Román Velké léto německého autora Ewalda Arenze (*1965) je již druhým titulem, který v českém překladu vydalo nakladatelství Host. Prvním byla kniha Staré odrůdy v roce 2021. Pokud jste na tom stejně jako já a nečetli jste ji, pak asi máte nejvyšší čas se s tímto pozoruhodným autorem seznámit; Velké léto se jeví jako velmi správná volba k nápravě.

Příběh na první pohled vypadá jako banální romance pro dospívající, leč toto rychlé hodnocení se nemůže více lišit od obsahu samotného. Romance možná, ale banální příběh rozhodně nikoli. Ve skutečnosti jde o knihu na pomezí beletrie a filozofie. Najdete v ní hluboké úvahy, které byste tu zřejmě nečekali, a odhalíte životní pravdy, jež by vám ani na mysl nepřišly.

Šestnáctiletého Friedricha čeká po prázdninách reparát z matematiky a latiny. V případě, že se nezadaří, bude muset školu ukončit – opakovací pokusy si již vyplýtval dříve. Netěší ho, že prázdniny, které mohl strávit s rodiči a sourozenci u moře, bude trávit ve městě, a nad to navíc u dědečka. Není to žádný pohádkový muž, ale přísný profesor, který zjevně kromě babičky Nany nemá nikoho rád. Všichni se ho bojí a raději se mu vyhýbají. Mohl mít Friedrich více pokažené léto?

Nic se ale nejí tak horké, jako když se to uvaří, a tak i Friedrich zjistí, že nic není ztraceno. Nejenže najde cestu, jak trávit čas s kamarády, ale také odhalí tajemství prarodičů, a možná i sám pozná lásku…

Cítil jsem se jako… jako bych byl nástroj, který někdo ladí. Šest strun. Vzrušení. Zamilovanost, Strach z léta. Radost z léta. Domácký pocit u Nany. Pocit ztracenosti v dědově domě. Tóny ještě neladily. Ale uvnitř se něco událo. (str. 64)

Příběh vypráví starší muž, který sedí na hřbitově. Jde o vzpomínkový film, který se odehrává v jeho hlavě. Občas mu tok vzpomínek něco naruší, přesto pokračuje v rozjímání o létě konce sedmdesátých let, které mu zcela změnilo život. Veselé, dojemné i tragické události oněch prázdnin poznamenaly nejen jeho samotného, ale i pohled, kterým hledí na svět.

Dlouho jsem nečetla knihu, kterou bych byla tolik překvapovaná, dojímaná i zničená současně. Jak se může něco krásného v jednom okamžiku tak strašně pokazit? Ale současně si uvědomuji, že právě takový je obyčejný život. V momentě, kdy si myslíme, že ho máme pod kontrolou, se nám nějaký „pilíř“ sesype a my musíme začít znovu. Znovu se naučit žít. Někdy je to těžké, ale jde to. Jen je třeba se každému problému postavit čelem a někdy i poprosit o pomoc. Nebo ji nabídnout, i když o ni dotyčný nestojí. Kdo ví, třeba už nevnímá, že ji potřebuje.

Román Velké léto je jako voda v zaplaveném lomu. Když do ní skočíte, nikdy nevíte, jestli bude hřát, nebo mrazit, zda narazíte na kameny, či budete v bezpečné hloubce. Ale stojí za to do ní skočit!

Jak může být člověk zároveň malé dítě, kterému babička maže chleba, a kluk, co se zrovna nešťastně zamiloval, a jiný kluk, co si čte o ruských gulazích a myslí si, že už nikdy nesmí dojít k válce, a kromě toho někdo, kdo zrovna zjistil, že v jeho dětství existuje čtvrtrok, o kterém nic neví? Jak můžou být současně důležité tak rozdílné věci? (str. 107)

Související knihy

Arenz, Ewald

Host, 2023