Sbírka sedmnácti povídek oscarového herce Toma Hankse je ve všech ohledech různorodá. Díky autorovi se setkáváme s plejádou pečlivě propracovaných postav, sledujeme jejich osudy zasazené do nejrozličnějších míst (dokonce i mimo tuto planetu) a časů (v jednom příběhu se také přímo časem přesunujeme). Hanks proslul svým oduševnělým a procítěným herectvím – a tytéž kvality vnáší do své literární prvotiny. Je vtipný, ale umí přejít k melancholii; píše lehkým perem, ale dotýká se velkých témat. Je zjevné, že se svými postavami žije, a snad právě proto mu čtenář věří, podléhá a užívá si každou větu. Je lhostejné, jestli právě čteme povídku o soužení válečného veterána, o vášnivém milostném vzplanutí dvou přátel, nečekaném objevu mladého nadšeného surfaře nebo o sloupkaři z maloměsta, který starosvětsky komentuje moderní svět. Každý příběh nás přenese do zcela jiného světa, jedno je jim však společné: nevyslovené připomenutí, že i když zdánlivě stojíme nohama pevně na zemi, je dobré mít na zřeteli, že země umí být zrádně vratká.

Četba povídkové sbírky Toma Hankse ve mně vyvolává stejný úžas, jako kdybych zjistila, že Alice Munroová je také největší herečkou naší doby.

Anna Patchettová

Neobvyklý typ

(něco málo povídek)
Autor: Tom Hanks
Přeložil: Vladimír Medek

Počet stran: 416
Vazba: vázaná
ISBN: 978-80-7498-282-8
Doporučená cena: 389 Kč

Knihu Neobvyklý typ vydalo nakladatelství Domino v edici Mimo edice.

Ukázka z knihy

Anna prohlásila, že jediné místo, kde pro MDashe můžeme najít dárek, který pro něj bude mít trvalý význam, je Velkosklad starožitností, ani ne tak úložiště starých pokladů, jako každodenní bleší trh v budově bývalého kina Lux. Dřív než HBO, Netflix a sto sedm dalších zdrojů povyražení přivedly Lux k bankrotu, proseděl jsem v tom kdysi nádherném paláci spoustu dlouhých hodin a díval se na filmy. Teď se tam v dlouhé řadě stánků nabízí, co se vydává za starožitnosti. Anna a já jsme se byli podívat úplně ve všech. (str. 11)

Přečtěte si celou ukázku a zasoutěžte si o knihu do 27. září 2018.

Tom Hanks

Tom Hanks se narodil roku 1956 do rodiny s portugalskými a anglickými kořeny. Jeho herecká kariéra začala v divadle, ale od roku 1979 se věnuje výhradně filmu. Má na svém hereckém kontě bezpočet rolí, jejichž výčet by si vyžádal mnohem větší prostor, než je záhodno vypisovat na tomto místě, a tak zmíníme jen dvě, za které získal Oscara: Forresta Gumpa a právníka Andrewa v dramatu Philadelphia. Tom Hanks je také režisérem, producentem… a vášnivým sběratelem psacích strojů. A právě na jednotlivých exponátech ze své sbírky napsal v průběhu několika let svou literární prvotinu Neobvyklý typ.

Informace byly čerpány ze stránek nakladatelství Domino.

Rozhovor s Tomem Hanksem: Jak silně závisí náš život na těch, které potkáváme

Psací stroj se vyskytuje v každé vaší povídce. Kdy jste si pořídil první exponát do své sbírky?
V létě 1978 jsem vyměnil svůj naprosto tuctový psací stroj za skvost s názvem Hermes 2000, který byl vyroben v padesátých letech. Začátek své sběratelské éry jsem zpracoval v jedné z povídek.

V čem podle vás spočívá hlavní rozdíl mezi psaním na stroji a na počítači?
Psací stroj je stvořen pro tvorbu. K psaní písmen. Počítač je na práci. A na dokumenty.

Kdy vás poprvé napadlo začít psát?
Profesionálnímu psaní, to jest takovému, za které dostávám peníze, které zaštiťuji svým jménem a schytávám za něj spoustu kritiky, se věnuji od roku 1995, kdy jsem napsal scénář filmu To je náš hit!

Jak byste charakterizoval svou povídkovou sbírku?
Mé povídky jsou o věcech podivných, ale nepopiratelných, které prosakují do života každého z nás. A také o tom, jak silně náš vlastní život závisí na tom, koho potkáváme.

Jak byste popsal proces vzniku své první knihy?
Střídání dvou naprosto protilehlých poloh. V jedné chvíli mě přepadnou neskutečné vize a prsty jen tak tak stačí běhat po klávesnici dost rychle, aby zachytily vše, co můj mozek vymyslel a brzy zase smaže. Druhou polohou pak bylo bezcílné bloumání po místnosti.

Jakou nejlepší radu týkající se psaní jste dostal? A od koho?
Piš dál. Od E. A. Hanksové (to je jedna moje příbuzná). Prostě piš dál.

A jak to všechno začalo?
Když mi v roce 2014 vyšla v časopise The New Yorker povídka Alan Bean a čtyři další, dostal jsem nabídku z nakladatelství Penguin nebo Random House. Anebo z knižní společnosti Scooby Doo, už nevím. Nejprve jsem nevěděl, jak to celé uchopit, ale pak mi to došlo – vložím do každé povídky psací stroj. No a takhle to celé vzniklo, sbírka povídek vzešlá z pouhého seznamu názvů naťukaném na kartičce papíru.

Scénář. Povídka. Román. Co nejraději čtete? A proč?
Číst scénáře je práce, jsou jako výkresy budov, které ještě nebyly postaveny. A některé možná ani postaveny nebudou. Povídky jsou jako míčové hry – trvají jen přesně určený čas a jsou nepředvídatelné. Romány moc nečtu, dávám přednost literatuře faktu.

A jaký je váš další spisovatelský záměr?
Tak. To. Vážně. Nemám. Tušení. Nechte mě být!

Rozhovor byl čerpán ze stránek nakladatelství Domino.

Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout takové knihy, které stojí za to číst. Vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku, např. Jefferyho Deavera, Rowan Coleman, Lucy Diamond nebo Richelle Mead atd.

Související knihy

Hanks, Tom

Domino, 2018