Divocí žolíci jsou rozdaní k další partii Divokých karet

divoke_karty_III
Čekání na další díl populární Písně ledu a ohně si fanoušci mohou zkrátit četbou již třetího dílu Divokých karet, který i tentokrát sestavoval z povídek různých autorů George R. R. Martin.

Editorem třetího pokračování knižní sci-fi série Divoké karty, které vyšlo v nakladatelství Argo pod titulem Divocí žolíci, je (stejně jako v případě předchozích dílů, knih Divoké karty a Trumfová esa) George R. R. Martin. George R. R. Martin je v současné době jedním z nejznámějších spisovatelů, a to především díky své sáze Píseň ledu a ohně, která se dočkala seriálového zpracování pod názvem Hra o trůny. Na našich stránkách si můžete přečíst recenzi na antologii Darebáci, kterou také redigoval George R. R. Martin.

Ve třetím díle Divokých karet se opět vracíme do alternativní historie, ve které krátce po druhé světové válce zasáhl lidstvo ničivý mimozemský virus. Devadesát procent obyvatel naší planety zemřelo, zbylých deset procent skončilo buď těžce postiženo (Jokeři), nebo se u nich vyvinuly nadpřirozené schopnosti (Esa). Zkázonosný virus změnil tvář Země k nepoznání a učinil z ní bojiště superhrdinů a superpadouchů, kteří se snaží navzájem si ukrást svět.

Děj příběhu, složeného z jednotlivých povídek, začíná oslavami Dne divokých karet, který připadá na 15. září. Jde o oslavu živých a vzpomínku na mrtvé. Ve velkém se odpalují ohňostroje, konají se slavnostní průvody a trhy a, jak je u takové události obvyklé, dějí se i opilecké výtržnosti. Oslava čtyřicátého výročí změny světa, připadající na rok 1986, se má odehrát ve velkém stylu. Poněkud zkresleně to pochopil superpadouch Hvězdář, jenž rozhodně nemá v plánu rozdávat v tento slavný den radost a všeobecné veselí…

Kniha je souborem různých povídek různých autorů (jmenujme například Melindu M. Snodgrassovou, Leanne C. Harperovou nebo Edwarda Bryanta), kteří se však v rámci možností drží děje a své povídky mu v hlavní linii přizpůsobují. Jak se dalo očekávat, jednotlivé příspěvky se od sebe liší nejen ve stylu psaní a v preferovaných motivech (zatímco jedna povídka vyzdvihuje sexualitu ženských postav, jiná je spíše militantního charakteru), ale i ve své kvalitě. Zde je však na místě pochválit editora, tedy George R. R. Martina. Evidentně se mu podařilo přimět autory k takové míře spolupráce, aby nedostatků v plynulosti příběhu bylo (až na výjimky) co nejméně.

Ve třech u nás vydaných knihách série Divoké karty vystupují různí autoři, přičemž z mistrů fantastiky lze jmenovat Rogera Zelazného, Howarda Waldropa, Lewese Shinera a samozřejmě George R. R. Martin, jehož povídky si drží vysokou kvalitu. Zatímco někteří autoři jsou pravidelnými přispěvateli, jiní se mihnou pouze v jednom souboru povídek. Ačkoli jednotlivé povídky jsou obvykle v recenzích hodnoceny poměrně příznivě, knihu jako celek čtenáři kritizují pro roztříštěnost stylu, způsobenou velkým množstvím autorů, kteří se na ní podíleli. Nejčastější výtkou bývá to, že některé povídky se dějem prakticky překrývají a působí tak na čtenáře poněkud nudně.

Knihu doporučuji fanouškům žánru sci-fi, kteří se v knize dočkají originálně pojatého příběhu. Díky více autorům se čtenáři seznámí s mnoha spisovatelskými styly, které budou mít možnost porovnat a posoudit. Knihu je však třeba vnímat spíše jako sborník různých povídek – samotný děj je sice společným jmenovatelem všech příspěvků, ale ve výsledku působí lehce nekonzistentně.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeDivoké karty III: Divocí žolíci

Martin, George R.R.

Argo, 2017

Napsat komentář