Čtení ke kávě: O psaní aneb Ze života spisovatelky (Jana Burešová)

O psaní aneb Ze života spisovatelky

31.3.2023 Jana Burešová Bez komentáře

Buresova_O psani aneb Ze zivota spisovatelky

Když jsem tehdy psala první knížku, vůbec jsem netušila, že k ní časem přibydou další.

Můžete milovat psaní, můžete milovat hraní si s fantazií a se slovy, ale když nemáte nápad, o čem psát, knížku asi psát nezačnete. Přesně tak jsem to měla já. Ano, psala jsem a přispívala na webové portály různými články, ale na napsání knížky jsem si netroufala. Často se ona myšlenka na napsání knížky vynořila, ale zase jsem ji uzemnila s odpovědí, že nemám téma. Jenže ta dotěrná myšlenka tu byla stále, a tak jsem ji opakovaně odháněla. Když to zkrátím, své téma jsem si našla až během rodičovské. Tu a tam jsem dětem vymyslela nějaký příběh a postupně mi začalo docházet, že tohle je přesně ono. Uvědomila jsem si současně, že svůj zájem o léčivé rostliny bych mohla uplatnit při psaní dětské knížky.
Téma by bylo a zdálo se, že mám vyhráno, moje touha napsat knížku by mohla být uspokojena. Jenže se začala vynořovat další myšlenka na to, že psát knížku chce spoustu času a trpělivosti, což se mi zdálo – jako pro maminku v té době malých dětí – pádný argument, proč se do toho nepustit. Touha je touha, a když člověk něco dělat chce, najde si na to čas. Touha mě přinutila, abych si večer sedla k počítači a začala psát. Smířená s tím, že to bude trvat dlouho, a s nadějí, že jednou to třeba na knížku vydá, jsem začala psát první kapitolu. Milovala jsem psaní a hraní si se slovy, ale tohle bylo něco jiného, chtělo to ujasnit si, co chci, aby bylo cílem knížky, a mnoho dalších věcí. Postupně jsem začala objevovat, co to znamená, psát knížku. Při psaní první kapitoly jsem nevěděla, o čem bude druhá, ale to jsem neřešila. Sedala jsem k počítači a po troškách psala. Pravidelnost dělá divy a mozek se zaktivoval tak, že si na tuto činnost zcela zvyknul a nové nápady pomalu začaly přicházet.
Jednoho večera jsem seděla u počítače, dívala se, co už mám napsáno, a došlo mi, že tohle by už vydalo na knížku. Poslala jsem tedy rukopis do nakladatelství. Současně jsem ale zjistila, že mám další nápady. Opět se ozýval vnitřní hlas, který říkal, že mám psát, spolu s ním ale i myšleny na to, že jen cintám časem, že to nemá cenu, když nevím, jestli můj první rukopis uspěje. Nakonec opět zvítězila touha a psala jsem dál. Od té doby už nějaký ten rok utekl a s touhou píšu stále. Naplňuje mě a dělá radost, že se mé knížky líbí.
Pozorný čtenář jistě vytušil, co jsem chtěla tímto článkem říct. Možná také chcete napsat knihu, ale argumenty ve vaší hlavě tuhle touhu válcují. Možná si říkáte, že nemáte čas… Ano, můžete se dál vymlouvat, nebo začít malými krůčky. Nezbývá než pustit to vše za hlavu, nesnažte se hned psát s myšlenkou, že to bude knížka, pište, protože vás to baví, to by měl být ten nejlepší hnací motor. Třeba také časem zjistíte, že to, co jste napsali, by také na knížku vydalo.

Jana Burešová

Máma, manželka, ale především člověk plný energie. Když odpočívá, tak s knihou, časopisem nebo alespoň s promýšlením svých knih. Její aktivita ji přiměla vyzkoušet v životě mnohé, a tak prošla například kurzem grafologie, numerologie, kreslení pravou mozkovou hemisférou. Rekvalifikovala se na kosmetičku, vizážistku a manikérku. Před mateřskou dovolenou se věnovala práci kosmetičky. Nyní žije v Kladně a má tři děti. Mezi její zájmy patří léčivé rostliny, příroda a svět kolem.
V roce 2018 vyšla její prvotina Zajíček a tchoř, roku 2019 Bylinkové pohádky a 2020 Stromové pohádky. Napsala také Nové bylinkové pohádky, Květinové pohádky, Bydlí u nás strašidlo, Pohádkový kalendář, Čertovské pohádky, Pohádky a přísloví. Je rovněž autorskou deskové hry Bylinky, květiny, stromy a keře.
Psaní je pro ni nejpřirozenější způsob komunikace. Náměty knih čerpá ze svých znalostí a koníčků.