Knihu Útěk do divočiny od autora Jona Krakauera
vydalo nakladatelství Portál.

Vnitrozemí Aljašky

27. dubna 1992
Pozdravy z Fairbanksu! Wayne, to je naposled, co se ozývám. Dorazil jsem přede dvěma dny. V oblasti Yukonu bylo hodně těžké chytit stop. Nakonec jsem však tady. Veškerou mou korespondenci, prosím, vracej odesilatelům.
Možná to bude trvat hodně dlouho, než se zase vrátím na Jih. Jestliže se toto dobrodružství ukáže jako osudné a já už se ti nikdy neozvu, chci, abys věděl, že jsi ohromný člověk. Právě vyrážím do divočiny.
Alex
Pohlednice, která Waynu Westerbergovi došla do Carthage v Jižní Dakotě
Jim Gallien byl čtyři míle od Fairbanksu, když si všiml stopaře stojícího ve sněhu vedle cesty, s palcem vystrčeným vzhůru. V šedivém aljašském úsvitu se celý třásl. Nezdálo se, že by byl příliš starý – osmnáct, maximálně devatenáct let. Z batohu mladého muže vyčuhovala puška, on sám však vypadal dost přátelsky. Stopař s poloautomatickou remingtonkou není nic, čím by byli motoristé v tomto čtyřicátém devátém americkém státě nějak zaskočeni. Gallien zajel se svou otevřenou nákladní dodávkou na krajnici a vyzval mladíka, aby si vlezl dovnitř.
Stopař hodil svůj batoh na ložnou plochu fordky a představil se jako Alex. „Alex?“ hodil Gallien udičku v očekávání, že se mu tak z něj podaří vytáhnout i příjmení.
„Jenom Alex,“ odpověděl mladík, dávaje zřetelně najevo, že návnadu nespolkl. Měřil pět stop a sedm či osm palců a byl hodně štíhlý. Tvrdil, že je mu dvacet čtyři a že je z Jižní Dakoty. Vysvětlil, že by chtěl dojet až k okraji Národního parku Denali, kde se chystá vyrazit do divočiny a „žít několik měsíců jenom z toho, co mu poskytne příroda“.
Gallien, profesí elektrikář, byl na cestě do Anchorage, ležícího 240 mil za Denali na dálnici George Parkse. Alexovi řekl, že ho vysadí, kdekoli bude chtít. Alexův batoh vypadal, jako by vážil pouhých deset či dvanáct kilogramů, což Galliena, jenž byl sám zkušeným lovcem a zálesákem, zarazilo. Zásoby se zdály příliš malé, aby stačily na několikaměsíční pobyt v odlehlém kraji, zvláště v tak časném jarním období. „Neměl s sebou zdaleka tolik potravin a výstroje, kolik byste očekávali, že by měl mít, když se na takovouhle výpravu vydával,“ vzpomíná Gallien.
Vyšlo slunce. Když sjížděli dolů z lesnatých svahů nad řekou Tanana, Alex upřeně pozoroval ohromnou plochu větrem uhlazené bažiny táhnoucí se k jihu. Gallien se ptal sám sebe, jestli nevzal do auta jednoho z těch blouznivců žijících ve zbývajících čtyřiceti osmi státech jižně od Aljašky, kteří přijíždějí na sever, aby zde žili v souladu s neuváženými výplody fantazie Jacka Londona. Aljaška byla a je magnetem přitahujícím snílky a ztracené existence, lidi, kteří se domnívají, že jim dosud nedotčené obrovské prostory „poslední výspy“ pomohou zacelit všechny rány, jež ve svých životech utržili. Divočina je však nemilosrdná a pramálo ji zajímají něčí naděje a tužby.

——————–

Prohlédněte si na stránkách nakladatele další ukázky.

——————–

O autorovi

Jon Krakauer je novinář, spisovatel, horolezec a dobrodruh. V psaní se zaměřuje na outdoorové aktivity a horolezectví.

Nakladatelství Portál bylo založeno v roce 1990 a dnes patří mezi dvacet největších nakladatelství v České republice. Vydává publikace z oblasti psychologie, pedagogiky, sociální práce, médií, populárně psychologickou literaturu, příručky pro rodiče, knihy her, knihy o zdravém životním stylu, rozhovory se zajímavými osobnostmi, knihy pro děti a také periodika. Pořádá odborné semináře pro pedagogy a kurzy pro rodiče.

Související knihy

Krakauer, Jon

Portál, 2020