Vánoce jsou zvláštním obdobím každého roku. Ať už se člověk nachází v jakékoliv životní situaci, většinou nechce být o Vánocích sám. Buď je to způsobeno tím, že se naše Slunce vzdálilo a na chvíli nás chce opustit, než se umoudří a zjara se vrátí, nebo je pro nás přechod do zimního období obtížný. V každém případě myslíme na své blízké a chceme být s nimi. Ne vždy se to podaří. Někdy nás však život překvapí…
U dospělých v produktivním věku běží život po letech neklidu v učení, studiu a bytových změnách většinou organizovaně. Když dojde v této klidné životní fázi najednou k nespokojenosti, objevují se otázky. Nebyl stav dosažen jen levným kompromisem bez fantazie? Nedošlo nyní k jeho „cementování“ a celkové osobní stagnaci?
… Vždycky byly otevřené, od prvních jarních teplých dnů až do smířlivého podzimu, kdy slunce je veliké, ale tolik už nehřeje. Zato ale stromy byly zlaté, zlaté listí padalo na zahradu i na hladinu strouhy Mlýnky, která tekla v těsné blízkosti kolem Láďova domku.
Život je krátký a občas dost nebezpečný. Někdy stačí vteřina, špatně odhadneme vzdálenost a rychlost přibližujícího se auta, jindy nám ublíží člověk, kterého jsme pokládali za kamaráda. Občas si s námi osud nebo i přírodní živly škaredě zahrávají a může se stát, že se nám zcela změní život. Někdy si myslíme, že někoho zachraňujeme, a přitom on zachrání nás.
Vzpomínáte si na své první pracovní místo? Já rozhodně ano. Ačkoliv je to již několik desítek let, stále vzpomínám nejen na rok strávený u prvního zaměstnavatele, ale zejména na způsob, jakým jsem si své první pracovní místo našla.
Pohledy raněné laně, holá záda a pravý prs vytékající zpod jejího těla ve mně probouzí zapomenuté chiropraktické schopnosti.
We didn´t start the fire od Billyho Joela. Jindy se mi tahle písnička zdála jako docela milý historický song, ale teď – (od doby, co takhle špatně snáším kocoviny) – ji vnímám jako nepříjemnou konverzaci s otravným autistou.
Kojenecký věk popíšeme později. Dnes přijde na řadu dětský. O jaký věk se nyní přesně jedná? Od prvního (kojení) do dvanáctého až čtrnáctého roku (puberta).
Je to už hodně dávno, co jsme se coby mladá rodina, tedy můj muž, dva kluci a já, rozhodli jet na týdenní dovolenou do Itálie.
Objevitelské výpravy za poznáním cizích krajin a kultur jsou nepochybně ušlechtilou a obohacující zálibou. Je však záhodno obezřetně volit, kam a jakým způsobem se cestuje. Aby to s člověkem nedopadlo jako s hrdinou následující povídky…
