Úvod

U drahokamů nejde jen o dárky velké lásky. V dnešní době špatných možností uložení kapitálu znamenají často jeho „zaparkování“. Hlavním a oblíbeným reprezentantem parkovacích možností jsou diamanty. Důležité jsou u nich a o ceně rozhoduje (mimo čistoty a barvy) jejich brus a velikost. Teprve brus vytvoří zářící briliant. Zvláštní jedinci dosahují dnes astronomických cen. Také proto, že jsou vzácnější a vzácnější a nalezišť je jen několik málo na světě.
Odborníci a spekulanti barevných drahých kamenů nabízejí za stoupající ceny exempláře od dvou karátů (karát je 0,2 g) vedle smaragdů nebo rubínů a od třech karátů u safírů.
Největší dosud nalezený rubín má velikost holubího vajíčka a váží 35 gramů. Zdobí britskou královskou korunu. Je nazýván rubínem, ačkoliv je to červený spinel. Česká koruna Karla IV., nejstarší díl korunovačních klenotů, má rovněž rubín. K tomu 19 safírů, 30 smaragdů a 44 spinelů.
Spinel láme jen trochu méně světlo a je normálně o něco světlejší než rubín. Nevykazuje tvrdost korundů. Tvoří podstatně vzácněji větší krystaly. Dříve byl zaměňován za rubín, protože obsahuje stejné stopové prvky chrom, vanad a železo, které mu dodávají barevné tóny.
Barevné drahokamy mají (zatím) mnohá naleziště a nemají specializované prodejní firmy jako diamanty. Distribucí a prodejem drahých kamenů se zabývají zlatníci. Výskyt drahokamů je vzácný a v několika desetiletích bude podle různých odhadů vyčerpán.
U rubínu v našem příběhu se nejedná o specielní a drahý kámen. Váží sotva jeden karát.

Objev ve městě

Bylo hezké slunečné podzimní pozdní odpoledne. Pavel vyšel ven z kanceláře do starého města. Od rána programoval a hlava mu hučela. Dopřál si pouze malou polední přestávku. To pro něho nebylo dost. Potřeboval větší oddech. Chtěl ale něco dokončit, tak na odpočinek nedbal. Nyní byl konečně mimo kancelář na zdravém vzduchu. Kráčel bez cíle kolem dominikánského kláštera se zahradou, kašen a katedrály. U jedné kašny ho náhle zaujala výloha jednoho klenotnictví. Zastavil a s údivem pozoroval. Uprostřed šperků se nacházela brož, kterou znal. Tu přece kdysi daroval matce ke kulatým narozeninám. Dobře si ji pamatoval. Květ ze zlatých lístků, na jejichž vnějších okrajích sedělo pár malých briliantů jako kapky rosy. Ve středu květu pak větší rubín ze známého ceněného naleziště v Burmě.
Byl to zvláštní kámen. Podporoval oblibu rubínů nádhernou ohnivou červení pod hladkým povrchem. Barevný tón sahal až k tmavému purpuru. Při koupi se mu líbil víc než rubíny se světlejší karmínovou červení. Původně chtěl koupit modrý safír symbolizující věrnost. Klenotník ho ale přesvědčil, aby pro matku volil rubín. Je totiž reprezentantem června. Matka byla v červnu narozená. Prodavač se vyznal nejen v drahokamech, nýbrž i v astrologické symbolice.
Nyní byla matka již dva měsíce po smrti a syn Pavel to ještě „nezpracoval“. Měl ji velmi rád. Dlouho ji navštěvoval dvakrát v týdnu v městském domově pro seniory. Teď chodil jednou týdně k urnovému háji na hřbitově.
Ale jak je možné, že je její brože ve výkladní skříni klenotníka Heiriho? Musí se ho zeptat, odkud ji má. Když se v krámu o brož zajímal, zlatník mu ji ochotně ukázal. Posmutněl, když ji Pavel nechtěl koupit, nýbrž pouze zvědět, kdo ji obchodu prodal. Heiri si to přesně nepamatoval. Věděl jen, že to byl muž asijského původu a že je tomu zhruba měsíc.
Pavel spokojen nebyl. Odešel a přemýšlel, jak to u pohřební služby těsně před pohřbem bylo. Než měla být matka zpopelněna, vrátili mu její náhrdelník, náušnice a prsten. On si výslovně přál, aby brož matce zůstala. Zřejmě to nedodrželi. Kdo k ní měl naposled přístup? Byli to zaměstnanci krematoria. Jeden z nich okrádá mrtvé. Musel brož namísto spálení vzít a prodat zlatníkovi ve městě. Možnost, že to bude objeveno, byla malá. Co nyní? Obdivovat obchodní schopnost charakterů krematoria? V žádném případě. Zloděj by měl být potrestán. To je věcí policie.

Návštěva na policii

Příští den zašel Pavel na policejní stanici. Učinil udání na neznámého. Ten však může být celkem rychle určen. Vylíčil svůj případ a plán komisaři Mikulkovi. Nechat zhotovit fotografie čtyř zaměstnanců krematoria a ukázat je klenotníkovi. Pravděpodobně někoho z nich pozná. Hlavně proto, že dva z nich jsou Asiati. Jeden pocházel z Vietnamu a druhý z Číny, jak si telefonicky zjistil.
Za pár dní zašel komisař Mikulka oficielně k zlatníkovi. Upozornil ho, že je pro jeho obchod radno, aby spolupracoval s policií. Koupil totiž kradené zboží, což je trestné. Heiri se divil, protože takové „kšefty“ nedělá, ale spolupráci samozřejmě přislíbil. Komisař mu ukázal čtyři fotografie zaměstnanců městského krematoria, zda někoho z nich jednou v krámě viděl a jestli mu nabízel něco k prodeji.
Heiri ukázal na Vietnamce a dodal, že takový muž mu před několika týdny prodal brož s rubínem. Měl jen poněkud jiný účes a barvu vlasů. To pro Mikulku neznamenalo žádný problém. Poděkoval a odešel.
Podezřelého dal do vyšetřovací vazby a čekal na soudní povolení k prohlídce bytu. Jak očekával, našel zde paruku s příslušným účesem a barvou vlasů. Přiznání zaměstnance krematoria na sebe nenechalo dlouho čekat.

U případu vyvstává otázka, nakolik je správné, aby pracovníci krematorií směli využít cennější zbytky po mrtvých. Může se jednat o dentální zlato, ceněné kovy umělých kloubů nebo zapomenuté šperky. Pokud zůstane výtěžek v krematoriu, mohlo by to být v pořádku. Malou zvláštní prémii za ne zrovna lehkou práci tamějším zaměstnancům obyvatelstvo jistě dopřeje.

Štěpán Húsek

Autor vyrůstal na Slovácku a vystudoval vysokou školu chemickou v Praze. Za prací odešel do Vídně a potom do Švýcarska, nesměl se ovšem do sametové revoluce vrátit do vlasti.

Své zážitky a zkušenosti z nepřející doby popsal v knize Svědectví o mé době (2012).