V listopadu 2019 vydalo nakladatelství CPress, člen skupiny Albatros Media, mimo jiných i knihu Bod zlomu (Break Point: SAS: Who Dares Wins Host’s Incredible True Story, 2019), jejímž autorem je Ollie Ollerton. Překlad pochází z dílny Jana Bendy.

Matthew „Ollie“ Ollerton představuje dalšího bývalého vojáka, který se rozhodl promluvit před světem o svých zkušenostech. Pochází z Velké Británie a vojenskou kariéru směroval ke speciálním jednotkám SBS. Na rozdíl od většiny svých předchůdců se ale ve své knižní prvotině nezaměřil na popisy desítek hrdinských činů z bojišť na různých místech planety, jak vídáme třeba v sérii SEAL Team Six od Dona Manna. Liší se i od jinak tématicky podobně orientovaného příběhu Specialista Roberta O‘Neilla. Trochu blíž má možná ke knize Já, voják z Afghánistánu od Pavla Stehlíka, případně Cesta vojáka Michala Černého.

V čem je tedy rozdíl? Ollie Ollerton se víc než na akci zaměřuje na proces utváření své osobnosti. Jak a proč se z něj samotného stal voják. Kdy a z jakých důvodů z armády odešel. Jak se svým životem naložil poté. O vlastním dětství, zrání i chybách v dospělosti píše doslova bez obalu. Nesnaží se přikrášlit v očích veřejnosti a přiznává bezpočet chyb, s nimiž se musel potýkat. Po větší část třísetstránkové knihy jako by se spíš snažil čtenáře odradit, protože ať už byl v dětství a pubertě jakýkoli, určitě nepatřil ke vzorňákům. I jako dospělý se často pohyboval za příslovečnou hranou. Tak jako mnozí s podobnou minulostí se potýkal s alkoholismem, který ho stál nejeden vztah, nejednu příležitost. Přesto v sobě našel sílu i dostatečnou míru sebekázně, aby se z tak rozšířené šablony jemu podobných vymanil. Aby se na křižovatkách bodů zlomu rozhodl konečně správně. A tak každému, kdo se do čtení Ollertonovy knihy pustí a po dvou třetinách bude mít dojem, že čte stále jen o tom samém, o začarovaném kruhu emocí a proher, doporučuji vydržet. Věci se změní. A nakonec do sebe zapadnou a dají smysl.

Bod zlomu tvoří kromě „Prologu“, „Epilogu“ a závěrečného „Poděkování“ dvaadvacet kapitol. Už jejich názvy do jisté míry mapují tok příběhu: „Samorostlý mariňák“, „Divoké dítě“, „Předem prohraná bitva“, „Brokovnice Willy“, „Na dosah“, „Maminčin mazánek“, „Nejširší úsměv“, „Konečně speciální“, „Poměrně nádherné“, „Hranatý kolík v kulatém otvoru“, „Přepínám a končím“, „Pocit vyrovnanosti“, „Cesta do Bagdádu“, „Hrátky se smrtí“, „Jedna poslední prácička“, „Plané naděje“, „Už jsi spokojen?“, „Odvážnému štěstí přeje“, „Stejní jako ty“, „Železné dámy“, „Podnikání“, „Pod kontrolou“. První třetina publikace staví na mechanismu střídání časových období, jež nabízí dvě k sobě postupně konvergující dějové linie. Tu z období vstupu do armády a tu mapující relevantní období v Ollieho dětství. Onen regresní pohled do minulosti nikdy úplně nevymizí, ale později si již nenárokuje samostatné kapitoly a vystačí si s pouhými odstavci v rámci lineárně odvíjeného vyprávění.

Kromě příběhu a ponaučení z něj plynoucích působí Bod zlomu zajímavě i svým stylem. Popravdě ten je tak pozoruhodný, že se o něm zkrátka musím zmínit podrobněji. Už jsme si zvykli, že knihy z dílny veteránů bývají buď profesionálně zpracované, protože autor tématu spojil své síly s některým zkušeným publicistou, nebo působí naopak poněkud neohrabaně. Nezaměňujme ovšem výraz „neohrabaně“ se „špatně“. V Ollertonově případě dostáváme do rukou něco vpravdě nového a z mého pohledu jedinečného. Jako bychom nahlíželi na práci několika osobností – té syrové a literárně neotesané na straně jedné, a vzápětí proplouvali po vlnách dokonale lyricky uchopené formy se všemi s tím spojenými pozitivy. Rozvinutá větná skladba, květnaté formulace a až básnicky líčené scenérie představují jen chabý výčet takového stylu. Už jen z tohoto důvodu stojí Bod zlomu za pozornost.

Překlad, jak už jsme si prozradili, pochází z dílny Jana Bendy, s jehož prací jsme s mohli setkat třeba u knihy z podobného ranku Okamžik před výbuchem, v níž spojili síly Douglas Laux a osvědčený Ralph Pezzullo (za všechny zmiňme jeho profesní spojení s Donem Mannem v sérii SEAL Team Six). U zpracování textů z pera někoho, kdo se běžně psaním knih neživí a obecně nemá s literární tvorbou žádné předchozí zkušenosti, lze na formu překladu nahlížet různými pohledy. Buď se překladatel striktně drží původní formy a dá si tu práci, aby neohrabaná vyjádření vyzněla i v naší mateřštině stejně kostrbatě, nebo se rozhodne styl upravit tak, aby zněl gramaticky správně a byl prost případných pravopisných prohřešků originálu. Jsem trochu na rozpacích, kterou variantu si v tomto případě vybrat. Pravdou je, že mnohé formulace působí ne právě česky a častým prohřeškem se jeví interpunkce. Nicméně nemaje k dispozici originál, nedokážu zasvěceně zhodnotit, jedná-li se o geniální odraz autorova původního stylu, či o korekturní přehlédnutí. Jsa věčným optimistou, hlasuji za věrné přiblížení původnímu provedení. V takovém případě bych nemohl převodu nic vytknout.

Celou publikaci uzavírá série barevných snímků dokreslující časový záběr příběhu. Ani tento krok není v knihách vydávaných pod jménem samotného veterána neobvyklý. Do značné míry pak obrázky dokreslují prostředí i autora samotného a částečně přispívají k dojmu věrohodnosti.

Pro mne osobně představuje Bod zlomu nový pohled jak na literární ambice bývalých členů ozbrojených složek, tak i na zajímavou filozofickou práci z pera někoho, kdo má všechny důvody k tomu nevidět svět zkreslený růžovými brýlemi.

Související knihy

Overton, Ollie

CPress, 2019