Štěstí je hodně používané slovo. Každý si ho občas přejeme. A já všem držím palce, aby se ho dočkali, ať už v jakémkoliv směru. V lásce je taky velmi důležité. Při výběru partnera. Při pěstování vztahu, porozumění, při zakládání rodiny a výchově dětí. Jen dávejme pozor, abychom je nepřehlédli, až půjde kolem nás.
Tuto povídku a vzpomínku na Janské Lázně věnuji vynikající fyzioterapeutce Patricii Plecháčové, která dokáže zázraky a vždycky mi neuvěřitelně pomůže. Přeji Patty, ať ji štěstí najde a neopustí.

Lázně jsou moc fajn. Pomáhají lidem, zlepšují zdraví.
A někteří zde navazují kontakty.

Dva mladí lidé se poznají. Pokud si padnou do oka, začne pro ně pohádkově krásné období.

Každé roční období má svou charakteristiku a přináší s sebou lepší i horší stránky. Jaro je krásné a plné nadějí.

Není tma jako tma. Některá je neproniknutelně černá. Může být dobrodružně lákavá, nebo i děsivá.
Nejhorší jsou takové, které vypadají neškodně, a přitom mohou člověku vzít všechno, včetně toho nejcennějšího.

Máme výborné sousedy. Je to velký dar. Daleko lépe se žije. Neznáme naštěstí nepříjemnosti, které si mnozí lidé dokážou provádět. Někteří se do toho nakonec tak strašně zamotají a nevidí cestu ven.
„Snad jedině stěhování by nás mohlo zachránit!“

Mám velkého kamaráda. Jmenuje se Kuba. Chodí do 2. A na základní školu a svého staršího brášku trošku přerostl.