Co vlastně víme o zrodu této známky a proč je všeobecně známá právě pouze modrá varieta, když oranžovočervená je stejně vzácná? Pokud netušíte, můžete si vše ujasnit díky knize s názvem Modrý mauricius a podtitulem Honba za nejcennějšími známkami světa autorky Helen Morganové, která vyšla v překladu Vladimíra Fuksy v nakladatelství BB/art.

Připravte se na to, že nejde o román či povídky inspirované známými filatelistickými poklady. Australanka Helen Morganová je totiž vzděláním historička a archivářka a jak sama uvádí, nejvíce ji zajímá proces dešifrování a interpretace faktů, hledání souvislostí a budování příběhů. Toho si při pátrání po historii i současnosti nejlegendárnějších známek světa užila do sytosti. Procestovala různé končiny Země a hledala střípky do unikátní mozaiky, kterou předložila čtenářům.

Termínem „Modrý mauricius“ je označována první známka vydaná na koloniálním ostrově Mauricius v září 1847, která měla být pouze obyčejnou výplatní nálepkou určenou pro mezinárodní poštu, pro niž dostačovala hodnota dvě pence. Pro vnitrostátní (ostrovní) potřebu byla určena oranžovočervená jednopencovka. Z neznámého důvodu byly obě vydány s nápisem „post office“ (poštovní úřad, pošta) namísto očekávaného „post paid“ (poštovné zaplaceno, výplatné, poštovné) a bylo jich vytištěno jen malé množství. Další ostrovní ceniny již nesly správné označení „paid“ a modré a červenooranžové „post office“ byly tímto vystřeleny mezi unikáty, kterých se dochovalo pouhých dvacet šest kusů.

To by nikoho asi nezajímalo, pokud by záhy po vydání prvních známek nepřišli na svět také jejich sběratelé. Mezi ty nejprvnější patřily kupodivu ženy, kterým stříhané a později i zoubkované miniatury učarovaly z estetického hlediska. Ale přidali se i muži a brzy bylo módou mít komplexní světovou sbírku. Tu však, vzhledem k nevelkému množství nalezených známek z Mauricia, nemohl mít každý.

Helen Morganová ve dvanácti kapitolách dokládá první použití ostrovních známek, zrození sběratelů, komentuje šťastné nálezy všech šestadvaceti mauriciů, líčí biografie sběratelů, v jejichž držení skvosty filatelie byly, a rozkrývá různé mýty a pohádky, jimiž byly nálezy opředeny. Rozebírá i falšování a podvrhy cenných obálek a známek. Svoje vyprávění vede od vydání až po současnost a doplňuje i tzv. životopisy všech šestadvaceti známek. Zkrátka vše, co jste nevěděli a ani netušili, že nevíte o Modrém mauriciu, to máte šanci se dozvědět z obsáhlé knihy Helen Morganové.

Nemohu říct, že bych ji doporučila všem čtenářům. Obávám se, že většinu by mohla dokonce nudit. Pokud nejste filatelista a ani se nezajímáte o historii světové pošty, pak musím říct, že pojednání je dosti suchopárné a nezáživné, točící se stále dokola okolo toho samého. Jestliže ale rádi čtete naučnou literaturu předkládající netradiční pohledy do historie, pak možná knihu uvítáte. Obzvlášť pokud jste někdy měli alespoň malou sbírku známek – to se možná i dobře pobavíte. Přiznám se, že mě fascinovalo, kolik faktů se autorce podařilo zjistit, bohužel mi přišlo, že je podává málo atraktivně a čtivě, až jsem měla tendenci přeskakovat řádky. Možná je to i důsledkem autorčiny snahy vypovědět vše až do posledního detailu nehledě na to, že se opakuje. Někdy by méně mohlo být více.

Přesto je kniha Modrý mauricius určitě vhodným dárkem pro všechny sběratele známek, kteří v koutku duše někdy toužili filatelistický modrý démant vlastnit.

Související knihy

Morganová, Helen

BB/art, 2013