Autorské čtení Tomáše Zmeškala

IMG_8962
Čtvrteční podvečer přivítal na palubě (A)void Floating Gallery Tomáše Zmeškala a jeho autorské čtení, které pořádala Městská knihovna v Praze. Díky ní tak zavítal Tomáš Zmeškal, trochu nezvykle, v Měsíci autorského čtení také do hlavního města.

Mírně chladnější, chvílemi deštivé, letní počasí zahnalo pořadatele akce do podpalubí, kde na rozdíl od zimních večerů tentokrát chyběla místa k sezení ve formě houpaček a litinová kamna s praskajícím dřevem. Prostor byl nyní vyplněn zahradními dřevěnými židlemi s kovovou konstrukcí a otevřená okna bez skel vnášela do místnosti pocit většího prostoru, než dokázala sama loď nabídnout.

Tomáš Zmeškal se narodil v roce 1966 v Praze. Vystudoval Anglický jazyk a literaturu na King´s College, University of London. Pracoval jako odborný asistent na Univerzitě Karlově, dále také jako překladatel, tlumočník, lektor a pedagog. Upozornil na sebe ve dvaačtyřiceti letech románem Milostný dopis klínovým písmem, za který sklidil řadu ocenění: byl nominován na cenu Magnesia Litera, získal Cenu Josefa Škvoreckého a Cenu evropské unie za literaturu. Zanedlouho po úspěšné prvotině vydal román Životopis černobílého jehněte, za který byl opět nominován na cenu Josefa Škvoreckého. Po té si otevřel soukromou školu psaní a o pár let později vydal svou třetí knihu Sokrates na rovníku ve vlastním nakladatelství Mishkezy.

Nebýt jeho exotického zjevu, asi byste si nevšimli, že s vámi u baru postává autor pyšnící se mnoha oceněními. Ani z jeho klidného, přátelského vystupování by se nedalo nic takového odtušit.

Tomáš Zmeškal sám nazval toto čtení Okapi na palubě, přičemž okapi je zvíře příbuzné žirafám, žijící v deštných pralesech v Kongu. Snad i to bylo předzvěstí, že se bude číst z jeho posledního románu označovaného jako rodinné reportáže, a sice z knihy Sokrates na rovníku. Ústředním tématem knihy je hledání autorova otce, který v mládí pobýval v Praze na studiích, ale později po narození syna (i když i v tom se rodinné legendy rozcházejí) byl nucen se vrátit zpátky do Konga.

Kniha je rozdělena do dvou částí – první část se zabývá dlouhou cestou k nalezení otce a druhá část je již vyprávěním z Afriky, z Konga, kde se autor se svým otcem a jeho rodinou setkává. Během čtení Tomáš Zmeškal pročítal úryvky z celé knihy a nečtené pasáže doplňoval vlastním vyprávěním o cestě, kterou velmi rád uskutečnil. Kombinované vyprávění mělo mnoho dramatických pomlk způsobených projíždějícími vlaky na nedalekém železničním mostě a troubením proplouvajících parníků.

Zvolené jméno knihy Sokrates na rovníku, jak autor vysvětlil, není náhodné. Sokrates je přezdívka, jakou byl označován jeho otec coby profesor na univerzitě. Rovník je pak dán geografickým umístěním Konga. Počátek autorovy cesty začínal hledáním kontaktů na festivalu Tvůrčí Afrika. V roce 2010 pak dostal literární stipendium organizace Halama, v rámci něhož si mohl vybrat jednu zemi, ve které stráví měsíc. Autor tak cestuje do Bruselu, kde hledá další vodítka, jelikož jeho otec pocházel z belgického Konga. Po dlouhém hledání Tomáš Zmeškal zjišťuje, kde jeho otec v tuto chvíli žije, a vydává se na cestu do Afriky. Ve chvíli, kdy nalézá svého otce, vidí staršího muže ležícího na posteli, takřka neschopného slova, hýbajícího jen jednou rukou. Zalituje, že se do Konga vůbec vydával a že celé hledání uskutečnil. Naštěstí nelituje dlouho. Po nějakém čase ho otec (který prodělal dvě mrtvice) poznává a je rád, že ho syn navštívil.

Autor tak objevuje nejen svou rodinu, ale také zvyklosti typické pro Kongo, o kterých v Čechách neměl nejmenší tušení. Přestože v Kongu funguje již i internet, stále tam například pořádně nefunguje pošta a doručování písemností tak probíhá přes známé. I když je v Kongu tropické vlhké počasí, považuje se za neslušné, přijde-li člověk někam upocený.

Během svého pobytu zjišťuje, že nejstarší syn každé rodiny má v téhle zemi výsostné postavení. Sourozenci jsou v podstatě povinni se o nejstaršího bratra dobře postarat. A jelikož po svém příjezdu zastává roli nejstaršího syna Tomáš Zmeškal, je o něj řádně postaráno. Především se mu nesmí nic stát, a tak když projeví zájem prohlédnout si město, nesetkává se jeho přání s velkým nadšením. Nakonec je mu přidělen řidič, který ho všude doprovází a dává na něj pozor.

Nalezení otce není prozrazením pointy románu, tou je samotná cesta a poznání kulturních tradic a zvláštností světů obou rodičů, o kterých Tomáš Zmeškal vyprávěl ještě po skončení samotného čtení.

Doporučení:
Share

Napsat komentář