Titul z nakladatelství Práh nabízí 12 her pro děti a dospělé. Byla vydána roku 2010. Nejsou to ale hry v klasickém slova smyslu. Každá z her je napsána tak, jako by se jednalo o divadelní hru – máma říká to, táta zase ono… V knize vystupují čtyři členové rodiny – máma Eva, táta Josef  a děti Alenka a Pepík.

Mámo, táto, pojďte si hrát na balón je název publikace a odkazuje hned na první hru, kterou je Hra na balón. Táta je balónem, který se protrhl. Máma se ho pokouší udržet na obloze a má roli horkého vzduchu. Alenka je proutěným košem a Pepík zase pytel s pískem. Hra je vlastně jejich rozhovorem. Alenka, coby proutěný koš, říká:

„Nevykláněj se pořád na stranu, Pepíku, překlopíš mě! Pořádně foukej, mami (maminka je horký vzduch), nebo se nabodneme na věž.“ V tomto „duchu“ je napsáno i dalších jedenáct her: Na kytku, Na večeři, Na domek, Na veselý pohřeb, Na auto, Na schodiště, Na milence, Na zprávu z rádia, Na turisty, Na bankovní loupež a Na rodinu.

Čekala jsem, že autor knihy Pavel Hrnčíř vysvětlí, jakým způsobem si hry můžeme my, čtenáři, zahrát. Máme si vybrat jednu z nich a číst napsaný text? Mají sloužit jako inspirace k domácím hrátkám „na něco“? K tomu bychom potřebovali velkou dávku fantazie.  Zve nás ke hraní na hru o domku s prokousanou střechou, ale nepíše, jak na to. Tyto informace zcela postrádám.

Sám autor nás seznamuje s potrhlou rodinou, v níž sebevýstřednější nápad je záminkou k rozvinutí bláznivé hry. Ukazuje nám, že můžeme být opravdu čímkoliv – dozlatova vypečeným kuřetem, zmrzlinovým dortem, vidličkou (Hra na večeři), hořící stanicí metra, čoudem, vyděšeným davem cestujících, reportérkou (Hra na zprávu z rádia), hřbitovní jámou, pohřebním věncem, rakví či mrtvolou (Hra na veselý pohřeb).

Posledně zmíněnou hrou na pohřeb si myslím, že autor docela „přestřelil“. K některým tématům bychom měli mít úctu. Kniha je určena i pro děti, a pro ty není zrovna výchovné, když si budou hrát na mrtvolu s neumytýma nohama a boty jí budou padat do rakve. Nepostrádám smysl pro humor, ale tato kniha mi připadá více než bláznivá.

Publikace je bohatě ilustrovaná Michaelou Kukovičovou. Obrázky jsou na každé straně, vztahují se k textu a jejich zvláštní styl se ke knížce hodí.

Možná se bude líbit lidem, kteří mají rádi „potrhlé“ knihy a chtějí se začíst do neskutečné směsice bláznivin. Já osobně jsem od knihy čekala více.

Ukázka z knihy

PEPÍK  Drž se samo sebe, jsi zábradlí.

ALENKA Jak se může zábradlí držet samo sebe?

MÁMA Zeptej se táty, je z nás nejstarší a nejmoudřejší.

TÁTA  Nic nevím, jsem už staré a zapomětlivé schodiště.

(str.36)

Související knihy

Pavel Hrnčíř, Michaela Kukovičová

Práh