Vladimír Mikuláš se narodil v roce 1947 v Dobřanech u Plzně. V sedmnácti letech odešel na vojnu, po které začal sloužit v Praze u Veřejné bezpečnosti. Po roce 1968 byl nucen odejít do civilu a dvacet let pracoval jako řidič taxislužby. Díky Sametové revoluci byl soudně rehabilitován a k policii se vrátil. Když zjistil, že se v této profesi nic nezměnilo, začal s rozsáhlou přednáškovou a publikační činností na téma „Prevence musí být silnější než represe“. Příběhy z policejní praxe začal posléze zpracovávat i beletristicky a v roce 2002 je publikoval coby úspěšnou prvotinu s názvem Policejní úsměvy.

Ze svých bohatých osobních zkušeností čerpal i při práci na knize Každý má svůj osud. Ve svých románových vzpomínkách popisuje osudy dvou nerozlučných přátel, Zdeňka a Jirky, kteří se v potěmkinovských kulisách reálného socialismu potýkají s láskami, rodinnými tragédiemi i profesními trably, a při tom všem se snaží vyhnout nemilosrdnému soukolí dějin. Autor líčí dobu nedávno minulou sugestivně a bez nostalgického závoje. Malé střípky humoru, které tu a tam jeho dílem problesknou, jenom pomáhají hlavním hrdinům přežít krutou absurditu doby se zdravým rozumem.