Vznikají tak zajímavé dialogy, díky nimž se můžete setkat i s lidmi, které jste možná zatím nevnímali. To ovšem pro mne a Ivana Krause neplatí. S tím jsem si čtenářskou známost vytvořila už v roce 2012 díky knize Mezinárodní polibky. A pokračovala jsem dalšími jako Má žena a jiné živly, Veřejný písař, Klub šampionů, Ve vlastních názorech se shodnu s každým, Kůň nežere okurkový salát. Navíc jsem byla i věrnou posluchačkou jeho rozprav v pořadu Jak to vidí, takže Ivan Kraus je něco jako můj dobrý známý.

Právě proto jsem nezaváhala a sáhla po knize Jiřího Padevěta Pětatřicet domovů a jeden psací stroj, kterou vydalo v edici Rozhovory nakladatelství Vyšehrad. Ta nabízí právě dialog těchto dvou mužů – Jiřího Padevěta a Ivana Krause. Ředitel nakladatelství Academia (Jiří Padevět), které vydávalo právě výše zmíněné tituly Ivana Krause, píše především knihy zaměřené na českou historii (protektorát, totalitu) a proslulý je zejména díky svým průvodcům (Průvodce protektorátní Prahou, Krvavý podzim 1938, Krvavé léto 1945, Krvavé finále), v nichž přibližuje právě místa spojená s historií.

Kniha Pětatřicet domovů a jeden psací stroj není příliš obsažná a ani v ní nenajdete odpovědi na všechny otázky, které by vás ve spojení s osobou Ivana Krause napadly. Nejde totiž o nějaké „bulvární“ zpracování života, ale o dialog dvou mužů, kteří bilancují osobitým způsobem života běh sedmaosmdesátiletého spisovatele, bývalého herce, loutkoherce, emigranta a vůbec člověka, který se na každou situaci umí podívat s nadhledem.

Některé pasáže je třeba číst obzvlášť pomalu, aktéři si navzájem nahrávají, otázky míří oběma směry, až máte dojem, že jde o výsledek setkání dvou osobností, nikoli prvoplánově o zpověď. A dočkáte se mnoha žonglování s jazykem:

Není to potrhané a ty podtrháváš.
Já podtrhávám. „Potrhané“ a „podtrhané“, to je jen o jedno písmenko posunuté. To je ale jazyk! Jazyk jako hra. Malý, malinký, malilinkatý, mrňavý… (str. 21)

I hodnocení současného nadužívaní slov:

Slova jsou, člověče, nářadí. Tak si to uvědom a neber si do ruky tolik kladívek, když na hlavičku hřebíku stačí jen jedno! (str. 150)

Pouť na sto sedmdesáti stranách rozhovoru je lemovaná milníky z Krausova života a ilustrovaná fotografiemi z rodinného archivu. Na její konec dojdete snadno, ale určitě budete mít chuť se k některým částem vrátit.

Děkuji Jiřímu Padevětovi a Ivanu Krausovi za milé ohlédnutí za činorodým životem mého oblíbeného autora. Jeho moudrá slova ze závěru knihy budiž pobídkou i pro nás, obyčejné čtenáře:

Život je krátký. Nenechme si ho seškrtat! (str. 155)

Související knihy

Kraus, Ivan – Padevět, Jiří

Vyšehrad, 2026