Pod křestními jmény obsaženými v názvu Enquistova zatím posledního románu se skrývají Marie Sklodowská-Curieová, spoluobjevitelka radia a dvojnásobná nositelka Nobelovy ceny, a Blanche Wittmanová, oblíbená pacientka - a milenka? - J. M. Charcota, lékaře pařížské nemocnice Salpetriere, který v poslední čtvrtině 19. století proslul experimenty s hypnózou při léčbě takzvané ženské hysterie. (K jeho žákům patřil mladý Sigmund Freud a jeho veřejné seance navštěvovala řada předních intelektuálů a umělců, například Axel Munthe či August Strindberg.)

V Enquistově knize Blanche po smrti údajného milence a po propuštění z nemocnice nastoupí jako asistentka slavné polské vědkyně a stane se její blízkou přítelkyní. Je jí oporou v době, kdy Marie naváže poměr s ženatým kolegou, fyzikem Paulem Langevinem, a vyvolá tak skandál, který proti ní obrátí veřejné mínění, a dokonce ji málem připraví o druhou Nobelovu cenu.

Per Olov Enquist jako obvykle čerpá z autentických dokumentárních materiálů, avšak historické události a osoby mu slouží k nastolování obecně platných, nadčasových otázek. Výsledkem je netradiční milostný příběh dvou žen, které osudově poznamená jejich vztah k příslušníkům opačného pohlaví - podobně jako nebezpečné záření nově objeveného prvku.