Knihu Vraždy s cejchem od autorky Eliny Backmanové vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Čtvrtek 27. června / Helsinky

„Dost drsné,“ řekne Joki a odmlčí se. Jsou v nemocnici Pikku Huopalahti a začínají rozplétat klubko smrti. „Příčina smrti: utonutí. Voda v plicích a žaludku. Známky ukazují na nedostatek kyslíku a potíže s dýcháním. Oblečení bylo téměř suché, takže oběti nejspíš hlavu vtlačili do nějaké nádoby s vodou. O tom svědčí také modřiny na zátylku. Pachatel musel vyvinout sílu, neboť oběť se bránila. Ohavná smrt. Utopení, a k tomu ještě ten nález na citlivém místě.“ Joki Jana mávnutím ruky vybídne, ať ho následuje.

Jan si vzdychne. Už to jede. Odteď si bude mnohem snáz plnit hlavu prací a zapomene na Heidinu otázku, zapomene na matku. Matka beztak většinu času jen proklímá a proleží, takže co by u její postele dělal? Joki poodhrne bílý povlak, který zakrývá posmrtně ztuhlé tělo na pitevním stole.

„Koukni na tohle,“ pronese Joki neutrálním hlasem. Je to muž, jehož hlas postrádá jakékoli jiné odstíny. Je to prostě lakonický Joker. Jan se podívá, kam Joki ukazuje tužkou, a okamžitě se musí odvrátit. Hnus. Soudní lékař ukazuje nebožtíkovi přímo do rozkroku. Na namodralých varlatech oběti je velký zakrvavělý otisk, který po smrti už začal tmavnout. Jan se tam jen s největším odporem znovu podívá a tentokrát v jizvě rozpozná jakousi logiku. Zaostří zrak co nejvíc.

„Vypálená značka. To je přece vypálený cejch,“ okomentuje, co vidí.

„Neměl kdy se zajizvit. Byl vypálen do živého masa a řekl bych, že muž zemřel brzy potom. Při nálezu těla rigor mortis ještě nezačal, a vezmeme-li v potaz současnou ztuhlost, můžeme předpokládat, že oběť zemřela ráno mezi pátou a šestou,“ prohlásí Joki a podívá se Janovi přímo do očí.

„Takže tělo bylo zanecháno u Královské brány přibližně kolem šesté, ani ne hodinu předtím, než se našlo,“ počítá Jan. „A k utopení došlo nedaleko brány.“

„Jestli se ptáš mě, tak tohle není jen tak ledasjaký případ. Pachatel chtěl, aby se tělo našlo. Nechal ho na viditelném místě schválně. A co je opravdu zvláštní, tak to, že nebožtíka ocejchoval,“ řekne Joker a Jan si přitom telefonem vyfotí detail vypálené značky.

„Tak jo,“ zamumlá Jan. „Máme tělo oběti a někde venku běhá někdo, kdo na něm chtěl zanechat jasnou vizitku.“

Otočí se ještě k zohavenému šourku. Odumřelá, zakrvavělá kůže, spálené ochlupení v okolí značky. Jan se skloní ještě blíž. Zadržuje dech, aby mu smrad čpící z těla nepronikl ústy nebo nosem až do vědomí.

„Taky v té hrůze vidíš korunu nebo tak něco?“ zeptá se Jokera a ukáže na vypálený cejch.

„Taky mi to tak připadá,“ přisvědčí doktor. „Tomu chlapovi někdo vypálil do kůže korunu. A pak ho utopil.“

„Hmm,“ zamumlá Jan.

„Co nevidět dostanu výsledky z krve, jestli se případně nenašly pozůstatky drog. Nebožtík je vysoký a na svůj věk byl ještě v dobrém stavu. Na těle nejsou patrné větší známky ublížení, takže jedna otázka je, jak se ho podařilo překvapit a znehybnit. Mám podezření na paralyzér nebo na omámení drogami, kromě těch modřin na krku nejsou nikde žádné větší stopy po nějakém zápase,“ řekne Joker a podívá se na hodinky. „No, mám nejvyšší čas stihnout oběd. Dneska má být stroganov. Ven jistě trefíš sám,“ dodá, načež se otočí na podpatku a odkráčí ke dveřím na chodbu.

Jan pobaveně zavrtí hlavou. Jen patologové dokážou myslet na jídlo hned poté, co se šťourali v mrtvole. Joki je deformovaný, ale budiž mu to přáno.

„Zprávu pak pošlu,“ ozve se Joki suše ještě od prahu a na Jana se už ani nepodívá.

Jan přikývne a zůstane v místnosti sám mezi mrazicími boxy. Na stropě vrní zářivka. Jinak je naprosté ticho.

Dívá se na mrazák, kam Joki právě zasunul nebožtíka, který čeká na pitvu. Stále má před očima hrůzný otisk. Vypálenou korunu. A za místo nálezu pachatel zvolil Královskou bránu. Má to být symbol moci? Rodu? Dědičnosti? Něčeho, co nebožtík ovládal, případně toužil ovládat?

Jan nechá studené mrtvoly mrtvolami a opustí budovu. V danou chvíli je zatím velmi obtížné říct, proč chtěl toho mrtvého někdo ocejchovat právě korunou. Ale díky té značce teď něco mají. Mají indicii, která spustí velké pátrání. Mají stopu, která nedovolí žádné pochybnosti. Někde čeká vrah, jenž chtěl na svou existenci upozornit viditelným symbolem. Pachatel jednal čistě a nezanechal stopy, ale výsledek naaranžoval tak, aby byl všem na očích. Jan si to ještě nechce přiznat, ale takhle pečlivě připravené případy málokdy končí u jednoho. V nejhorším případě jde teprve o zahájení hry. O první vypálený cejch.

———————

Nezapomeňte si přečíst další ukázku.

Ohlasy na knihu

Backmanová drží hravě pohromadě více vyprávěcích linií a buduje strhující detektivní příběh… Je čtivý, vzrušující a zručně napsaný.

Helsingin Sanomat (finské noviny), 15. 5. 2020

Knihu jsem doslova zhltla a doufala, že nikdy neskončí!

Turun Sanomat (turkský deník), 9. 6. 2020

Prvotina Eliny Backmanové funguje, tak jak každá správná detektivka fungovat má: odtrhne vás od okolního světa a přinutí vás pokusit se vyřešit složitý kriminální případ. Vynikající literární jednohubka!

Gloria Magazine

Zdroj informací: nakladatelství Grada

O autorce

Elina Backmanová je finská autorka žijící v Helsinkách. K její koníčkům patří knihy, cestování a cyklistika. Jde o ženu s kreativní duší a komerční myslí. Ráda by našla čtenáře po celém světě a jejím snem je televizní seriál založený na některém z jejích děl. Debutové dílo Vraždy s cejchem vyšlo v květnu roku 2020 a hned si získalo pozornost finských médií (včetně pochvalné recenze od největšího finského deníku Helsingin Sanomat) a zařadilo se tak mezi finské bestsellery.

Zdroj informací: překlad z Literary Agency

Nakladatelský dům Grada, největší vydavatel odborné literatury, rozšířil v roce 2015 své portfolio o značku Cosmopolis. Tato značka vám přináší kvalitní světovou a českou beletrii. Nabízí všem čtenářům ty nejlepší knihy z celého světa, strhující příběhy, napínavá dramata, ale i romantiku a zábavu.

Související knihy

Backman, Elina

Cosmopolis, 2021