Cyklus povídek Cestou životem vznikal v průběhu autorčiny dosavadní literární a životní pouti s cílem zbavit zapomenuté lidské osudy jejich pomíjejícnosti. V jistém smyslu jde také o autobiografický román v příbězích, ačkoli autorka sama zůstává většinou v pozadí.
Způsob jejího vyprávění nepostrádá esejistické rysy a někdy má i charakter dokumentárního záznamu, jako je tomu v povídce Dopravní přestupky Karla Baumanna či jiným způsobem v textu V zahradě se spisovateli. Někde klade Wagnerová důraz na určité vypjaté osobní situace, například v povídkách Příslib noci či Trpké jablko touhy, jinde leží těžiště v historických a společenských okolnostech, jako u Venkovské lékařky nebo Pomalého umírání monarchie v jejich poddaných.
Existenciální rozměr autorčiny umělecké i lidské zkušenosti podtrhává vstupní a závěrečný text cyklu. V Potížích s usednutím pozoruhodným způsobem reflektuje na začátku své spisovatelské dráhy situaci píšící ženy a Půl roku na útěku před smrtí představuje působivou osobní konfrontací s faktem nevyhnutelného konce života psanou ve formě deníkových záznamů.