Korfu jako země zaslíbená?

Pribehy_olivoveho_ostrova
Při hledání vhodné destinace pro dovolenou jistě zazní i jméno řeckého ostrova Korfu. Modré moře, písčité pláže, ale i skalnaté útesy značí pro mnohé vhodné prostředí pro odpočinek. Ovšem jaké je to místo pro život?

Pokud si kladete i tuto otázku, pak neváhejte a pořiďte si letošní dotisk knihy Pavly Smetanové s názvem Příběhy z olivového ostrova aneb když na Korfu kvetou mandloně, kterou již před šesti lety vydalo nakladatelství Lidové noviny. Autorka totiž na řeckém ostrově (v době, kdy knihu dokončila) žila jedenáct let.

Příběhy z olivového ostrova nejsou jednolitým kontinuálním vyprávěním. Spíše jde o střípky každodenních zážitků, jakýsi papírový blog, v němž najdeme především osobní zážitky pisatelky. Jednotlivé kapitoly jsou řazeny do ročního kalendária: „Jaro – Kvetou orchideje, šalvěj, pistácie; Léto – Kvetou buganvilie, ibišky a olivy; Podzim – Dozrávají kaštany a voní cypřiše; Zima – Dozrávají pomeranče, citrony a olivy“. Autorka v nich líčí své zážitky s manželem, korfským lékařem, dětmi, sousedy, přáteli a známými, ale také střety s řeckými úřady, zdravotnictvím, školským systémem a vůbec s řeckou mentalitou. Popisuje kontrast mezi katalogovými fotografiemi a skutečností, ale snaží se být nestranná. Jakoby říkala: „ano, je tu krásně“, a současně oponovala: „ale žít je tu těžké, obzvláště, jste-li cizinec“. Její glosy zasahují všechny oblasti běžného života a vyvracejí mýty o snadném životě ve středomoří.

Rozhodně popírá všechny u nás vžité fámy o zdravém středomořském životním stylu. Vždyť z jejích zápisků vyplývá jediné: snad všichni Řekové kouří, neustále se prolévají nějakým alkoholem (nejlépe tvrdým, oblíbené jsou domácí pálenky všeho druhu), milují tučná jídla a nezdravého slunečního záření si užívají víc než dost.

A přesto, když jsem nedávno hledala pádný důvod, proč v této zemi nekouřit, sledovala jsem úmrtní oznámení vyvěšená na sloupech a telefonních budkách: Maria Kazanaki 87 let, Kostas Musaris 92 let, Joana Papadatu 79 let, Eleni Kaludi 96 let… Řekové snad místo vzduchu potřebují k životu kouř, jinak si to nedovedu vysvětlit.
(str. 106)

Zkrátka a dobře, pokud znáte Řecko jen ze svých dovolených či snad jen z vyprávění přátel, kteří do této země zavítali, určitě si díky knize Pavly Smetanové uděláte ucelenější obrázek o životě v této destinaci. Poznáte nejen její chutě a vůně, ale i smýšlení jejích obyvatel. Což stejně ale neznamená, že je pochopíte.

Autorka vše sděluje svým vlastním osobitým stylem, který je vcelku čtivý. Nejde však o fejetony, protože nezřídka u jednotlivých kapitol chybí nějaké vyústění. Leckdy jsem i postrádala autorčinu motivaci pro napsání té které kapitoly. Dost možná, že autorka prostě vzala své deníkové zápisky a vydala je tak, jak vnímala, že nejvíce vystihují rok života na Korfu, a nějaký další smysl nehledala. Řekla bych však, že to není na závadu a výsledný dojem je skutečně takový, jaký má být: poskytuje autentický pohled na život na řeckém ostrově, který během roku tolik ovlivňuje příliv a odliv turistů. Pavla Smetanová pracuje přes léto jako turistická průvodkyně a tak má opravdu o čem vyprávět…

Pokud i vás zajímá, co se děje ve světoznámém letovisku, když se z dovolené vrátíte domů, pak si knihu Příběhy z olivového ostrova pořiďte.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizePříběhy z olivového ostrova aneb Když na Korfu kvetou mandloně

Smetanová, Pavla

Nakladatelství Lidové noviny, 2009

Napsat komentář