Přinášíme vám ukázku z knihy Peklo v duši,
kterou vydalo nakladatelství Grada v edici Psychologie pro každého.

Dříve by se řeklo psychopat, dnes člověk s poruchou osobnosti. Kdo už je mimo normu? Osobnost má jedinečné a relativně stabilní vzorce chování, vnímání, myšlení a chování specifické pro každého člověka. Mezi normálními a abnormálními vzorci však není jednoznačná hranice. Lidé s abnormálními vzorci užívají nevýhodné, neadaptativní, neužitečné způsoby vnímání, cítění, myšlení, chování. Vytvářejí se u nich bludné kruhy, rigidní, absolutistické vzorce. V období stresu nebo zátěže se zvyšuje zranitelnost jedince.Poruchy osobnosti jsou povahové odchylky. Často jde o jakousi osobní nevyváženost. Některé složky „já“ jsou příliš zdůrazněny a jiné potlačeny. To má vliv na prožívání i uvažování. Mimo jiné je komplikováno vytváření sociálních vztahů a vazeb. Nejde o drobnost ani o záležitost přechodnou, jde o trvalý, těžko ovlivnitelný vzorec osobnostních rysů, které se odlišují od běžného prožívání většiny ostatních.

Ne-normální ( je když…)

Mezinárodní klasifikace nemocí považuje poruchy osobnosti za: „hluboce zakořeněné a trvalé vzorce chování, ukazující neměnnou odpověď na širokou škálu osobních a sociálních situací. Reprezentují extrémní nebo významné odchylky od způsobů, kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a zvláště má vztahy k druhým. Takové vzorce chování mají tendenci být stabilní a zahrnovat různé oblasti chování a psychologického fungování. Jsou často, i když ne vždycky, sdruženy s různým stupněm subjektivní tísně a narušení sociálního výkonu.“ Dále je psáno: Je průkazné, že charakteristická a trvalá vnitřní struktura a projevy chování jedince jsou jako celek zřetelně odchylné od očekávaného přijatelného průměru chování dané společnosti (nebo od „normy“).

Tato odchylka se musí projevovat ve více než jedné z následujících oblastí:

• poznávání, tj. způsoby vnímání a interpretace věcí, lidí a událostí;
• formování přístupů k sobě a ostatním a představ o sobě a ostatních;
• emotivita, rozsah, intenzita a přiměřenost emočního vznětu a odpovědi;
• ovládání svých impulzů a uspokojování potřeb, tento jedinec se projevuje svou adaptivní rigiditou – není v jeho silách změnit své fungování a chování v podmínkách, ve kterých se to nehodí;
• způsob chování k ostatním a zvládání interpersonálních situací, vzorce chování takového člověka vytvářejí bludné kruhy, podporují a zhoršují potíže, do kterých se takový jedinec dostává.

Odchylka se musí projevovat jako výrazně nepřizpůsobivé, maladaptivní nebo jiným způsobem dysfunkční chování v rámci širšího okruhu osobních a sociálních situací, tj. není omezena pouze na specifický „spouštěcí“ moment nebo specifi ckou situaci. Je příčinou osobních obtíží nebo má nepříznivý dopad na sociální prostředí či nastávají oba zmíněné důsledky. Je stálá nebo dlouhotrvající, začala ve věku pozdního dětství nebo adolescence. Jako možná příčina odchylky musí být vyloučeno organické onemocnění, úraz nebo dysfunkce mozku.

Termín poruchy osobnosti nahrazuje dříve užívaný, v běžné řeči hanlivě vyznívající termín psychopatie. Nejstarším českým odborným označením je dodnes libozvučný termín „podivíni a lidé nápadní“. Autorem je prof. A. Heveroch – jeden z „otců-zakladatelů“ oboru. Výskyt výše popsaného osobnostního svérázu bývá uváděn zhruba u 10 % populace. Platí ovšem „jak kde“. Jsou místa, kde je podivín každý druhý, namátkou ve vězení, v psychiatrických léčebnách, zvláště těch zaměřených na léčbu drogově závislých. Též úspěšné členství v různých sektách a mafiích je jejich doménou. Poruchy osobnosti jsou sice trvale nevyléčitelné, což ale neznamená, že by jejich projevy nemohly kolísat. V určitých obdobích, leckdy pod vlivem hormonálních vznětů, se takový člověk nemusí projevovat záporným způsobem. Někdy dokonce naopak. Dokáže zaujmout buď tím, jak „hovoří jako kniha‘‘, nebo neotřelými, nekonvenčními nápady. Všeho ale do času. Brzy je vše jinak a podstatně hůře. Partnerství s podobně svéráznými osobnostmi zákonitě vede ke ztrátě sebevědomí, sebeúcty, k výrazným někdy až „nelidským“ omezením. O materiálních ztrátách ani nemluvíme. Ty jsou samozřejmé. I když… když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Pro mnohé poruchy osobnosti a chování je charakteristický deficit v oblasti emocí a sociální inteligence. Co do výše abstraktního intelektu může jít o báječné lidi, leč žít se s nimi nedá. Někteří autoři soudí, že viníkem je tzv. bojový gen (MAOA-L). Ten zvyšuje agresivitu, podporuje riskantní chování i impulzivitu v rozhodování. Mohlo by se zdát, že jejich nákupní strategie je takříkajíc „hrr na věc, risk je zisk“. Skutečnost je však složitější. V kombinaci s chladným a nezřídka velmi vysokým intelektem, se strategickým uvažováním, s nedostatkem morálních zábran a se schopností manipulace prý bojový gen vede k ekonomicky brilantnímu uvažování. A následně i jednání. Riziko? Ano určitě, ale jen tam, kde se může vskutku vyplatit. Žádné troškaření. Jeden z českých psychologů to charakterizoval: „Nikdy nebudou bojovat o štamprli bramborové polévky.“ V tvrdém světě byznysu nebývá místo pro jemnou empatii. Problém je ovšem v tom, že podobným, sebevíce úspěšným dravcům nelze důvěřovat. Kupříkladu místo vašich peněz vám totiž mohou zůstat jen oči pro pláč.

Odstup a izolace, to je moje saturace – schizoidní porucha osobnosti

Klíčové slovo je izolace.

Charakterizující bonmot: „Můžete klepat, ale nikdo není doma.“

A já sám, vždycky sám pro sebe, o druhé se zajímám, jen pokud po nich něco chci. Vybavený empatií jsem… srovnatelně s hrochem. Hovorové rčení dí: „Když mi chutná, je mi všechno putna.“ Schizoid bývá v jídle skromný, leč je-li v dané chvíli spokojen nebo úspěšně kráčí ke svému cíli, je mu „všechno jedno“. Ohlížení na druhé neexistuje. Po mezilidských vztazích netouží a nevyhledává je. Udržuje odstup. Pochvala jej nijak zvlášť netěší. Kritika na něj nepůsobí. Nechce dělat dobrý dojem. Bývá šetrný, s výjimkou dotace vlastních koníčků. Tam nešetří, byť by třeba jeho rodina musela třít bídu s nouzí. Je to dříč a perfekcionista, ovšem výhradně v činnostech, jež jej baví.

Takový člověk:

• je přesvědčen, že potřebuje ke svému životu „volný prostor“, proto se izoluje od vztahů;
• málo je rozvinuto sdílení intimity, dovednost vzájemnosti.

Druzí jsou pro něj:

• rušivé, vtíravé elementy;
• blízkost ve vztahu vnímají jako příležitost toho druhého, aby ho začal omezovat, ovládat.

Soudí, že:

• „blízké vztahy nepřinášejí nic příjemného, pouze chaos“;
• „pracuje se mi lépe, když mi do toho druzí nezasahují“;
• „blízké vztahy narušují svobodu, a proto o ně nestojím“.

——————————————

Pokud vás kniha zaujala a zajímáte se o podobná témata, připravili jsme pro vás knižní tipy pro zdravé tělo i duši.

O autorovi

Tomáš Novák  je poradenským psychologem.Vystudoval FF UJEP v Brně, obor psychologie. Dlouhodobě se zabýval problémy výchovných obtíží s dětmi, náhradní rodinnou péčí, manželským a rodinným poradenstvím.Externě učí i na Masarykově univerzitě,na filosofické fakultě a na fakultě sociálních studií. Mezi jeho knihy patří namátkou Asertivitou k sebedůvěře, Sám sobě psychologem, Sebedůvěra – cesta k úspěchu či Věřte sami sobě!.

Zdroj informací a fotografie: nakladatelství Grada

Knihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Nabídka společnosti pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd. Značka BAMBOOK je určena všem dětským čtenářům. Nabídkou dětských knížek provází její maskot, pandí kluk Bambook, který seznamuje děti se světem čtení a příběhů.

Související knihy

Novák, Tomáš – Lásková, Hana

Grada, 2016