Svou verzi posmrtného života vám v románu Láska ze záhrobí představí bestsellerová autorka vtipných romantických příběhů Kirsty Greenwood. Když nepíše knihy, skládá muzikály. Ve volném čase se ráda vydává na průzkumy Londýna, kde společně s manželem žije. A do Londýna zasadila i děj Lásky ze záhrobí.

Hlavní hrdinka, sedmadvacetiletá farmaceutická asistentka Delphie Bookhamová, umře. Udusí se hamburgerem – laciným polotovarem, který si připravila v mikrovlnce. V detektivkách či thrillerech představuje smrt běžný dějový zvrat, kterým se spisovatelé snaží hned v úvodu upoutat pozornost čtenářů. Ale v románech? Ty obvykle začínají jiným způsobem…

Delphie umírá ještě dříve, než se o ní cokoli dozvíte. Ocitne se na Věčnosti, kde se seznamuje se svou posmrtnou terapeutkou Merritt – ta se stává její průvodkyní. Pomáhá jí vyrovnat se se vším, čím si aktuálně prochází.

Přiznám se, že zpočátku jsem byla ke knize skeptická, protože úvodní scéna přece jen působí poněkud absurdně. Ale autorčin styl psaní mě zaujal, takže jsem pokračovala ve čtení. Příběh vypráví originálním způsobem: např. o Delphie se vše podstatné (o dětství, problémech v dospívání atd.) dozvíte z videa, které jí Merritt pustí hned po příchodu na Věčnost.

Ptala jsem se, jestli chceš, aby se ti promítl život před očima. Dřív jsme tuhle službu nenabízeli, jenže Hollywood nasadil lidem do hlav, že se musejí mermomocí před svým koncem mrknout na to, jak žili. (str. 15–16)

Nicméně mi vadilo, že autorka dovedla mnoho věcí do extrému: Delphie žije sama, nemá žádné (opravdu žádné!) přátele a za celý svůj život s nikým nechodila.

Vůbec netuším, co tak může uspokojovat někoho, kdo nemá sex, protože já jsem za živa vymetla kdejakou postel. A byla to paráda. (str. 23)

Po pár přečtených kapitolách jsem ale pochopila, že Kirsty Greenwood si tak připravila prostor pro důležitý zvrat: Delphie se na Věčnosti setká s mužem jménem Jonah, který si okamžitě získá její sympatie. Na rozdíl od jiných lidí ji neznervózňuje, hned najdou společné téma k hovoru a jejich konverzace lehce plyne. Navíc se zdá, že i jemu se Delphie líbí! Jenže Jonah na rozdíl od Delphie zatím neumřel…

Vypadá to, že mám pro tebe dobrou zprávu, kamaráde! Nejsi totiž opravdu mrtvý, jen návštěvník v bezvědomí, jak takovým hostům tady říkáme. Chybička se občas vloudí a náš systém nám pošle lidi, kteří sem ještě nepatří. (str. 31–32)

Delphie v Jonahovi vidí svou spřízněnou duši. Jen jeho si dokáže představit po svém boku.

Dokonce i smrt by byla příjemná, kdy byl mrtvý spolu se mnou. (str. 150)

Merritt samozřejmě setkání Delphie a Jonaha bedlivě sleduje. A protože si uvědomuje, že Delphie vedla příšerný život bez lásky, došla k zásadnímu rozhodnutí: pošle Delphie zpět mezi živé. Má však podmínku: Delphie musí Jonaha do deseti dní najít. Pokud se do ní skutečně zamiluje a z vlastní vůle ji políbí, Delphie bude žít. Jinak se vrátí zpět na Věčnost (tzn. definitivně umře).

„Deset dní“, zopakuje Merritt. „A políbit musí on tebe.“ (str. 40)

Delphie se ocitne v nelehké situaci: Jonah představuje její jedinou šanci na život. Ale nezná jeho příjmení a neví, ve které části Londýna bydlí. Navíc Merritt ji upozornila, že si setkání na Věčnosti nebude pamatovat (došlo k němu v jeho bezvědomí). Dokáže ho Delphie najít? A opravdu mezi nimi přeskočí jiskra?

Kirsty Greenwood využila pro své vyprávění nadpřirozenou zápletku. Ačkoli mám raději reálné příběhy, Láska ze záhrobí mě nakonec příjemně překvapila. Námět považuji za originální a i hlavní hrdinové mě zaujali – samozřejmě Delphie, ale i další postavy. Třeba (tak trochu bláznivá) Merritt, jejíž nedostatek taktu vedl k několika vtipným situacím (pro čtenáře, nikoli pro Delphie). Humorem je ovšem protkána celá kniha – Delphie je prostořeká a neumí jednat s lidmi, což opět vede ke scénkám, které vám vykouzlí úsměv na tváři.

Existuje mnoho důvodů, proč se radši lidí straním, ale moje nemožné vyjadřování bude určitě v první pětce. (str. 76)

Máte-li rádi kombinaci neotřelé zápletky, humoru a romantiky, mohla by vás Láska ze záhrobí bavit.

Související knihy

Greenwood, Kirsty

Ikar, 2025