Rozsáhlou knihu Habibi od Craiga Thompsona vydalo nakladatelství BB/art v roce 2012. Na téměř šesti set osmdesáti stranách autor líčí příběh mladé dívky, která se jednoho dne začne starat o černošského chlapce. Postupem času ho začne brát jako své dítě. Jenže bydlí na zcela opuštěné a polorozpadlé lodi v poušti a každý den musejí shánět vodu a jídlo. Jednoho dne je osud rozdělí a dohromady spojí až o mnoho let později, kdy už nic není, jak bývávalo, a život je naučil všemu zlému.

Craig Thompson se svým černobílým komiksem Habibi snaží upozornit na rozdíly mezi světem bohatých a chudých, vyspělými zeměmi a zeměmi třetího světa, na rozdíly mezi muži a ženami. Přestože je Thompsonův svět, do kterého příběh zasadil, smyšlený, můžete odhadovat, že se jedná o drsnější verzi Blízkého východu (lze-li v některých případech vůbec hovořit o tom, že by Blízký východ mohl být ještě krutější, než ve skutečnosti je). Vhodnější místo, kde poukázat na to, že žena je brána jako věc, z plnohodnotných mužů se dennodenně stávají eunuši a že nevzdělaní a chudí lidé na tomto světě nemají místo, neexistuje.

Dojem z komiksového románu kazí až přílišný důraz na to, že v mužském světě, a především v tom islámském, je žena často brána pouze jako objekt sexuální touhy. Z hlavní hrdinky se také hned zpočátku vyprávění stává žena lehkých mravů, aby obstarala jídlo pro sebe a nalezené dítě. Postupem času se nechává znásilňovat, ale dopracuje to až do lože samotného sultána. A opět souloží. Na téměř každé druhé straně se znásilňuje a když už neznásilňuje, tak jednoduše „sexuje“. Bez jakýchkoliv emocí, bez lásky, něhy a s jednostrannou touhou, mužským chtíčem ponížit ženu tím nejhorším způsobem. Každý si jistě uvědomuje, že mentalita mužů se od ženské liší a ani mentalita islámských mužů a mužů západních není zcela totožná – co se žen a sexu týče. Ale proč si kazit tak dojemný příběh plný emocí na každé druhé třetí straně?

Že je komiks černobílý je úplně jedno. Vlastně si to ani v průběhu čtení neuvědomíte. Jste natolik ponořeni do příběhu dvou hlavních postav, že sotva postřehnete fiktivnost hrdinů a že černobílé obrázky nejsou fotografiemi ani filmem. Zatímco sedmi set stránkový román byste četli alespoň týden, komiks přečtete za dva dny a pocit si zachováte stejný. Stejně jako u románového příběhu i tady ve vás zůstanou doznívat zbytky srdcervoucího vyprávění o zkažených životech, nenaplněné lásce, zmaru, bezmoci a nakonec možná i štěstí. U komiksu si ale postavy nemusíte představovat, máte je před sebou i s nějakým tím pozadím. Vše je skutečnější. A skutečnější budou i vaše emoce. Budete chtít plakat, budete chtít křičet a budete se chtít smát. Jediné, co rozhodně chtít nebudete je přestat číst.

Související knihy

Thompson, Craig

BB/art, 2012