Miroslava Tichého a Jiřího Veselského spojoval Kyjov i společná fascinace „dívenkami“. Kniha vychází (kromě písemných dokumentů) především ze vzpomínek osobností, které oba tvůrce znaly, a také z osobní paměti autora, jenž se s nimi řadu let přátelil. Opírá se o téměř tisícovku dopisů, které si vyměnil s básníkem Jiřím Veselským a v nichž se často objevují zmínky také o Miroslavu Tichém. Jiří Olič cituje řadu Veselského básní, které ilustrují umělcovy životní peripetie, a rovněž otiskuje a interpretuje fotografie Miroslava Tichého. Oličova monografie se tak spíše než jako literárněhistorická práce čte jako faktografický román o dvou outsiderech, kteří vytvořili dílo, s nímž si stále jaksi nevíme rady, přestože nakonec ze svého kyjovského exilu trvale pronikli do dějin fotografie i literatury.