Knižní tip: Neradost (Karel Novotný)

Jak si poradit s depresí?

11.12.2017 redakce Bez komentáře

Hlavního hrdinu Karla potkalo to, co mnohé – ocitl se v depresi. Ale rozhodl se jí nepoddat a vydal se jinou cestou. Vše si zapisoval do růžové knihy a s mnoha věcmi se smířil. A třeba vás jeho zápisky donutí zamyslet se nad životem…

Deprese si nevybírá, ocitnout se v ní může každý. Co když však deprese není následkem, ale příčinou. Příčinou k putování v sobě sama. Co byste uvnitř našli? A chtělo by se vám hledat? Jenže jestli se vám chce nebo ne, se vlastně nikdo neptal.
Marketér, konzultant, otec dvou dětí, kamarád, syn, partner. Karel. Potkalo ho to, stejně jako tisíce dalších. A měl možnost se tomu poddat, nebo ne. Vydal se jinou cestou. Cestou smíření se s tím, že je v pořádku nežít podle pravidel diktovaných společností, kde nemá místo nikdo, kdo se neustále neusmívá a nevykřikuje do světa, že se má skvěle. Smířil se s tím, že může být ostatním na obtíž, jaký je. Smířil se s tím, že změnit může paradoxně leda tak minulost. Smířil se s tím, že je v pořádku žít s neradostí.
Karel pečlivě zapisoval. Aby už nikdy nezapomněl. Do jedné knihy. Růžové knihy. Nebudete se u ní usmívat, nebudete u ní ani plakat. Možná vás donutí se zamyslet, možná zastavit, možná pochopit. Je na vás, jak s Neradostí naložíte. Na pomezí beletrie, prózy a poezie se v ní míchají myšlenky, snové obrazy a výjevy z autorova života. V zádech deprese a smrt, před sebou druhá půlka života. Nemá účel, nemá smysl, každý si z ní odnese, co potřebuje. A tím může mít pro leckoho větší smysl než vypiplané happy endy.
Knihu dopliňuje sada ilustrovaných pohlednict (30ks) od patnácti umělců.

Ukázka z knihy

Jen máločeho lituju. Máloco mě donutí k pochybám. K výčitkám. Jestli to je dobře nebo není, nevím. Ale spolehlivě mě vždycky vykolejí vzpomínání na mámu. V posledních jejích letech. Tolik bych toho chtěl vrátit zpátky. A tolik posunout dopředu. Prostě to nějak přeskládat. Bylo to težké? Pro mě? Snad. Pro ni? Určitě. (str. 26)

Další ukázky naleznete na stránkách o knize.

Slovo autora

Kniha je cesta ven. Můj testament. Můj odkaz. Proto věnování mým dětem. Byl jsem tu. Cesta z kobky, vězení, kde se kdokoli z nás může ocitnout, pokud nechá zajít věci moc daleko. Pokud si včas nenechá pomoct. Od malička jsem si připadal jiný. Nepřišlo mi divné být divný celý život. Ale pak to přesáhlo meze. Meze zdraví. V kobce svítilo jen slabé světlo naděje. Jsou nás miliony. A kdo ví, co a kdo nás do těch kobek dostává. Ale vzdát se je tak snadné. Odejít. Navždy. Ne. Ne, mám tu ještě moc práce, moc povinností. Ale chtít to dodělat bylo tak nemožné chtít.

- autor knihy, Karel Novotný