Většinou bereme život jako samozřejmost. Máme co jíst, chodíme do školy, do zaměstnání, nebo se jen tak flákáme. Rodiče nás milují, dělají pro nás maximum. To je přece logické. Proč by nás jinak měli? Nedivíme se přírodě, technice. Všechno je tu pro nás. Někteří se nudí. Pořád totéž. Samá otrava. Spousta lidí si myslí, že jsme tady navždy. Ale co když je to jinak?
Byl jeden nos a pěkně ucpaný. Chlapec, jemuž nos patřil, ležel s chřipkou v posteli, měl horečku a rýmu.
Vždycky, když potřebuji zůstat sám se svými myšlenkami, když se chci vymanit z přecivilizovaného prostředí, vydám se po směru letu divokých ptáků – holubů, kachen, labutí u husí. Jdu za SVOU řekou a s každým krokem se těším na setkání.
Pohlédnu na hodiny a právě odbylo 12. Už přes dvě hodiny sedíme v čekárně u doktorky. Opět se otevřou dveře – s nadějí, že už bychom mohli být na řadě.
…každý z nás prochází životem, který nám byl dán k dispozici. Můžeme svůj čas prožít různě: činorodě, odevzdaně, dobře, špatně, nebo jej doslova protrpět. Jak ho prožívají myslivci – tedy ti opravdoví, zapálení, kteří přírodě a veškerému životu v ní odevzdávají to nejlepší, co v nich je?
Mezilidské vztahy jsou velmi důležité. Člověk má svatbu, něco podepíše. Tím už má patent na partnera. Jenže takhle to nefunguje. Hodně lidí se rozvádí. Nikdo jim neřekl, že vztah se musí pěstovat. Rozvíjet. Ochraňovat. Přesto vnímám svatbu jako převzetí odpovědnosti. Za svůj další život. Za partnera. Za budoucí děti.
Ne každý může v životě dělat to, co ho baví. Já se řadím mezi ty šťastlivce, kteří mají svou práci rádi. Vážně. Nicméně… Někdy je opravdu těžké zachovat si zdravý rozum.
Pondělní ráno, 9. 30, nejmenovaný supermarket. „Šéfe, dochází rohlíky!“ „Šéfe, našla jsem plesnivou okurku, jo a kasy jedou naplno, to je tím zlevněným mlíkem a nestíháme péct buchty a lidi chtějí ten prací prášek v akci, jenže už je pryč!“
Prosinec. Nádherné dětské sny. Mikuláš s čertem. Někdy i s andělem. Trocha obav z pekelníka. Nadšení z Mikuláše vítězí. Tajemný Ježíšek. Ozdobený stromek. Všude plno světýlek. Dárky. Cukroví. Láska…
Stromy patří mezi největší zázraky naší planety. Už staří Keltové je chovali v posvátné úctě. Nazýváme je plícemi našeho světa, což je doslovné, protože bez lesů by byla naše planeta neobyvatelná. Nejen, že jsou lesy zdrojem kyslíku a uhlíku, který je
třeba k udržení stability našeho klimatu, ale jsou také zdrojem nádherné energie.
