Při prvním setkání s knihou Fimbul jsem zažila nevšední pocit. Jako bych se snažila vkročit do závěje sněhu za asistence šedavého oparu vzduchu. Nebála jsem se, ale těšila. Kniha mne tak oslovila díky velice zajímavě zpracované obálce ještě před jejím otevřením, což hodnotím jako velký úspěch. V dnešní době se to podaří málokomu. Obálka, kterou vytvořila Lenka Hejlová, švagrová autorky, je opravdu velmi zdařilá.

Z anotace knihy jsem tušila, že mne bude čekat dramatický příběh. Fimbul je zima, která zahalila nejen Prahu, ale i zbytek Evropy mrazem a sněhem. Z oblohy zmizelo slunce i měsíc. Vše je schováno za šedavými mraky. Prázdnota a chlad vyzařují nejen z ulic, ale i z osob, které se v nich pohybují. Zdá se, že Fimbul zmrazilo i lidská srdce.

Vše, co anotace slibuje, kniha opravdu nabízí. V prvním oddílu knihy, který se odehrává v Praze, nám autorka umožňuje nahlédnout do všech zákoutí života hlavních hrdinů – Evy a Petra. Setkáváme se s nimi při všech denních i nočních činnostech. Děj v této části není příliš bohatý, což rozhodně není na škodu. Mnohem důležitější jsou zde všechny do textu vsunuté myšlenky, úvahy a vzpomínky. Eva hledá kolem sebe barvy, teplo, světlo, kterého je nyní všude nedostatek. Ve svém životě pociťuje nedostatek pochopení. Společně s nespavostí ji vše sužuje a jediné východisko je změna prostředí.

Druhý oddíl knihy dává mladému páru, který zažívá vzájemné odcizení, naději. Odjezd na chatu do hor, kterou jim nabídla Evina nejlepší kamarádka, jim může znovuotevřít cestu k sobě. Dopravní komplikace, které je po cestě potkají, jsou však pouhým začátkem velké zkoušky. Před samotnou cestou do srubu, kde se chystají strávit společný týden, musí vyzvednout od stařenky klíče a poprosit ji o radu, jak se tam dostat. Setkání s ní přináší nejen hrdinům, ale i čtenáři, možnost všimnout si rozdílů mezi „starou“ a „mladou“ generací.

Pár čeká cesta, kterou nikdy neabsolvovali. Na chatě před lety prožili první společné intimní chvíle avšak jim známá cesta nelze použít. Eva a Petr se tak vydají zasněženou krajinou, cestou, kterou jim popsala paní Ladová, směrem k roubence. Mají před sebou velmi náročný úkol. Zima je všudypřítomná a na nejednom místě změnila tvář krajiny. To, zdali pár dojde až k cíli, vám prozradí závěrečný oddíl románu Fimbul.

Po celou dobu čtení Fimbulu ve mně text vzbuzoval spoustu otázek. Jaký žijeme život? Po čem toužíme? Změní nás to, pokud toho dosáhneme? Jaká je cesta ze všednosti? Jak udělat ze všedních šedivých dnů dny veselé, barevné a hravé? Je jednoduché poskytnout oporu partnerovi po celý život? Otázek, na které mne kniha v podtextu příběhu Evy a Petra nutila odpovědět, je mnohem více. Pokud bylo cílem Kateřiny Hejlové skrýt ve velmi zdařile líčeném příběhu jakési poselství, nutnost zamyslet se nad vlastním životem, pak se jí to u mne podařilo.

Kniha se mi dobře četla, ačkoli jsem se někdy díky vloženým vzpomínkám a úvahám, které často přerušují děj, musela vrátit o stránku či dvě zpět. Román, který jako svůj první titul vydalo nakladatelství Jas, doporučuji střední generaci čtenářů. Lépe se bude číst ženám, neboť jej líčí žena, ale rozhodně ho doporučuji i mužům.

Související knihy

Hejlová, Kateřina

JaS, 2011