Mikrohistorická studie o víře v posmrtný život

chonrad-stoeckhlin-a-nocni-houf
Imaginace lidí raného novověku byla plná pověrečných představ o smrti a posmrtném bytí. Historik Wolfgang Behringer, známý především svou monografií o čarodějnictví, vykresluje tyto představy prostřednictvím mikrohistorické studie.

Titul Chonrad Stoeckhlin a „noční houf“ s podtitulem Příběh z raného novověku, který vydalo nakladatelství Argo na konci roku 2018 v edici Každodenní život, je studií německého historika Wolfganga Behringera, zabývajícího se primárně kulturními dějinami raného novověku, konkrétněji čarodějnictvím a dopadem klimatických změn na lidskou společnost. Český čtenář se mohl doposud seznámit s Behringerovými knihami Kulturní dějiny klimatu a Čarodějnictví: Globální historie, na překlad čeká například monografie Tambora und das Jahr ohne Sommer: Wie ein Vulkan die Welt in die Krise Stürzte.

Wolfgang Behringer líčí ve své mikrohistorické studii (mikrohistorie je historická disciplína zabývající se zkoumáním dějin v malém měřítku) příběh dvou pastýřů žijících na konci 18. století, kteří si vzájemně slíbili, že až jeden z nich zemře, přijde z onoho světa druhého pastýře navštívit a bude mu vyprávět, jaký je posmrtný život. Osm dní po uzavření tohoto paktu jeden z pastýřů zemřel, a jak sliboval, vrátil se navštívit druhého ve snu. Po roce přišla k pastýři Konrádu Stoecklinovi další vize, ve které se mu zjevila bytost, která se nazývala jeho strážným andělem. Ve společnosti této bytosti a dalších nočních fantomů začal pastýř podnikat noční houfy, v důsledku čehož se u něj objevily silné léčebné schopnosti. Vesničané si začali myslet, že má Konrád schopnost odhalit ty, kteří svými kouzly onemocnění způsobovali. Nakonec se však situace obrátila proti Konrádovi, který byl uvězněn a následně popraven.

Historické prameny, na kterých autor svůj odborný výklad založil, vznikly z inkvizičního vyšetřování Konráda Stoecklina. Behringer prostřednictvím důkladné analýzy historických pramenů vytváří věrohodný obraz raně novověkého diskurzu, jehož nedílnou součástí byla lidová kultura a zbožnost, pověrečné představy o smrti a posmrtném bytí a další pro nás tajemné aspekty. Behringer se pokouší studiem těchto témat přiblížit čtenářům mentalitu raně novověkého člověka. Jeho výklad připomíná jinou (nejen) historikům velmi dobře známou mikrohistorickou studii – Sýr a červi od Carla Ginzburga, který na základě archivní dokumentace inkvizičního procesu s furlanským mlynářem nařčeným z kacířství (za zastávání bludných myšlenek o povaze a běhu světa) sestavil obraz individuálního života soukromého člověka v raném novověku.

Behringer odborným a zároveň záživným způsobem vypráví čtenáři příběh, na jehož počátku stála zvědavost obyčejného raně novověkého člověka a touha dovědět se více o tajemném posmrtném životě, a na konci poprava coby trest za přílišnou imaginaci. Jde o zajímavou sondu do historického myšlení, které bylo od představ a myšlenkových pochodů moderního člověka v jistých aspektech vzdálené a v jiných jim bylo zase velmi blízké.

Titul Chonrad Stoecklin a „noční houf“ doporučuji čtenářům, kterým již nestačí pouze politické dějiny raného novověku a dějiny „velkých bílých mužů“, ale kteří se chtějí přiblížit způsobu myšlení obyčejného člověka šestnáctého století.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeChonrad Stoeckhlin a „noční houf“ . Příběh z raného novověku

Behringer, Wolfgang

Argo

Napsat komentář