Po Zorčině odchodu dál piji kořalku a sepisuji hru, v níž hlavní roli hraje náladová zmrzlina. Jmenuje se to Bi-Polárka.

Abych pravdu řekl, nemám rád divadlo.

Dorazil jsem ho a mžoural po místnosti, kterou osvětlovala jen tančící modř televize.

Po probuzení zjišťuji, že má cela 2×2 metry je proťata obdélníkem světla, filtrovaným skrze sklo jediného okénka této strohé místnosti, kterou budu do své smrti nazývat svým domovem.

Vyděšen i povzbuzen po shlédnutí filmu JFK usedám k počítači, připraven nadatlovat a poslat americké vládě velice rozhořčený mail. Otevírám elektronickou poštu a jako snad každý napřed kontroluji složku „doručené“. Bliká tam na mě jednička.