Tahle po čertech mazaná a škodolibá potvůrka by vás zaručeně vyléčila z představy, že jde o něžné zvířátko, které nemá na práci nic jiného, než se mazlit a rozptylovat vaši neuhovenou mysl. Tohle medvídek rozhodně nedělá, naopak má prý zvláštní talent na lumpárny.
A co si budeme povídat… Kdy jste se naposled nudili tak, že by bylo toho malého zloducha doopravdy třeba?
Když se nad tím doopravdy zamyslím, nuda není úplně špatná. Je to stav, který nás naopak popohání k vymýšlení a zkoušení něčeho nového, neotřelého, smysluplného a převratného. Je to něco, co by nás mělo přinejmenším vystřelit z trenek.
Jenže, milé dámy, co děláme, místo blahodárného lelkování a následného převratného objevu? Sotva přijdeme s plnými taškami z práce, blbneme den co den u sporáku, u pračky nebo lítáme se smetákem po bytě a krotíme zdivočelé děti či vnoučata. Také pánové se ve společném soužití mění z příležitostných hodinových manželů v údržbáře na dobu neurčitou, topiče, malíře a natěrače, což málokoho skutečně naplní hřejivým pocitem uspokojení. Když pak všichni vypneme – rozumí se obraz i zvuk –, nemáme na nudu ani pomyšlení a usínáme u zapnutých televizorů s jednou nohou na posteli.
Je to začarovaný kruh, z kterého jsme zatím nenalezli cestu ven, a bohužel tuhle naši práci ani nikdo neocení, protože není vidět. Začalo by to být patrné teprve pár dní po zahájení nějaké protestní stávky. Kdyby nebylo navařeno, lednička, ke které by bylo potřeba se přebrodit hromadou prachu a smetí, zela prázdnotou, nenašly by se ani jedny čisté trenky, podprsenka či ponožky, přestal by splachovat záchod, praskla žárovka, pak teprve by se naše každodenní nenápadná činnost vyloupla jako kaštan ze slupky. Až potom bychom možná došli jakéhosi uznání, ale chce to odvahu, neboť pokud je všechno v pořádku, budíme akorát dojem, že prudíme, když nám někdo urve splachovač nebo přejde přes vytřenou podlahu, a že s námi vlastně není žádná sranda.

Proto jdu shánět medvídka mývala.
Umyje za mne nádobí tak, že už ho vlastně nebude potřeba utírat, překousne kabel od pračky, sežere vajíčka k večeři a ztrestá za mne smeták tak dokonale, že na něm nezbude ani chlup. No a já se konečně klidně oddám tolik vytoužené nudě a budu čekat, až se kaštan vyloupne.

Marie Jurčáková

Autorka žije v Uble a provozuje malé knihkupectví ve Vizovicích. V minulosti napsala dvě novely určené spíše pro ženy, ale muži jim je škodolibě nakupovali. První z nich se jmenuje Metráková letuška a druhá, která byla volným pokračováním, Světlušky na pláži.
Třetí a zároveň první kniha pro děti vyšla letos na jaře. Jmenuje se Zelené plamínky na Klášťově.
Stále se drží na předních příčkách žebříčku na Heurece.
Kromě psaní maluje (olej na plátně s příměsí svítivého pigmentu), má za sebou už několik výstav, hraje už dvacet let amatérské divadlo a občas se objeví v komparzu.

Související knihy

Jurčáková, Marie

Pointa, 2025