Knihu Smrtí to nekončí vydalo nakladatelství Mystery Press.

***

Kostel svatého Mikuláše v Uphillu stál na kopci a nabízel tak skupince nepřekonatelný výhled na celé městečko Weston-super-Mare a blízké pobřeží. V dálce byl vidět výběžek Brean Down a o něco blíž silueta uphillského kostela a ústí řeky Axe. Pod příkrým ostrým útesem se nacházelo přístavní centrum, nebo, jak tomu přezdívali někteří místní, dvorek s mrtvými čluny. Amy Carlisleová si těsněji přitáhla tenký kabát. Denní teplo se už v poslední hodině rozplynulo a malý ohýnek, který si rozdělali, ji nijak zvlášť nezahřál. Zprávu obdržela o půlnoci, poté co několik nocí probděla a čekala, až se jí Jay ozve. Ze svého místa na uschlé hřbitovní trávě Amy hleděla na Jaye a snažila se působit nenápadně. Byl starší než všichni ostatní ze skupinky a rozhodně uvolněnější. Byl vysoký a působil nenuceně, s náznakem elegance tanečníka. Seděl na druhé straně ohně a objímal Claire. Což by samo o sobě neznamenalo, že bude dnes v noci vybrána právě ona, ale soudě podle náznaků v posledním měsíci se k tomu schylovalo. Ta myšlenka v ní vyvolala směsici žárlivosti a úlevy. Amyin čas nadejde, ovšem jak tu tak seděla s výhledem na městečko plné třpytících se světýlek a na moře vracející se s přílivem k pobřeží, začala o sobě pochybovat. Váhala však jen pár vteřin. Stačilo jenom představit si svoji garsonku – vždycky chladnou navzdory intenzivnímu žáru posledních několika dní – a důvody, proč tu byla, a její odhodlání se okamžitě vrátilo. Amy dál hleděla na Jaye a přitom zachytila Meganin pohled. Megan se k jejich skupince připojila jako poslední a v záři ohně působila neuvěřitelně mladě. Amy se na ni usmála a Megan se přesunula vedle ní. „Jsem ráda, že tu jsi,“ špitla Megan. Jay ji přivedl před šesti týdny. Na posledním setkání požádal Amy, aby si ji vzala pod křídla – tak jako v případě všech nových žen – a od té doby si spolu v soukromé online skupině pravidelně psaly. Megan bylo necelých třicet let a dřív žila v Bristolu na ulici. Prozradila Amy, že jí Jay našel střechu nad hlavou, jelikož se však nesměly vídat mimo skupinová shromáždění, neprozradila jí kde.
„Taky jsem ráda, že jsi přišla,“ přikývla Amy. Jakmile se k ní Megan přiblížila, ucítila závan potu a deodorantu.
„Doufám, že si vybere mě,“ přiznala Megan.
„Musíš být trpělivá.“
Megan si položila hlavu na Amyino rameno. Ve svém minulém životě by se Amy ten osobní kontakt nezamlouval, ovšem nyní ho vítala. Líbil se jí dotek Meganina těla, lehký jako vánek, když Jay vstal a začal členům skupinky rozdávat šálky s čajem, který uvařil nad ohněm. Čaj se nazýval ayahuasca. Jay jí ho poprvé podal tu noc v Kewstoku, kdy spala na pláži. Tehdy si připadala bezstarostná, měla dojem, že nemá co ztratit. Dávka byla malá, ale pod Jayovým vedením zažila něco, co do té doby považovala za nemožné. Když přišla k sobě, domnívala se, že uběhly celé hodiny, ale ve skutečnosti uplynuly pouhé minuty.
„Vidíš?“ prohlásil tehdy Jay a v tu chvíli jí všechno připadalo o něco jasnější. Jay si dřepl mezi Amy a Megan. „Rád vidím, že se vám oběma daří tak dobře,“ pronesl s úsměvem a podal jim čaj. Amy mu toho chtěla tolik říct, ale mlčela a usrkávala teplou tekutinu. Na jeho slova zareagovala jen rozpačitým pousmáním. Všichni upíjeli chladnoucí čaj podle Jayových instrukcí. Ayahuasca obsahovala halucinogen DMT, a přestože jim Jay podal jen malou dávku, Amy brzy ucítila účinky. Zaplavilo ji teplo a celé tělo jako by se jí rozvibrovalo. Zavřela oči, přítomná, avšak vzdálená, a před očima jí vířily různé tvary a obrazce. Plná dávka DMT by na ni zapůsobila jinak. Tohle bylo jen takové nakouknutí, a když se o pár minut později probrala, toužila ten zážitek prodloužit. Stejné touhy si všimla i u ostatních členů skupiny, Megan k ní vzhlížela, oříškově hnědé oči třeštila údivem. Jay se narovnal a všichni ztichli. Amy tyhle chvíle milovala a nesnášela zároveň. Členové teď jeden po druhém museli vysvětlit důvody své přítomnosti. Svíralo se jí srdce, když poslouchala vyprávění ostatních, ale díky čaji jí to připadalo snesitelnější. Když přišla řada na ni, mluvila bez rozpaků, vděčná za to, že Megan sedí vedle ní.
„Aiden byl překrásné miminko. Někdy bývají ošklivá, víte? To zní nejspíš hrozně,“ zabručela Amy, když se skupinou nesl smích. „Ale je to pravda. Některá miminka prostě nevypadají moc hezky. Jsou celá pomačkaná a scvrklá, jako by se správně nevyvinula. Aiden ale takový nebyl. Od chvíle, co jsem ho poprvé sevřela v náruči, vypadal dokonale. Na hlavičce měl chomáč nádherných zrzavých vlásků, a když jsem ho k sobě přivinula, podíval se přímo na mě a já poznala, že ví, kdo jsem. Nedokážu to tak úplně vysvětlit, ačkoliv díky Jayovi už o tom mám lepší představu, ale v tu chvíli mi připadalo, jako by mě viděl úplně celou. Dává to smysl?“
Všichni povzbudivě pokyvovali hlavami a Megan k ní natáhla ruku.
„No, tak mi to aspoň připadalo. Viděl mě úplně celou a mně se to moc líbilo. Spojilo nás to poutem, které mi nikdo nemůže vzít. A přestože jsem věděla, že si na tu chvíli nebude pamatovat, měla být už navždycky jeho součástí. Trošku mě to tehdy uklidnilo. Později toho dne ho odnesli, na tom jsme byli dohodnutí. Byla jsem příliš mladá. Neměla jsem žádné peníze, rodinu ani domov, který bych mu nabídla. Byl to nádherný pár a já je neviním z toho, co se stalo. Nemohli mít vlastní děti a jejich srdce překypovala láskou. Neprozradila jsem jim, že jsem ho pojmenovala Aiden, a oni se neptali. Plakala jsem, když mi ho vzali? Samozřejmě že ano. Věděla jsem ovšem, že jsme propojení. Viděl mě a já viděla jeho. Byla jsem jeho součástí, a to mi nikdo nemohl vzít.“
Jay ji objal a ona se o něho opřela. Věděl, co přijde, a Amy byla vděčná za útěchu. Když mluvila před skupinkou poprvé, pověděl jí, že nemusí pokračovat, ale zvládla to a teď to taky dokáže.
„Pak už jsem ho nikdy neviděla. Věděla jsem, kde žije, ale zničilo by mě, kdybych se s ním setkala. A nebylo by to fér vůči němu ani jeho novým rodičům.“ Amy se odmlčela, v ústech jí vyprahlo. Zhluboka se nadechla a pokračovala.
„Dozvěděla jsem se o tom jenom čirou náhodou. Věřili byste tomu?“ špitla. Na studených tvářích ucítila slzy. „Dočetla jsem se o tom v Mercury, v pamětní sekci. Kdybych se ten den nerozhodla zajít do knihovny, nejspíš bych to nikdy nezjistila. Myslela bych si, že stále žije.“
Megan se vedle ní zachvěla. „To je v pořádku, Megan,“ ujistila ji Amy. „Malý Aiden zemřel chvilku před svými čtvrtými narozeninami. Měl srdeční vadu, o které jsem nevěděla. Jeho rodiče pro něho udělali všechno, co šlo. Vím to.“

—————————–

Můžete si stáhnout presskit s kompletní ukázkou.

—————————–

O autorovi

Matt Brolly sice začal studovat trestní právo, ale láska k literatuře nakonec zvítězila, a tak si z Glasgowské univerzity odnesl diplom z tvůrčího psaní. Zřejmě si vybral dobře, protože knihy z jeho krimi thrillerových sérií Louise Blackwellová a Michael Lambert se pravidelně umisťují na seznamech bestsellerů Amazon Charts a Wall Street Journal. Kromě nich je autorem oceňované sci-fi kriminálky Nula, thrillerů Kontrolor, Trať a Dívky na útěku a řady dětských knih, které píše pod pseudonymem M. J. Brolly. V roce 2024 vyšel jeho román Krvavé stigma. Matt je velký knihomol, který přečte všechno, a to bez ohledu na žánr. Žije v Londýně s manželkou a dvěma dětmi. Více o autorovi si můžete přečíst na jeho webu www.mattbrolly.com.

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona (thriller Stopy v krvi) a Tima Weavera (drsné krimi Není cesty zpět a Bez slitování), ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Brolly, Matt

Mystery Press, 2025