Chobotnice po slovensku

Popel-vsechny-zarovna-perex
Nejde o recepty, kterak na plody moře vyzrávají naši bratři Slováci, ale o „chobotnici“ tak dobře známou z italské kriminální série. Mafie prorostlá od nejvyšších pater politiky až do nejhlubšího kriminálního podsvětí. A proti ní stojí kriminalista z oddělení vražd. Jakou má šanci?

Kniha oblíbeného slovenského autora Dominika Dána (*1955) s názvem Popel všechny zarovná vyšla na sklonku minulého roku v graficky sjednocené sérii nakladatelství Slovart. To během roku vydalo knihy Uzel, Bestie, Básník a Rudý kapitán. Všechny příběhy pojí hlavní postava – kriminalista Richard Krauz. Sledujeme tak jeho prostřednictvím vyšetřování různých kauz, které nápadně připomínají případy skutečných vražd.

Velkou dávku opravdovosti ovšem čtenář pocítí především v knize Popel všechny zarovná. V ní se autor věnuje únosu prezidentova syna za hranice, který se skutečně odehrál v srpnu roku 1995. Dominik Dán však nepíše literaturu faktu, ale beletrii, takže je čtenář po dočtení příběhu dokonale zmaten: odehrálo se vše tak, jak autor předkládá? Je Dán sám předobrazem Richarda Krauze, jak vyplývá ze závěru? Nebo jde o fikci, která se tolik blíží realitě, že ji nedokáže rozum od reality oddělit?

A přitom případ začíná jako každá kriminálka – vraždou (staré paní). Tento násilný čin, který tandem Fischer-Krauz rozlouskne v pěti dnech, se však prolíná s vyšetřováním vraždy Malého Pavouka, Krauzova kamaráda z dětství, který se postavil na druhou stranu barikády. Při jejím objasňování zarputilý kriminalista narazí na překvapivé odhalení únosu prezidentova syna, v němž podle všeho mají prsty politické špičky, ale i muži podsvětí, včetně mrtvého Malého Pavouka.

Krauz si začne zahrávat s ohněm, když si ve své naivitě myslí, že původce únosu dokáže dostat za mříže. Naráží na neochotu, a hlavně mu záhadně mizí všichni svědci. Každý, kdo byl ochoten mluvit, je umlčen a sám Krauz musí bojovat o holý život. Opravdu lze jít hlavou proti zdi?

Dva příběhy v jednom, pořádná dávka napětí, kriminalistického umu a vypravěčského talentu, to vše se spojilo v dokonalý román a odstartovalo literární kariéru kriminalisty z oddělení vražd, jehož pravé jméno je zahaleno tajemstvím dodnes. Nemůžeme asi posoudit, jak úspěšný je Dominik Dán ve své policejní práci, můžeme však ocenit jeho literární projev.

Poslouchal hloupé řeči o tom, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě, že každému, co mu patří, že kdo chce kam, pomozme mu tam a další otřepaná rádoby moudra a policejní postřehy ze života, na které by se zvysoka vyprdnul, pokud by mu ve střevech zbyl nějaký tlak. Jistojistě by chtěl a nejen ve střevech. Jenže z předmětu zvaného život se nikde neposkytuje opravný termín. A nepoučitelní, přemoudřelí a ješitní blbečkové na to přijdou obvykle až tehdy, kdy jim zubatá roztrhá index. Kdepak reparát! (str. 60)

Nebojí se používat hovorové a vulgární výrazy, do komunikace svých hrdinů vlévá humor a ironii, místa činu líčí naturalisticky a z jeho popisu pitvy se čtenářům zvedá žaludek. Přesto čtenáři jeho knihy čtou, vyhledávají, a na plátna kin brzy vtrhne zfilmovaná podoba Rudého kapitána. Není to z touhy po morbidnosti či zvrácenosti morálky dnešních lidí, jak by se mohlo zdát. Ale naopak: čtenáři cítí, že Dominik Dán nic nezveličuje, ani nepřikrašluje. Líčí zločiny takové, jaké jsou, a současně se bez superhrdinů pouští do boje s jejich pachateli. Richard Krauz je policista z masa a kostí, má svá slabá místa, ale přesto dokáže rozlišit, co je a není správné. Za potrestáním viníků jde sice nekompromisně, ale současně dokáže lidsky vnímat tragédii, kterou odhalení pravdy leckdy přináší. Ideál, který se nedá uplatit a který obstojí v každé bouři.

Detektiv viděl podobné domácí tragédie už mnohokrát, nebyl to první případ takzvané domácí zabíjačky, při níž se vše odehrálo v jednom bytě a v jedné rodině. Rány, které přitom vznikaly na duších pozůstalých, rychle a dlouho krvácely a jizvy po nich zůstávaly na celý život. (str. 349)

Odedávná lidská touha po tom, aby dobro vítězilo nad zlem, to je příčina, proč dospělí milují kriminálky, a i když knihy Dominika Dána nejsou vždy završeny optimistickou pointou – ani v životě přece vše nedopadne dobře –, dávají čtenáři naději, že ač jsou chapadla chobotnice přerostlá, vždycky bude někdo, kdo se jim postaví. I když to pro něj možná bude sebezničující…

Pokud máte rádi špionážní romány, ale i klasické detektivní příběhy, pak si u knihy Popel všechny zarovná přijdete na své.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizePopel všechny zarovná

Dán, Dominik

Slovart, 2015

Napsat komentář