Bohatý svět autisty

large
Kniha Naoka Higašida je do jisté míry unikátní. Patrně nebude mnoho těch, kteří podobnou knihu někdy četli. Jde o knihu, která je i devět let po prvním vydání přijímána českými čtenáři s nadšením – zkrátka je naprosto jedinečná.


Naoki Higašida je mladý spisovatel, básník a bloger, který žije v Kimicu v Japonsku. Trpí tak vážnou formou autismu, že nedokáže mluvit. To ovšem neznamená, že by nedokázal komunikovat. Naoki se snaží všemi dostupnými prostředky lidem ukázat, že život autistů je velmi zajímavý a bohatý. Sám jej dokáže ve více než dvou desítkách knih popsat velmi přesvědčivě, citlivě a inteligentně.

Knihu A proto skáču napsal Naoki Higašida již ve svých třinácti letech. I když slovo „napsal“ není úplně přesné. Kniha spatřila světlo světa s využitím metody založené na ukazování písmen na abecední tabulce. Tímto mimořádným způsobem odpověděl Naoki na osmapadesát nejčastějších otázek, které mu ostatní lidé kladli. Kniha se rychle stala bestsellerem. Svou zásluhu na tom má především anglický spisovatel David Mitchell, který ji v Japonsku objevil. Jelikož má sám autistického syna, byl knihou tak uchvácen a nadšen, že ji spolu se svou manželkou přeložil do angličtiny a proslavil na západě.

Kniha má hned tři předmluvy. Ta nejdelší patří právě Davidu Mitchellovi, který v ní popisuje nelehký stav rodiče, který se snaží porozumět svému dítěti trpícímu autismem. O další z předmluv se zasloužil Josef Schovanec* a úvodní slovo náleží také samotnému autorovi. Už z těchto textů je patrné, že se jedná o nevšední dílo.

Kniha je napsána tak milým, srdečným a otevřeným stylem, že si musí získat každého čtenáře. Naoki je se svým stavem smířený, ale to ani v nejmenším neznamená, že by snad byl spokojený. Je přesvědčený, že je stále co zlepšovat a že větší pochopení ze strany „obyčejných“ lidí bude prospěšné jak pro autisty, tak pro okolní svět. Mnoho věcí autisté nedokáží správně vyjádřit, neznamená to však, že by jejich svět byl o něco chudší. Naopak. Naokimu se v jeho odpovědích, ale i v náznacích daří přenést na čtenáře ty nejhlubší pocity a emoce.

V pěti kapitolách oddělených drobnými příběhy Naoki odpovídá na otázky jako: Proč mluvíš tak zvláštně? Proč Ti trvá, než odpovíš na otázku? Vadí lidem s autismem, když se jich druzí dotýkají? Proč skáčeš? Proč máš tak rád televizní reklamy? Proč si máváš rukama před obličejem? Proč si lidé s autismem zacpávají uši? A mnoho dalších.

Přestože je kniha poměrně útlá a otázky a odpovědi stručné a jasné, je to kniha, kterou není možné číst překotně. Čtenář je nucen se nad odpovědmi zamýšlet, a možná se leckdy přistihne při zjištění, že ve svém světě, do kterého nikoho nepouští, je také tak trochu „autistou“.

Knize a možná hlavně nakladatelstvím Paseka a Pasparta, která publikaci vydala, je čtenáři někdy trochu vyčítáno, že u takovéto knihy nevěnovala větší pozornost obálce a ilustracím. Osobně si myslím, že v tomto případě nakladatelství neudělalo chybu. Ilustrace by ve výsledku působily dost rušivě a jednoduchá obálka s obsahem knihy přirozeně korespondují.

Publikace A proto skáču zanechá v člověku neobyčejně silný zážitek. Není snad nikoho, kdo by po jejím přečtení neporozuměl autistům o trochu více. Možná porozumí více i sám sobě, jelikož svět autistů nám není tak vzdálen, jak se nám může bez hlubších znalostí zdát.

Ukázka z knihy A proto skáču:

Co Tě při pohledu na věci zaujme jako první?
Jak se my lidi s autismem díváme na věci? Tomu rozumíme jen my sami. Občas je mi až líto, že vy ostatní nikdy nevidíte, co je světě krásy. Protože ten svět, který vidíme my, je opravdu čarovně nádherný. Možná si myslíte, že to není možné, protože se přeci všichni díváme stejnýma očima. Jenže i když se na věc díváme stejně, naše schopnost vnímání se liší.
Myslím, že když se normální lidé dívají na určitou věc, nejdříve ji vnímají jako celek a teprve potom si všímají detailů. Na nás však nejdřív vyskočí nějaký detail. A postupně další a další, dokud tu věc nezačneme vnímat jako celek. Co nás zaujme jako první, záleží na konkrétní situaci. Jednou je to svěží barva, jindy na nás udělá dojem tvar, a pokaždé nás to očaruje natolik, že nejsme schopni věnovat pozornost čemukoliv jinému.
Na všem se najde něco krásného. A my se z té krásy dokážeme radovat, takže ať už jsme kdekoliv, nikdy nezůstaneme úplně opuštění. Na první pohled se můžeme zdát sami, ale ve skutečnosti jsme pořád mezi přáteli. (str. 91)


*Josef Schovanec je také autista a autor knihy O kolečko míň. (pozn. red.)

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeA proto skáču
Vnitřní svět třináctiletého chlapce s autismem

Higašida, Naoki

Paseka, 2016

Napsat komentář