Zima je těžké období pro celou přírodu, pro stromy, keře, veškeré rostliny, pro živočichy i člověka. Někdo si tohle období užívá při různých zimních radovánkách. Zima v nitru člověka je hrozná. Možná přijdou slunečné dny a všechno se rázem změní.

Není koule jako koule. Každá by měla být kulatá. Ale platí to vždycky?

Není světlo jako světlo. Některé je optimistické, hřejivé, povzbuzující, nadějné, životodárné, jiné studené, oslnivé, nebezpečné, pichlavé, bolavé, děsivé, spalující, smrtící…

Říká se: „Nemusí pršet, hlavně když kape.“ Nikdo se nestará o to, co by mělo kapat a jak moc. Když začne opravdu hodně kapat, je otázkou, zda je lépe stát na dešti, nebo pod okapem…

Patricie je zvláštní bytost. Vypadá na třicet let, ale prý je jí víc. Moc jí to nevěřím. Aspoň moje oči věřit odmítají. Přečtěte si povídku Patricie. Třeba se vám bude líbit.

Nad Janskými Lázněmi se tyčí Černá hora. Nevím, proč je černá. Možná se za ní občas srocují tmavé mračouny, které pak dělají rotiku. Měla jsem štěstí – nic takového se nekonalo. Jen škoda, že dopravci na Černou horu nepočítají s postiženými. Snad od pradávna se v Janských Lázních léčí lidé po obrně a s různými pohybovými neduhy. Není pro ně možné dostat se nahoru. Není počítáno s marody. Měly by tam být cedule: Pozor, jen pro zdravé.