Knihu Zabijákova hra od autora Warda Larsena
vydalo nakladatelství Domino v edici Napětí.

KAPITOLA DVA

O dva týdny později
Clifton, Virginie

Earl Long odbočil se svým Fordem F-150 na příjezdovou cestu k budově, pod pneumatikami náklaďáku zaskřípal štěrk. Na návěsu přivážel dopoledne již třetí paletu kamení, což bylo pozoruhodné množství, když uvážíme, že kamení zpracovávala jednočlenná pracovní četa. A to už se před řidičem objevil velký nový dům, obludnost v koloniálním stylu. Seděl uprostřed vzorně udržovaného trávníku vysoko na úbočí pahorku, obklopený řadami čerstvě zasázených ořešáků a jilmů. Long nebyl zahradní architekt, uměl si však představit, že stromky stály majitele dva až třikrát víc než oněch patnáct tisíc, jež vyhodil za třicet metrů dlouhou opěrnou zeď, kterou pro něho stavěl. Za padesát let to zde bude vypadat vskutku majestátně, pomyslel si. Někteří lidé prostě neví, co s penězi.
Pracoviště se nacházelo na opačné straně domu a Long se držel příjezdové cesty co nejdéle, aby neponičil nový trávník, protože půda byla po nočním dešti určitě rozměklá. Svého osamoceného zaměstnance spatřil při úpatí kopce, jak vleče čtyřicetikilový opracovaný žulový blok. Tohle dělal celé léto.
Edmund Deadmarsh odpověděl na inzerát uveřejněný na webové stránce Craigslist již v červnu, kdy Long přišel přes noc o všechny své zaměstnance – byli deportováni zpět do Hondurasu. Long ho angažoval za obvyklých dvanáct dolarů na hodinu a uvažoval, že bude potřebovat další dva dělníky. Hned první den však Deadmarsh zpracoval a přemístil čtyři tuny kamene. A nejen to, vytvořil z nich první řadu nové zdi s téměř uměleckou dokonalostí. Po týdnu mu Long zvedl hodinovou mzdu na patnáct dolarů a stáhl inzerát. Teď u něj Edmund Deadmarsh pracoval plné tři měsíce v těch největších letních vedrech, charakterizovaných častou fluktuací pracovníků. Ten chlap prostě dřel jako kůň, jeden únavný den za druhým, nikdy nepolevil ani nepožádal o pomoc. Skoro jako by sám sebe za něco trestal.
Long zacouval na místo a seskočil z kabiny. Pokynul Deadmarshovi a dostalo se mu stejné odpovědi. Nastartoval vysokozdvižný vozík a složil paletu co nejblíž ke zdi. Musím to tomu chlapíkovi aspoň trochu ulehčit, pomyslel si. Odstavil vozík, vrátil se k náklaďáku a začal vypisovat faktury, přičemž usrkával kávu od Starbucks. Brzy si však uvědomil, že zaujatě pozoruje Deadmarshe. Žasl, jak se ten chlap na pracovišti pohybuje. Byl rychlý, ale nespěchal. Nikdy neuklouzl v blátě, nikdy neztratil rovnováhu, když ukládal otesaný kámen na místo. A nejdivnější bylo, že všechno dělal v téměř absolutním tichu. Žádné funění nebo hekání, žádné šoupání nohama. A například včera se Long otočil a strnul překvapením, protože Deadmarsh stál přímo za ním s těžkým balvanem na rameni. Nevydal sebemenší zvuk. Zatraceně, jak to dělá?
Long dopil kávu a vylezl z auta. „Vypadá to dobře,“ ocenil a bokem sestoupil z náspu.
Deadmarsh hladce uložil žulový blok na místo a zeptal se: „Je ta výška, jak jste si ji představoval?“
„Zdá se, že ano. Měřil jste to?“
„Když jste odjel pro další náklad, vzal jste metr s sebou.“
Long hrábl do kapsy a nahmatal kovové svinovací pásmo. „A sakra, máte pravdu.“ Vysunul metr dvacet pásma a přidržel konec u paty zdi. „Jo, přesně.“
Deadmarsh přikývl, ale nedal najevo uspokojení, prostě se otočil pro další kámen.
„Jste zatraceně dobrej,“ pochválil Long dělníka. „Děláte tuhle práci už dlouho?“
Deadmarsh popadl kámen z palety a bez nejmenší námahy se otočil. „Asi tři měsíce.“
Long se zazubil. „A předtím?“
Kámen bez zadrhnutí vklouzl do mezery. „Pracoval jsem pro vládu.“
„Státní správa?“
„Jo, dá se to tak říct.“
Long pokýval hlavou. „Moje žena před pár lety chtěla, abych se na to dal. Měl jsem kámoše, který sliboval, že mi zajistí klidný kancelářský flek na okresním stavebním úřadě.“ Zavrtěl hlavou. „Já bych to dělat nemohl. Neumím si představit, že bych celej den seděl v nějaké mrňavé kóji.“
Deadmarsh zvedl další kámen a bez jediného zakolísání na rozbahněné půdě se s ním otočil. „Mohl jste mít slušné benefity,“ poznamenal. „Máte dvě děti, o které se musíte postarat.“
„Jo, přesně tak argumentovala moje žena. Ale chlapi jako my se narodili, aby makali venku, ne? Modrý nebe a zelená tráva.“
Na to neřekl Deadmarsh nic. Tričko měl nasáklé potem a lepilo se mu k tělu jako druhá kůže. Long si vzpomněl, že toho člověka přijal jen proto, že měl vypracovanou postavu a byl očividně velmi silný, ale po třech měsících přenášení kamenů do kopce a z kopce vypadal jako boxer polotěžké váhy. Štíhlý, samé svaly a šlachy, ani gram přebytečného tuku.
„Pro který vládní úřad jste pracoval?“ naléhal Long.
Deadmarsh uložil další žulový kvádr na místo a otočil se k šéfovi. Chvíli jako by přemýšlel a pak řekl: „Pro ten, který fungoval.“
Long na něj několik okamžiků zíral a pak se začal usmívat. „Takový neexistuje.“
Deadmarshovi zazvonil mobil a oba se ohlédli k jeho motocyklu. Telefon se ozýval jen vzácně, ale když už, Deadmarsh pokaždé všeho nechal a šel zkontrolovat, kdo volá. I teď plavně přeskočil zídku a vykročil k mohutnému BMW, které k němu, alespoň podle Longa, vůbec nesedělo. Jednou se svého dělníka zeptal, jak si mohl dovolit tak drahý motocykl, a dostal odpověď, že jeho žena je lékařka. Tehdy se málem nahlas rozesmál. Jo, a proto tady bušíš do šutrů v pětatřicetistupňovém vedru.
Deadmarsh vylovil mobil a podíval se na displej. Strnul, pak vyťukal odpověď a čekal. Po necelé minutě strčil telefon do kapsy a oznámil: „Musím odejít.“
Nic víc. Žádné vysvětlení, žádný časový rámec. Bez dalšího slova přehodil nohu přes sedlo a natáhl se pro klíček.
„Odejít? Jak odejít?“
Deadmarsh mlčel.
„Potřebuju, abyste byl za hodinu zpátky a dokončil tuhle paletu. Slíbil jsem vodařům, že budeme dnes odpoledne hotoví.“
„Budete si to muset dodělat sám.“ Deadmarsh otočil klíčkem a silný motor zaburácel.
Long nevěřil svým uším. Přistoupil k dělníkovi a zadíval se mu do obličeje. Pak ukázal na paletu se žulovými kvádry. „Myslíte, že to unesu? K čertu s vámi, pane! Jestli příští týden chcete výplatní šek, měl byste se vrátit nejpozdějc…“
„Hele, omlouvám se, že vás nechávám ve štychu, ale musím tu skončit. Ten šek si nechte.“ Narovnal motocykl a patou zvedl stojan, pak se natáhl pro přilbu zavěšenou přes opěrku spolujezdce.
„Skončit? Tak moment!“ Long natáhl ruku a sevřel řídítka.
V tom okamžiku se to stalo. Ucítil ostrou bolest v lýtkách, jako by ho někdo těsně pod kolena praštil baseballovou pálkou. Než si uvědomil, co se stalo, seděl zadkem na štěrku a na svého dělníka hleděl vzhůru.
Earl Long byl urostlý chlap, jemuž nebyla fyzická konfrontace cizí. Měl za sebou slušný počet rvaček, zejména se vzpurnými dělníky na pracovišti, a obvykle z nich vyšel vítězně. Při svých sto šestadevadesáti centimetrech a sto dvaceti kilogramech měl oproti soupeři, který se nad ním tyčil, osm centimetrů a dobrých deset kilo navrch. Přesto se ani nepohnul. V pohledu, který ho doslova přibil k zemi, rozeznal bezprostřední hrozbu. Zažil chlapy přetékající nenávistí a plné whisky. Zažil dokonce šílence. Tohle bylo něco jiného. Hleděl do tvrdých, neproniknutelných očí, ocelově šedých jako obloha za nejchladnějšího zimního dne.
A tak seděl a nehýbal se.
Velký motocykl poskočil kupředu a od zadního kola vyletěla sprška kamínků. Některé zasáhly Longa do tváře. Slyšel motor vytočený do omezovače, potom řidič přeřadil. Stalo se to ještě jednou, a znovu, až z muže i stroje zůstala jen nejasná šmouha. Earl Long seděl na zemi, díval se a na své pozorovatelně předvídal – zcela správně, jak se ukázalo –, že Edmunda Deadmarshe už nikdy neuvidí.

——————–

Na stránkách nakladatele je další ukázka.

———————

O autorovi

Špionážní thrillery Warda Larsena patří jednoznačně k tomu nejlepšímu, co soudobá literatura v tomto žánru nabízí. Jsou nabité akcí i technickými detaily, na které by byl podle amerického recenzenta pyšný i Tom Clancy. Ostatně není divu: než se Larsen začal věnovat literární tvorbě, působil jako pilot Air Force a také jako vyšetřovatel leteckých nehod. Přečtěte si ukázku z jeho románu Dokonalý zabiják.

Zdroj informací a fotografie: nakladatelství Domino

Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout pouze takové knihy, které stojí za to číst. Už dvacet let vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku.