevřely se dveře a ona vytřeštila oči na cizího vousatého chlápka. Přes jeho levé rameno se houpala Vlaďčina kabelka a v prstech druhé ruky svíral klíč od vozu.
Nahá žena se sklenkou červeného v jinak úplně prázdné chatě vetřelce šokovala stejně jako on ji. Zařvali oba současně.
„Vrať mi to!“ zaječela Vlaďka, když spatřila v cizích prackách svůj majetek, a natáhla mokrou ruku po kabelce. Ovšem zloděje její obnažené křivky ani rozkaz nijak neohromily – dal se čiperně na úprk. Vlaďka v sobě objevila netušenou kuráž. Vyskočila z vody jako koroptvička a v rouše Evině vyrazila za ním. Vedle dveří zahlédla basu s plechovkami piv, které tam uchovával Ruda.
Nečekala ani minutu a počala zloděje manželovými zásobami bombardovat, jako by to byly dělové kule.
Neznámý lapka nestačil uniknout daleko. Plechovky Vlaďce sice brzy došly, ale vedle bedny příhodně stála prázdná půllitrová láhev. Popadla ji a mistrovským švihem pravačky poslala za prchajícím pobertou.
Při vrhu si místo lopatek neznámého chmatáka živě představila Rudovy záda, což její mušku podstatně vylepšilo. Pouze díky tomu zasáhla muže přímo do týla. Zazněla dutá rána, po níž se zcela bezhlesně svezl do trávy spolu s Vlaďčinou kabelkou.
„A máš to, šmejde,“ ucedila a zamnula si ruce, načež se k zloději vrhla a ukořistila zpátky kabelku i klíče. Neváhala a hned vytočila sto padesát osmičku.
„Teda, po tom člověku pátráme už skoro rok. Máte snad černý pásek v karate?“ gratuloval jí o hodinu později urostlý policista, když zloděje odvážela eskorta.
„Ne, ale potřebovala jsem zchladit žáhu a tenhle mi zrovna přišel do rány.“ Pak si Vlaďka statného příslušníka prohlédla od hlavy až k patě. Rázem si vybavila Rudovy pivní večery a absenci manželské erotiky. Svůdně přimhouřila oči. „Hele, nechtěl byste příští čtvrtek tak po šestý přijít na skleničku? Budu mít na pár hodin volnej byt…“
I on si přepečlivě prohlédl její křivky zahalené do tenkého županu a v očích mu zajiskřilo. „To zrovna nesloužím. Přijdu rád,“ odvětil. „Jsem Petr,“ dodal s mrknutím.
Vzhledem k tomu, že Vlaďku Rudova nevšímavost užírala čím dál víc, děkovala náhodě, která jí Petra přihrála do cesty. Měl evidentní zájem za Rudu v sexuálních radovánkách zaskočit a ona to upřímně vítala.
Slovo dalo slovo a poté, co Ruda za pár dní s mlsnou slinou odkvačil na pivo, Vlaďka se začala chystat na příchod milence. „Tak, Rudánku,“ kroutila se v černém saténu před zrcadlem. „Ty nemáš zájem, ale pro druhý jsem pořád ještě šťabajzna!“ poplácala kyprý bok.
Jakmile zazněl zvonek, vyrazila na deseticentimetrových podpatcích ke dveřím.
„Ahoj zlato,“ zapíchl příchozí dlouhý pohled do vábného žlábku mezi jejími prsy.
„Nezdržuj,“ popadla ho za rukáv a vtáhla do předsíně. Nač taky ztrácet čas, že?
V obýváku Petr zručně otevřel sekt, což ocenila, jelikož Ruda se zvládl dostat maximálně do piva. Netrvalo dlouho a došlo na tanečky, odvážné doteky a svlékání. Vlaďka odhodila župánek, návštěvník košili i kalhoty. Následné svíjení v rytmu kýčovité hudby se tak odehrávalo už jen ve spodním prádle. Vzrušení ovíněných tanečníků rostlo a vrchol večera v podobě pohlavního spojení byl každým okamžikem na spadnutí.
Ovšem vtom hicující dvojku zarazil zvuk, který s erotikou hrubě neladil. „Vlaďko!“ zahalekal z chodby Ruda. „Představ si, ten blbec hospodskej narazil podchlazenej sud! Poprvý za dvanáct let, co tam chodím, se to pivo nedalo pít! Tak jsem koupil aspoň lahváče a jsem zpátky.“
Petrova vášeň viditelně povadla. „To… to je tvůj muž?“ hlesl a zatěkal očima po místnosti, jako by hledal únikovou cestu. Z chrabrého policisty se v tu ránu stal vystrašený střízlík.
„Bohužel,“ odvětila suše.
„Dáš si se mnou jedno dobře uvařený…?“ To už se ve dveřích zjevil Ruda, v každé ruce orosenou láhev. Jakmile však spatřil scénu před sebou, slova mu zamrzla na rtech. Tupě zíral na chlápka v zářivě bílých spodkách a svou ženu oděnou jen do negližé. Podle výrazu jejich tváří se mohlo zdát, že sledují, jak  z Rudovy lebky svižně vyrazilo paroží.
„No… do prdele?“ našel Ruda konečně ztracenou řeč. V příští vteřině se tvarohovité svalstvo mírumilovného ajťáka proměnilo v muskulaturu Chucka Norrise. Rudolf přímo cítil, že do něj vpluly i hercovy bojové schopnosti.
„Ty hajzle! Zabiju tě!“ zařval, na nic nečekal, rozmáchl se a udeřil svého soka láhví do klíční kosti. Zasažený muž zakňučel bolestí a klesl na kolena.
„Rudooo!“ zaječela Vlaďka ve chvíli, kdy se rozpřáhl podruhé – tentokrát s jasným úmyslem rozmlátit polonahému Petrovi láhví hlavu. „Zabiješ ho!“
Vlaďka se vrhla k běsnícímu manželovi a pověsila se mu na paži. „Chceš jít do kriminálu, ty blbče?!“ spílala mu, zatímco napadený milenec sténal na koberci. Rudolfovi se po chvíli přece jen vrátil chladný rozum technika a drtivá tíha paroží na jeho hlavě také polevila. Nakonec – přišel právě včas!
Sevřel hrdlo láhve. „Padej, než z tebe udělám dva menší!“ zahřímal temně a rozhodným gestem ukázal Petrovi dveře. Tomu sloužilo ke cti, že v tichosti posbíral své svršky, popadl boty a pouze ve slipech opustil byt.
Ruda mezitím spatřil nedopitý sekt a zuřivě s ním oddusal do kuchyně, kde ho s gustem vylil do dřezu. „Sračky,“ mumlal si při tom pod vousy.
„Rudy?“ pípla za ním Vlaďka, ohromená jak jeho zásahem, tak náhlou mužností. Netušila, že se z jejího uťápnutého manžela může vyklubat neohrožený Rambo. A po dlouhé době pocítila záchvěv touhy, kterou zdusily roky manželství. Přála si, aby ji Ruda v téhle náladě odvlekl do ložnice – třeba za vlasy, a třeba i s tím pivem v zubech.
„Co je?“ otočil se k Vlaďce a s údivem si všiml, že je vlastně i dvacet let po svatbě pořád ještě docela kus. Přesto se dál tvářil jako bůh pomsty a vyčkával, s čím jeho žena přijde.
„Napadlo mě…“ vyslala k němu smyslný pohled a poodhalila oblinu ňadra. „…že bych se ti měla omluvit. Rozumíš? A třeba by sis u toho rád vypil jedno to vychlazené pivko… ne?“ zvlnila boky a namířila palec směrem k ložnici.
Rozmýšlel se jen chvíli. Mrkl na orosenou dvanáctku, kterou stále ještě třímal v ruce, a pak samolibě vykročil ke dveřím. „Máš pravdu. Ještě že jsem ho nerozbil…“ podotkl, a dal své ženě při cestě do ložnice přednost.
Následné chvíle potvrdily, že stará láska nerezaví, a dokonce i téměř dovršená nevěra může přinést do znuděného manželství čerstvý vítr spolu s vášní. Přesně podle rčení, že všechno zlé je i pro něco dobré…


Markéta Harasimová

Marketa HarasimovaMarkéta Harasimová je členkou české sekce AIEP a aktuálně se začleňuje i do Obce spisovatelů. Knihy začala vydávat už během studií. Dnes se literární tvorbě věnuje na plný úvazek – kromě románů píše články a povídky, stala se scenáristkou a pravidelně vystupuje se svým kulturním programem. Spolupracuje s řadou známých osobností. Je také autorkou projektu S vínem nad knihou, který kombinuje scénické čtení, hudbu a degustace moravských vín. Aktuálně založila vlastní nakladatelství MaHa. Autorčina současná tvorba je laděna eroticky a detektivně; často jde až na hranici thrilleru. Tíhne k akci, pádným dialogům a emotivním situacím.
Z tvorby Markéty Harasimové můžeme jmenovat například knihy Rozcestí, Miriam, Nejkrásnější dar, Osmnáct, Růže a slzy, anebo erotické krimithrillery Sametová kůže (podle něhož aktuálně vzniká scénář k celovečernímu filmu), Vražedná vášeň, Pouta z pavučin, Mrazivé hry či nejnovější titul Poháry touhy. Více na www.marketaharasimova.cz.

Do 27. 3. 2017 se můžete zúčastnit naší soutěže o autorčinu novou knihu Poháry touhy.

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizeVražedná vášeň

Harasimová, Markéta

Čas, 2015

zobrazit info o knizeMrazivé hry

Harasimová, Markéta

Čas, 2016

zobrazit info o knizePouta z pavučin

Harasimová, Markéta

Čas, 2016

zobrazit info o knizeSametová kůže

Harasimová, Markéta

Jota, 2014

zobrazit info o knizePoháry touhy

Harasimová, Markéta

MaHa, 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>