Recenze trilogie o městě Erilian

Kouzelný Erilian

15.7.2014 Jana Krejčí Bez komentáře

Pojďte se toulat Erilianem, starobylým městem kdesi na břehu Smaragdového moře. Seznamte se s jeho obyvateli, kteří od Nebeské princezny obdrželi dar magické moci. Třeba poznáte, že nejsou zase tak jiní. Možná zjistíte, že jedním z nich jste i vy…

Čtenářům fantasy knížek bude při zmínce o Erilianu určitě jasné, o čem je řeč. Už před čtyřmi lety vydala mladá spisovatelka Tereza Janišová v nakladatelství XYZ svou prvotinu s názvem Erilian – Město čarodějů, romantický příběh mladé čarodějky Kiary, která svůj život dělí mezi poručníka, školu, kamarády a tanec. Kiara v dětství přišla o rodiče a nyní se dozvídá, že ne všechno se odehrálo tak, jak jí bylo řečeno. Do cesty jí vstoupí tajemný muž, zachrání jí život a nabídne doučování. Jenže kdo to vlastně je? Zda Kiara dokáže zjistit pravdu a nakonec uvěří správnému člověku, se dočtete v prvním díle erilianské trilogie.

Kiara s Jinxie, autor fotografie: David Špidlen

Kiara s Jinxie (Erilian – Město čarodějů)

Kiara a Lyraz (Erilian – Město čarodějů)

To, jak se bude příběh rozvíjet, lze poměrně dobře odhadnout, třeba mně to trvalo přibližně dvě kapitoly. Velkou měrou se na tom podílí už prolog, ve kterém autorka odhalila možná až zbytečně mnoho. Přímočarý příběh se mi líbil. Ač jednoduchý, obsahuje správný poměr nezbytných ingrediencí, tj. magie, tajemství, lásky a napětí. I když mi zpočátku trvalo do knížky se začíst, po několika odstavcích jsem ji už nemohla pustit z ruky. Pořád jsem měla pocit, že Erilian je všude okolo mne. Škoda, že rozuzlení bylo tak rychlé, upřednostňuji postupné odhalování tajemství. Musím se také zmínit o ilustracích Petra Vyorala, jsou neskutečně živé. Zajímalo by mne, jak by při četbě působilo jejich barevné provedení. Později jsem zjistila, že ke všem dílům existují fotoprojekty. Nevěděla jsem, o co jde, a začala pátrat. Jde o sérii tematických fotek. Postavy z knih tak ožívají a podle mne dávají příběhu další zajímavý rozměr. Působí reálněji než pouhé ilustrace. Zajímalo by mne, nakolik měl fotograf David Špidlen volnou ruku při jejich výrobě a jaký byl jejich původní účel. První díl rozhodně stojí za přečtení.

Zia a Luisien (Erilian – Kouzla na obzoru)

Lyraz (Erilian – Město čarodějů)

Poznala jsem Kiaru, jakápak je její dcera Zia? Především rebelka každým coulem. Za těch asi sedmnáct let, které od prvního dílu uběhly, se mnohé změnilo. Z Kiary se stala předsedkyně Velké rady čarodějů. Tato výsada však s sebou nese jisté společenské povinnosti, které její dcera z duše nenávidí. Touží být spisovatelkou, jenže kde vzít inspiraci, když se v Erilianu nic vzrušujícího neděje? Shodou okolností najde matčin deník z cest po jihovýchodních zemích a okamžitě se rozhodne jít hledat náměty kamsi za obzor. Co všechno zažije a zda jí nebudou její prořízlá pusa a tvrdohlavost dostávat z průšvihu do průšvihu, se dočtete ve druhém dílu Erilian – Kouzla na obzoru, které vydalo v roce 2012 nakladatelství XYZ.

Zia v harému (Erilian – Kouzla na obzoru)

Simeon (Erilian – Kouzla na obzoru)

Knihu opět báječně ilustroval Petr Vyoral. Také fotograf David Špidlen nezůstal opomenut a vznikl druhý fotoprojekt. Ve srovnání s prvním je druhý díl akčnější, takový rodokaps, či mayovka, akorát místo koltů se bojuje kouzly. Změnila se hlavní hrdinka a děj se přesunul za brány Erilianu. Nemusíte však mít obavu, i když první díl neznáte, četbu si skvěle užijete. Odlišný typ příběhu i způsob vyprávění zajisté přiláká i čtenáře, kteří by jinak po podobné knize nesáhli. Úplně všechno není nové, některé postavy znovu vstupují do děje. Sledování jejich vývoje tak může pro znalého čtenáře znamenat mnohem více zábavy. U této knížky se zaručeně nudit nebudete. Jako na toboganu se jí „pročtete“ a najednou obracíte poslední stránku. Erilian je díl od dílu lepší, ten třetí jsem otevírala s nedočkavým očekáváním.

Fínka (Erilian – Střípky hvězd)

Erilian – Střípky hvězd vydalo nakladatelství CooBoo letos v dubnu. Křest jsem si nenechala ujít, reportáž z něj najdete zde. Tentokrát je to vnučka Kiary, na kterou padlo břímě vyprávění. Fínka, podobně jako kdysi její babička, studuje na Univerzitě magických věd. Kromě školy zvládá ještě magickou hru na housle a pod dohledem otce se zdokonaluje v magickém bojovém umění. Život v Erilianu je už pár let stejný, jen někteří obyvatelé si krátí čas v adrenalinové Hře maskovaných gentlemanů. Fínku a jejího strýce Oriana jednotvárný život nudí, a tak se ke Hře přidají. Fínce se po čase začnou zdát zvláštní sny a po velkém průšvihu s Hrou končí. Při školní exkurzi na Ledový kontinent se tajemná minulost projeví naplno. Fínka musí napnout všechny své síly, aby ubránila nejen sebe a své blízké, ale i zdroj magie v celém svém světě.

Orian, Lyraz a Fínka (Erilian – Střípky hvězd)

Třetí kniha, nový příběh a samozřejmě i nová hrdinka. Osobitý styl autorky i vtipné hlášky však zůstaly. V tomto posledním díle erilianské ságy se předchozí příběhy mísí. Většina děje se odehrává podobně jako v první knize v uličkách Erilianu, v poslední čtvrtině se pak po vzoru druhého dílu přesouvá za obzor. Dějová linie není tak přímočará jako v předešlých svazcích. Pozornému čtenáři neuniknou drobné nápovědy, které ho mohou nasměrovat správným směrem. Opravdu jsou to malé střípky, po jejichž složení vám najednou všechno zapadne, kam má. Náhle vám začnou docházet drobnosti, které se v minulých dílech zdály být naprosto nepodstatnými. Moc pěkně napsáno, s každým dalším střípkem jsem se nemohla dočkat konce. Úsměvné je, že tu poslední stránku jsem obracela snad desetkrát, než jsem pochopila, že další už tam skutečně není. Velká škoda, že další díl je v nedohlednu. Podle Terezy Janišové jsou tři díly tak akorát. Trojka je mimo jiné keltské posvátné číslo. Není to málo, ani moc. Troufám si říct, že o této literární kouzelnici neslyšíme naposledy. Podle mě píše knihy, které nestačí jen číst, musí se prožít.