Čtení ke kávě: Kolo (Hana Militká)

Kolo

13.5.2025 Hana Militká Bez komentáře

„Jé, ahoj, dědo! Kde je babička? Nepřijela s tebou?“

„Ne, nepřijela.“
„A kde je?“
„Vždyť víš, že jsme se s ní minulý týden rozloučili,“ odpoví smutně děda a zamáčkne slzu.
„No jo, ale ona tam nepřišla. Neviděl jsem ji.“
„Ne, nikdo už ji neuvidí. Byla moc nemocná. Zemřela a museli jsme ji pohřbít.“
„A kam?“ ptá se vytrvale šestiletý vnouček.
„No, pod zem,“ zašeptá děda.
„Aha, a kdybychom ji vykopali, mohla by se znovu narodit?“ ptá se malý cvrčíček bezelstně.
„Ne, to se nikomu nepodaří.“
Přiběhne bráška: „Jé, dědo, co jsi nám přivezl?“
„Nic,“ přizná zklamaně děda. „Neměl jsem čas,“ zalže.
„Babička nám vždycky vozila spoustu dobrot,“ vyčítavě pokárá dědu ten starší a pro jistotu se koukne do jeho baťohu. Vypadne z něho peněženka a z ní vyčuhuje fotka.
„Jé, dědo, ty máš nějakou ženskou? Naše babička se ti přestala líbit?“
„Ne, co blázníš, jak tě tohle napadlo?“ žasne děda.
„A kdo je na téhle fotce?“
„Možná se budete divit, raubíři moji, ale to je právě babička.“
„Omládla?“ ptají se jeden přes druhého.
„Naopak. Na fotce je zamlada. To jsme se ještě neznali.“
„Aha,“ přitakají rozpačitě.
„Někdy vám to vysvětlím. Až budete větší.“
Ten menší se ozve: „Ale, dědo, zapomněl jsi, že jdu v září do velké školy? Jako chodí bráška. Pak budeme oba velcí.“
„Fajn, pak vám to vysvětlím.“
„A, dědo, mohl bys mi zkontrolovat moje kolo?“
„Copak s ním máš? Vždyť bylo vloni nové.“
„No, zdá se mi, že nechce moc jezdit,“ vysvětluje starší hoch.
„Tak na to spolu mrkneme. Po obědě, ano?“
„Jenže ty po obědě vždycky spíš.“
„Jo, to máš pravdu. Musím, abych všechno dobře strávil.“
„Až se vzbudím, mrkneme spolu na to. A tvůj mladší bráška má nejvyšší čas, aby se taky naučil jezdit na kole. Co říkáš, půjčíš mu to, když ho spravíme?“
„No, nevím, nesmí mi ho rozbít…,“ váhá starší.
„Budeme ho spolu hlídat. A teď jdu pozdravit vaše rodiče. Pro samou práci možná ani nevědí, že jsem přijel.“
„To víš, na baráku je furt moc práce,“ řekl starší hoch a odplivne si jako starý pardál.
„A kdepak jsi tohle viděl? Snad ne u táty?“ směje se děda.
„Ne, táta neplive, vyprávěla to sousedka.“
Děda se neudrží a směje se na celé kolo.
Po obědě se prospí a pak se s vnoučky pouští do kontroly kola.
„Vidíte, jak je kolo měkké? Uteklo.“
„A kam?“ ptá se bezelstně mrňousek.
„To právě musíme zjistit. Jako správní mechanici.“
Děda namočí přední splasklé kolo do škopku s vodou a pátrá po dírce v plášti.
„Vypadá to dobře. Možná jenom špatně těsní šlaušek.“
„Co to je?“ žasnou oba.
„No přece ventilek, kterým se každé kolo nafukuje.“
„Pusou?“ otázky neberou konce.
„Ale kdepak!“ směje se děda. „Hustilkou neboli pumpičkou.“
Pořádně obě kola napumpuje poté, co oba ventilky pořádně pročistí.
„A teď mi ukaž, jak umíš jezdit,“ vyzve staršího.
Chvilku je maličko nejistý, přece jen na kole přes zimu neseděl. Otrká se a drandí po dvoře.
„No vidíš, jak ti to jde!“ chválí nadšeně děda.
Začnou zkoušet mladšího hocha, jestli má vlohy udržet se na kole. Po hodinovém výcviku a vysvětlování ujede sám několik metrů.
„No vidíš, jak ti to jde! Taky jsi šikula!“ chválí děda a starší chlapec.
Pak je děda pozván na kafe.
Líčí rodičům, jak jsou hoši šikovní.
„Taky chci oprášit staré kolo a trochu jezdit. Musím udržovat kondici.“
Pustí se do celkové kontroly letitého kola.
„Snad to půjde…“ Sedne na něj a zakrouží po dvoře.
Najednou se strhne povyk: „Mami, mami, děda už taky umí jezdit na kole! Docela mu to jde!“
Děda je překvapený oslavným povykem, začne se smát, div nespadne z kola.
„Ale dědo, musíš ještě trénovat,“ radí mu vnoučci.
„Kluci moji zlatí, mám největší poklad na světě. Lásce k rodině a svým drahým se nic nevyrovná.“

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Janem Svěrákem na filmu Kolja a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Herečka je velice plodnou spisovatelkou:
Povídky z povětří vyšly v roce 2013. Následovaly detektivky: Záhadný šepot (2015), Pronikavý smích (2016) a Vražedný lov (2017).
Povídky z povětří byly vydány roku 2016 jako autorčina první elektronická kniha, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1: Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí.
V říjnu 2018 se překvapivě objevuje Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny. Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala: Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš a Velké případy kpt. Černé 2: Nemilosrdná vášeň. – původně elektronické knihy vycházejí v tištěné podobě.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů a za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1: Záhadné úmrtí.
K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem.