Štěstí

Militka_Stesti
Štěstí je hodně používané slovo. Každý si ho občas přejeme. A já všem držím palce, aby se ho dočkali, ať už v jakémkoliv směru. V lásce je taky velmi důležité. Při výběru partnera. Při pěstování vztahu, porozumění, při zakládání rodiny a výchově dětí. Jen dávejme pozor, abychom je nepřehlédli, až půjde kolem nás.
Tuto povídku a vzpomínku na Janské Lázně věnuji vynikající fyzioterapeutce Patricii Plecháčové, která dokáže zázraky a vždycky mi neuvěřitelně pomůže. Přeji Patty, ať ji štěstí najde a neopustí.

Mladá dívka Petra právě oslavila svých krásných devatenáct let. Oslavu zkazila pošťačka, která jí přinesla doporučený dopis.
Nejdřív dopis odložila, nechtěla ho číst.
„Jen se podívej, asi ti píšou něco důležitého, když je to rekomando,“ usoudila její matka.
Petra se s nechutí podívala, kdo ji bude nutit k něčemu, co sama nechce. Těšila se na prázdniny. „Naši pojedou k moři. Tentokrát jsem je přesvědčila, že se chci na přechod na vysokou opravdu dobře připravit. Ať jedou beze mne,“ řekla svému milovanému Karlovi. „Těším se na čas strávený jen s tebou,“ šeptala mu smyslně do ouška.
„Moc se na to těším,“ smál se Karel. „Budeme se mít královsky. Celou noc dovádět, pak snídani do postele, pak zase dovádět.“
„Představuješ si to příliš monotónně, nezdá se ti?“ objala ho.
Rychle přelétla dopis očima a hodila s ním na stůl: „Hned mi bylo jasné, že pošťačka nenese žádné dobré zprávy!“
„Copak se děje? Něco s tvou novou školou?“ matka zvědavě otevřela dopis. „Ale holčičko, tohle je dobrá zpráva. Dali ti lázně. Po tom covidu se potřebuješ zotavit. V Janských Lázních tě postaví na nohy, budeš jako před covidem,“ libovala si matka. „Vidíš, stejně bys s námi nemohla k moři. Možná by to pro tebe bylo příliš namáhavé – cesta, horko. Tohle je nejlepší věc, jaká tě mohla potkat!“
„Myslíš?“
„Samozřejmě. Nabereš sílu. A nějakou literaturu si vezmi s sebou, aby ses mohla ještě vzdělávat kvůli vysoké.“
„Hm, to mám radost…“ hlesla bezmocně Petra. „Ale moc knížek brát nemůžu, neunesla bych kufr.“
„On tě tam Karlíček hodí, viď, hochu, že to pro ni uděláš?!“
„Ano, jistě… S radostí…“ vykoktal.
„To bychom měli. Nebudeš v té horké Praze. Měla bych strach, co si tady počneš,“ vzdychla šťastně matka.
Petra jen směrem ke svému drahouškovi zvedla oči v sloup.
„Nejlíp uděláme, když si ještě na všechno připijeme,“ ozval se táta Petry a začal všem nalívat další šampaňské.
Za chvíli nebylo po nějaké nepříjemnosti ani památky.
Rodiče odjížděli k moři. „Hlavně si vem všechno – noční košile, prádlo, plavky, svetr, kdyby byla zima. To víš, v Krkonoších nebude takové teplíčko jako tady v Praze. Vem si pantofle, boty do deště, pláštěnku…“
„Mami, nejsem malá holka! Vím, co je tam potřeba. My to s Karlem zvládnem. Škoda, že tam nemůže být se mnou!“
„No, třeba tam na víkend přijede, viď, Karlíčku?!“
„Určitě, spolehněte se!“ vykřikl vylekaně.
„My se domluvíme, neboj se ničeho, maminko moje zlatá. Hlavně, ať vám neulítne letadlo!“ smála se Petra.
Přece jen je čekalo pár dní o samotě, než nastoupí do lázní.
„Páni, to je ticho!“ vykřikl Karel nadšením.
„Pořádně si to užívej, mámu znáš, a pokud budeme bydlet s našima, moc ticha si neužijeme. Až se narodí dětičky, bude hůř…“ smála se Petra a vášnivě políbila svého drahého.
Pár dní volna si užili, jak zákon káže. Petra dokonce při sezení cítila zvláštní bolesti.
„Co je s tebou, proč se tak vrtíš?“ zeptal se Karel.
„Nevím, asi nejsem zvyklá na skoro nepřetržitý sex,“ smála se. „Jen se neboj, zvyknu si.“
„To doufám. Ještě jsme neskončili.“
Vrhli se na sebe. A pokračovali v započaté činnosti.
Přišel den nástupu do lázní.
Na poslední chvíli Petra naházela do tašky a malého kufru pár věcí, na které si vzpomněla.
Karel ji bezpečně dovezl na místo. Nesl její zavazadla do pokoje, kde vrazil do mladé ženy, stejně staré jako Petra. A taky tak pěkné, možná ještě krásnější.
Karel zrudl a zakoktal se: „Promiňte, slečno, já nerad… Jé, to jsi ty? Co tady děláš?“
„Léčím se. Dneska má přijet nějaká další ženská, se kterou budu sdílet pokoj.“
„Právě sem kámošku Petru vezu…“
„Ale, ale, to jsem si nemyslela, že se tak rychle otřepeš.“
„Nic s ní nemám,“ zalhal.
„Víš, že mi hodně chybíš?“ vrhla se na něj a začala ho líbat.
„Dovolíte?“ ozvala se za nimi Petra. Za pár vteřin pochopila, co se děje, a zůstala celá omráčená. „Co… to… má znamenat?!“ zařvala nakonec.
„Nic, uklidni se, vůbec nic se neděje. Jen jsem slečně řekl, že tady bude bydlet moje děvče, a ona mě nadšeně přivítala. Asi nechce bydlet sama,“ drmolil Karel.
„Dobrý den, slečno, jmenuju se Pavla a určitě spolu budeme dobře vycházet. Doufám, že jste si to nevyložila nějak špatně. Skutečně mám radost, že tady budeš se mnou. Můžeme si tykat, ne?“
„Ano, jistě…“ koktala překvapená Petra. „Já se jmenuju Petra,“ podala své nové spolubydlící ruku.
„Jé, Petra a Pavla, to je vtipné,“ zažertoval Karel. „Jdu pro zbytek zavazadel, hned jsem zpátky.“
Dívky se zatím seznámily. Petře trvalo, než se probrala ze šoku. Ještě pár dní ji držela lehká deprese z chování Karla. „Proč se nechal líbat? Přece věděl, že hned přijdu. Nechápu ho.“ Nakonec své myšlenky zasunula někam, kde nevykukovaly a nepřekážely. Snažila se dobře vycházet se svou spolubydlící, budou tam několik týdnů.
Procedury Petru nadchly. Byla příjemně překvapená vstřícností personálu. I jídlo bylo dobré. Dokonce i dietní bratr vypadal jako anděl. Byl celý v bílém a Petře imponoval.
S Pavlou se nakonec sblížily a staly se z nich kamarádky. Petra obdivovala fyzioterapeutku Patty. Měla u sebe velkého fešáka na zaučení.
Jestlipak ho zaučuje úplně ve všem? Nebo je jejich vztah pouze profesionální? V tom případě bych neopovrhla menším dobrodružstvím. Až se Petra lekla takové myšlenky. Přece bych nebyla svému Karlovi nevěrná, divila se pohoršeně. Nebo možná maličko ano, za to, že se vůbec nebránil tomu polibku, usmála se s velkým uspokojením. Až ji zarazilo, jak silně pocítila touhu mu něco vrátit.
Petra byla spíš plaché povahy, proto si nechala takové myšlenky hluboko v srdíčku a neřídila se jimi.
Ani o jednom víkendu ji Karel nenavštívil. Dostali v práci novou zakázku a museli ji připravit v rekordním čase. Makali i o sobotách a nedělích. Petře bylo smutno, protože její kamarádka vždycky někam odjela. Měla s sebou své auto. Petra by přivítala nějaký výlet s ní, ale musela vzít za vděk jednou paní u stolu, která chodila o berlích. Vlastně to byla vycházka od jedné hospůdky ke druhé. Petru to moc nebavilo. Příští víkend ji odmítla s tím, že se musí učit.
„Ale děvče, vždyť jsou prázdniny!“ divila se pacientka.
„Musím nějakou látku zvládnout teď v létě. Dostali jsme to za úkol. Nedá se nic dělat.“
Skončila nad knihami, ale nic nevnímala.
Pobyt v lázních se blížil ke konci.
„Musíš mě někdy navštívit.“ Petra napsala své nové kamarádce adresu. „Bydlím u rodičů, ale můžeš mě tam někdy vyzvednout. Skočíme na kafe nebo na vínečko, co ty na to?“
„To bychom mohly.“ Napsala Pavla na kousek papíru adresu svého bytu. „Stav se někdy. Domluvíme se.“
Rozloučily se jako dvě věrné kamarádky.
Petru odvezl táta, rodiče se vrátili od moře před pár dny.
Pavla ještě čekala na odvoz.
Každý den si volaly.
Jednoho dne navečer se náhodou Petra ocitla poblíž bydliště své nové kamarádky z lázní. Zazvonila.
Za chviličku se otevřely dveře a v nich se objevila rozesmátá Pavla.
Dívky se objaly. „Co tady děláš? Nedomlouvaly jsme se…“ znejistěla Pavla.
„Kdo to je, miláčku?“ ozval se mužský hlas z bytu.
Petra zbledla. Odstrčila Pavlu a vtrhla dovnitř.
„Co tady děláš?“ zařvala na Karla, který choval na kolenou ročního chlapečka.
„Promiň… Nedokázal jsem ti to říct… Mám s Pavlou dítě, jak vidíš… To je nad všechny milenky světa!“ zašeptal a měl slzy v očích.
Petra mu ubalila takovou facku, že málem spadl z kanape. Chlapeček mu vypadl na zem a začal hrozně vřískat. Pavla přiběhla, zvedla malého Karlíčka a celého ho prohlédla, pofoukala a zlíbala.
Petra zírala celá ztuhlá na ten nádherný projev mateřské lásky.
Pomalu vycouvala ze dveří.
„Na tohle jsem slabá,“ přiznala si. Plakala celou cestu domů. Maminka ji popadla do náruče, zlíbala její slzy a něžně se zeptala: „Copak se ti stalo, zlatíčko moje?“
„Nic, mami. Jen jsem v parku viděla, jak mladá holka objímá své dítě. Zrovna jako ty mne. Jak jsi našla takového správného tátu?“
„Nevím, Petruško, nějak se to stalo. Táta chtěl a já taky. Pak ses narodila. Jsme moc šťastní, že tě máme. Ale na takové myšlenky máš ještě moc času, pokud chceš studovat.
„Já vím, mami, to jen, že jsem viděla zázrak lásky.“
Petra vystudovala školu, našla dobrou práci a tam poznala svou životní lásku.
Jo, člověk by si ani nepomyslel, co všechno se může v lázních stát.


Hana Militká

militkaAbsolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Janem Svěrákem na filmu Kolja a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Herečka je velice plodnou spisovatelkou:
Povídky z povětří vyšly v roce 2013. Následovaly detektivky: Záhadný šepot (2015), Pronikavý smích (2016) a Vražedný lov (2017).
Povídky z povětří byly vydány roku 2016 jako autorčina první elektronická kniha, poté vyšly romány VilmaSára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1: Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí.
V říjnu 2018 se překvapivě objevuje Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny. Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. VáchalaTravička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš a Velké případy kpt. Černé 2: Nemilosrdná vášeň. – původně elektronické knihy vycházejí v tištěné podobě.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů a za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1: Záhadné úmrtí. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. Vychází jak elektronicky, tak i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeVelké případy kpt. Černé 1
Čas nedoběhneš

Militká, Hana

Martin Koláček - E-knihy jedou

zobrazit info o knizeVelké případy kpt. Černé 2
Nemilosrdná vášeň

Militká, Hana

Martin Koláček - E-knihy jedou

zobrazit info o knizeVelké případy kpt. Černé 3

Militká, Hana

Martin Koláček - E-knihy jedou, 2019

zobrazit info o knizeZáhadný šepot

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2015

zobrazit info o knizeNezačínej zas
Monique & Lucy s.r.o. 4

Militká, Hana

Martin Koláček - E-knihy jedou, 2019

zobrazit info o knizePovídky z povětří

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2013

zobrazit info o knizePronikavý smích

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2016

zobrazit info o knizeNečekané dědictví
Monique & Lucy s.r.o. 3

Militká, Hana

Martin Koláček - E-knihy jedou, 2019

zobrazit info o knizeMonique s.r.o. 1
Záhadné úmrtí

Militká, Hana

Martin Koláček - E-knihy jedou

Napsat komentář