Již druhé vydání knihy Na všechno buď připraven! autorů Lubomíra Školouda a Petra Štěpánka z nakladatelství Mladá fronta vás přesvědčí, že ano.

Lubomír Školoud byl skaut odsouzený v roce 1950, mukl neboli „hmota obalená hadry a poháněná buzerací“, útěkář, věčný rebel, skvělý vypravěč a kreslíř. Petr Štěpánek jeho vzpomínky a deníky z vězení přepsal do knižní podoby. Obrázky, které knihu provázejí, jsou autentickými kresbami Lubomíra Školouda načrtnuté ve vězení. Toto vše dohromady dělá z díla naprosto jedinečnou výpověď o době, kdy někteří fanaticky budovali komunismus a jiní pro své odlišné názory seděli ve vězení.

Hlavní hrdina, muž bez bázně a hany, strávil čtrnáct let ve vězení jen proto, že jako pravověrný skaut věřil ve spravedlnost a demokracii. Po prvním útěku z Jáchymova dostal další trest a jako nenapravitelný si měl odsedět 31 let ve vězení. Poctivě líčí své putování věznicemi, podmínky v nich, své spoluvězně, bachaře, práci a neustálé vyhlížení svobody, dosažené ať již útěkem nebo předčasným propuštěním.

Vyprávění má potřebný spád, nezapomíná na žádné podrobnosti, až má čtenář pocit, že sedí vedle někoho blízkého a naslouchá jeho vzpomínkám. Místy to člověkem otřese, jindy zase vyloudí na tváři úsměv. Vždyť bez humoru by bylo jistě těžké vydržet všechny ty „buzerace“, nesmyslné příkazy, protichůdné rozkazy a bestiální chování některých hlídačů. Ale i mezi nimi byli čestné výjimky, které byly schopné i v trestanci vidět člověka. Zároveň popisuje i proměnu podmínek v našich nejtěžších věznicích jako byly Bory, Mírov, Valdice a nejobávanější Leopoldov v průběhu času. Zachycuje setkání s našimi západními letci, generály, knězi, biskupy, lidmi, kteří se nesklonili před totalitním režimem, a kterých se jako nepohodlných režim zbavoval zavíráním a neskutečným týráním ve věznicích. Rozum až zůstává stát nad tím, co byli mnozí ochotni snést jen pro to, aby se mohli najíst – například polykali lžíce, protože pak dostávali jíst brambory s nitěmi, aby jim lžíce nepropíchla vnitřnosti… Někteří se propuštění ani nedožili – umírali na různé nemoci, podvýživu nebo i vlastní rukou (oběšením na košili,vypitím kyseliny sírové), neb to nelidské trápení nedokázali snést. A kdo se dožil svobody, zemřel většinou na následky dlouhých útrap ve vězení.

Díky této knize už to pro mne nejsou bezejmenní hrdinové, ale skutečné postavy se jmény, protože Lubomír Školoud se snažil vyprávět a připomínat právě jména, která měla zůstat zapomenuta. Knihu bych doporučila všem, kteří se chtějí dozvědět, jaká je naše minulost bez růžových brýlí a příkras.

Související knihy

Štěpánek, Petr - Školoud, Lubomír

Mladá fronta, 2011