První díl pamětí pana Hejmy jsem neměla tu čest číst, tudíž jsem byla do děje knihy hozena jako neplavec do hluboké vody. Pár stránek trvalo, než se člověk zorientoval v postavách a autor nastínil předchozí události. Každopádně znalost Fejsbuku opravdu nutná není, čtenářský zážitek z Amerického blues je dostatečně silný i bez ní.

Kniha zachycuje děj v krajinách českých i jistých částech USA od konce roku 2011 po první měsíce roku 2013. Čtenář se tak setká s tématy, která má většina z nás v čerstvé paměti – první přímá volba prezidenta, amnestie Václava Klause, smrt Václava Havla, kampaň Karla Janečka… Že se autor knihy s českými prezidenty a lidmi kolem nich zná či znal osobně a jeho pohled je tak pohledem „z druhé strany “, dodává čtení tu pravou šťávu.

Úvodních pár kapitol je věnováno pokračování desítky let trvajícího románku Ondřeje Hejmy s Američankou Terry, do které se autor zamiloval za dob svých studií. Atlantský oceán a hlavně železná opona ale mladou dvojici nekompromisně rozdělily. Kdo by rád věděl, jak vypadalo jejich první setkání po čtyřiceti letech, bude muset sáhnout po knize Fejsbuk. V Americkém blues se poté dozví, jaké následky ono setkání mělo, zda bylo poslední a jestli příběh, připomínající scénář k romantickému filmu, končí také pravým hollywoodským happyendem.

Další příběhová linie deníku, která v druhé polovině knihy podstatně převažuje, vypráví odlehčeným a často zkratkovitým stylem o české politické i hudební scéně, s občasnými výlety do historie. Velice silně působí příběh Strýčka, což je skutečný Hejmův strýček, který působil v anglickém odboji za druhé světové války. V knize jsou citovány autentické pasáže z jeho deníku, na nichž je možné sledovat přechod od prvotního nadšení, idealismu a vlastenectví ke skepsi, rezignaci a hořkému uvědomění si zbytečnosti vlastní úlohy ve válce.

Autor je muzikant tělem i duší, nejspíš proto jednotlivé záznamy v deníku uvádějí texty známých písniček, které se nějakým způsobem vyjadřují k jejich obsahu. Ale pro přiblížení osobitého stylu pana Hejmy je nejlepší přečíst si ukázku z knihy:

A když už se zdají bejt všechny trable za náma a my se v Curychu salašíme v pohodlným airbusu, tak místo abych seděl vedle olympijský vítězky ve střelbě jako minule, zjišťuju, že zrovna na mým sedadle nefunguje video, a vůbec nic z elektroniky, ale zato to vypadá, že to světlo nahoře na tom panelu mi bude svítit do očí celou cestu až do Miami, protože nejde vypnout.

Atakuju blonďatou Moniku, která mě má na starosti, a zjišťuju, jak se takovýhle situace řešej, protože si myslím, že právo je na mý straně, vzhledem k tomu, že jsem si zaplatil. Monika používá fintu číslo jedna, která spočívá v tom, že mu něco slíbíte a pak ho necháte bejt.

Slibuje reset neboli znovunastartování celého videosystému s tím, že to nebude hned a že tyhle problémy se stávají, teda s negativním výhledem, jak říkají bankéři. Po půl hodině reklamuju evidentní nezdar tohoto opatření a dostávám se na další level.

Hispánsky laděná sexy Isabela používá fintu číslo dvě, která spočívá v tom, že mu něco dáte, aby dal pokoj. S lehkou omluvou přináší nedůstojnou škrabošku na oči a sluchátka do uší, jako bych byl malý dítě. Ale já jsem velký dítě a táhnu to vejš.

Americký blues je podle mne působivou knihou, která by fanouškům Ondřeje Hejmy rozhodně neměla uniknout. Autorův styl psaní nemusí sednout každému, nicméně je třeba uznat, že kombinace hovorových výrazů, amerikanismů a slovních hříček je zábavná a čtivá. Na autogramiádě své knihy v Brně pan Ondřej Hejma ukázal, že i na živo je stejně sympatický a pohodově působící člověk jako v televizi nebo na stránkách své knihy.

Související knihy

Hejma, Ondřej

Fragment, 2013