Není láska jako láska. Některá je naivní či panenská. Všechny jsou krásné. Člověka vynese nad oblaka, nasadí růžové brýle, povznese mysl do neuvěřitelných výšin mimo čas a prostor.

Spousta lidí v dnešní době dává přednost mobilům, notebookům, počítačům a jiným zábavám. Při těchto činnostech mnoho částí těla nepotřebují, kromě prstů a očí. Důležitý je ale pohyb celého těla.

Štěstí je hodně používané slovo. Každý si ho občas přejeme. A já všem držím palce, aby se ho dočkali, ať už v jakémkoliv směru. V lásce je taky velmi důležité. Při výběru partnera. Při pěstování vztahu, porozumění, při zakládání rodiny a výchově dětí. Jen dávejme pozor, abychom je nepřehlédli, až půjde kolem nás.
Tuto povídku a vzpomínku na Janské Lázně věnuji vynikající fyzioterapeutce Patricii Plecháčové, která dokáže zázraky a vždycky mi neuvěřitelně pomůže. Přeji Patty, ať ji štěstí najde a neopustí.

Lázně jsou moc fajn. Pomáhají lidem, zlepšují zdraví.
A někteří zde navazují kontakty.

Dva mladí lidé se poznají. Pokud si padnou do oka, začne pro ně pohádkově krásné období.

Každé roční období má svou charakteristiku a přináší s sebou lepší i horší stránky. Jaro je krásné a plné nadějí.

Není tma jako tma. Některá je neproniknutelně černá. Může být dobrodružně lákavá, nebo i děsivá.
Nejhorší jsou takové, které vypadají neškodně, a přitom mohou člověku vzít všechno, včetně toho nejcennějšího.