Román Svědek vraždy je třetím dílem detektivní série manželů píšících pod pseudonymem Verity Bright, který v českém překladu vydala společnost Euromedia Group pod značkou Kalibr. Ústřední postavou série je mladá lady Eleanor Swiftová, která se po letech dobrodružného života na cestách světem vrátila na panství zděděné po zemřelém strýci.

Na nudu si ovšem stěžovat nemůže – už od první chvíle je totiž vtahována do řešení vražd. První rozlouskla za přispění svého komorníka Clifforda v románu Velmi anglická vražda. Z druhé vraždy a loupeže šperků byl obviněn Eleanořin přítel Lancelot, a proto bylo její povinností dokázat, že se všichni mýlí a Smrt na plese spáchal někdo jiný.

Když tedy na hostině zemře místní politik po požití čokoládového fondánu s arašídovým máslem, i když o něm hostitelé dobře vědí, že je na arašídy alergický, je Eleanor požádána o vypátrání pachatele hned dvěma lidmi: svojí kuchařkou, která nevěří, že by její kamarádka při přípravě arašídy použila, a hostitelkou oné osudné sešlosti, lady Farringtonovou. Lady sice věří, že Eleanor odhalí pravdu, přesto jí něco důležitého tají. Není snad sama náhodou pachatelkou záměny zákusku, která chce svojí prosbou o vyšetření zmást stopy?

„Je lepší podstoupit riziko, že bude zachráněna provinilá kuchařka, než odsoudit nevinnou.“ (str. 45)

Eleanor se opět pustí s Cliffordem do složitého pátrání. Navíc ji Liga žen požádá, aby se ujala kandidatury ve volbách po zemřelém… Čtenář tak může sledovat nejen Eleanořin souboj s logikou vyšetřování, ale také její předvolební počínání. Co jí půjde lépe, zjistí v samotném závěru.

Tentokrát mi v knize takřka úplně chyběl humor, který tak osvěžil první příběh série. Dokonce román ani neobsahoval žádné větší sblížení s Lancelotem, ten se v knize doslova jen prolétl – s Eleanor letadlem. Jádro příběhu plně zaplnilo vyšetřování, které připomínalo klasickou soudobou detektivku. Výslechy podezřelých (všech účastníků hostiny), hledání možných motivů, postupné vylučování různých verzí – jako by Eleanor již našla ve svém pátrání systém a stala se profesionálkou. Což naznačuje i důvěra, kterou si vydobyla nejen u svých blízkých, ale i u vrchního inspektora Seldona.

Celý text je opět prokládán moudry, citáty a hesly, ovšem nemá je na svědomí výhradně komorník Clifford, ale například i Eleanořini konkurenti ve volbách:

„Neboj se těch, kdo s tebou nesouhlasí, ale těch, kdo s tebou nesouhlasí a jsou příliš zbabělí na to, aby ti to dali najevo.“ (str. 125)

Hon na vraha a politická agitace, to bylo poněkud mnoho i na kurážnou lady, nicméně pro čtenáře z této kombinace vyšla celkem akční četba, která poměrně rychle odsýpala. Pro mne jako pro ženu bylo zajímavé nahlédnou do volebního systému Velké Británie dvacátých let dvacátého století, kdy stále neměly všechny ženy volební právo a v parlamentu byla pouze jedna žena.

Vlastně jsem si Eleanor po třech knihách docela oblíbila a jsem zvědavá, co dalšího na ni dvojice Verity Bright připravila a co za problémy venkova odhalí příště.

Související knihy

Bright, Verity

Kalibr, 2026