Krátké zamyšlení o odpadu

Opatrilova_Kratke zamysleni o odpadu
Přemýšlím, proč v Databázi knih existuje tlačítko odpad. Jeho existence mě zneklidňuje. A ještě víc mě zneklidňuje člověk, který tlačítko odpad zmáčkne. To tlačítko mě přinutilo k zamyšlení nad celou substancí hodnocení. Proč vůbec existuje?

Veškeré hodnocení je čistě subjektivní. Jaký je potom jeho účel? Skrz svoje hodnocení nemůžeme jinému člověku zprostředkovat objektivní pohled na dílo dalšího člověka. A proč by vůbec někoho mělo naše hodnocení zajímat?
Není tlačítko odpad jen otevřenými dveřmi pro šíření negativity a jakousi propustkou našich vlastních frustrací či neúspěchů? Podle jakého kritéria spadá kniha do kategorie odpad? Protože se mi nelíbí? Protože mě nebavilo ji číst nebo mě rozzuřila hlavní postava? A proč to někomu vnucovat? Když se mi kniha nelíbí, tak ji odložím. Když mě nebaví, taky ji odložím. Nikdo nikomu nedrží pistoli u hlavy a nenutí k dočtení knihy a jejímu následnému hodnocení.
Jak si vůbec může někdo troufnout zhodnotit dílo jiného člověka jedním bolestným a prázdným slovem?
Přemýšlím, co nás nutí k hodnocení literatury – něčeho tak subjektivního, hluboce osobního a neuchopitelného. Literární ceny a recenze, kritiky a názory. Vždyť nic takového jako objektivní pravda a objektivní hodnota nějakého uměleckého díla neexistuje!
Pochopitelně, i já hledám externí validaci. A každé pozitivní hodnocení mé knihy mi dodává sílu, potvrzuje a zdůrazňuje smysl veškerého literárního plahočení. Kdyby mi nikdy nikdo nenapsal svůj názor, kdybych nikdy nedostala žádnou zpětnou vazbu, jaké by to bylo? Prázdné plahočení? Tápání v nejistotě? Je snad tohle smyslem hodnocení?
Ale odpad? Přiznám se, že bych si nedovolila tlačítkem odpad ohodnotit ani knihu, která by byla prázdná, jen se slovem nic uprostřed. Stejně bych přemýšlela: Jak dlouho autorovi trvalo, než přišel na to, kam to slovo nic umístit? Doprostřed, nebo někam dozadu? A vůbec, proč právě tohle slovo? To přece není náhoda, no ne?
Jinými slovy: Lobuji za zrušení tlačítka odpad na Databázi knih. Ani odpad si nezaslouží být ohodnocen tlačítkem odpad. Úplně za každým uměleckým dílem stojí úsilí, myšlenky, strach, bolest a nesmírná práce.
A kdo jsem já, abych ho jedním slovem smetla ze stolu? Kdo jste vy?


Veronika Opatřilová

Veronika OpatrilovaMiluje pečení sušenek a vůni kardamomu, chodí denně do lesa a má jednu kočku, i když by jich rozhodně chtěla víc. Škola ji nikdy nebavila, ale bavily ji jazyky, proto pracuje jako překladatelka ze švédštiny. Píše skoro pořád, občas na blog Sverige.cz o Švédsku, občas povídky a hodně romány. Myslí si, že nejlepším místem pro život je ostrov, jakýkoli, protože kamkoli se člověk podívá, všude uvidí moře.

Její románová prvotina Ostrov žije vyšla v lednu 2021 a nedávno vydala autorka novou knihu Počkej na moře.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeOstrov žije

Opatřilová, Veronika

Pointa, 2021

zobrazit info o knizePočkej na moře

Opatřilová Veronika

Prostor, 2022

Napsat komentář