Život je pes a ten jeho je prý skvělý…

P1140387
Když se řekne francouzský komik, většina českých diváků, potažmo čtenářů si vzpomene na spoustu velkých jmen. Určitě mezi nimi nebude chybět jméno herce, kterého známe z filmů Hračka nebo Roztržitý. Muže, kterému hořčice stoupá do nosu a je to velký blondýn s černou botou.

Samozřejmě to je Pierre Richard, herec, autor, režisér a občasný zpěvák, který je nesmělý, ale léčí se (stejnojmenný film z roku 1978). Nakladatelství Mladá fronta nedávno vydalo jeho autobiografickou knihu Jako ryba bez vody. Kniha není nijak obsáhlá, má celkem 125 stran a 18 krátkých kapitol. Nejedná se ovšem o životopisnou knihu, je to spíše vyznání lásky  k herectví a komediantství, které se stalo jeho životem, a to prostřednictvím vzpomínek.

 Ukázka z knihy

…už vím, že smích i dramata jsou intimní záležitost… Že v obou se skrývá kat i oběť. Že být hrdinou ve filmových groteskách znamená najít svou velikost v obyčejnosti.

Být trochu víc jako ostatní, než jsou ti ostatní… (str. 125)

V jednotlivých kapitolách vzpomíná herec na události, zážitky, setkání, které buď nějak ovlivnily jeho budoucnost, nebo se prostě z nějakého důvodu vepsaly nesmazatelně do jeho paměti. Nezřídka na popisované vzpomínky navazují hercovy úvahy na různá témata, jako je přátelství, štěstí, pravda, faleš… Samozřejmě s patřičnou dávkou humoru a satiry.

Úvodní kapitolu věnuje autor vzpomínce na dětství a mládí. Nechybí ani letmá vzpomínka na rodiče a události, které v té době hýbaly světem.

 Ukázka z knihy

Rodina mé matky je italská a tradice velí, abychom moje narozeniny slavili v Itálii. Jednou jsem tam odmítl jet, protože je to moc daleko. A vida: k mým osmnáctým narozeninám mi vyhloubili tunel pod Mont Blancem. Klidně si to ověřte, jestli chcete. 16. srpna 1962! (str. 10)

V dalších kapitolách pak čeká čtenáře popis hereckých začátků, první komické role a vystupování v kabaretu. Nechybí ani historky z natáčení a většinou veselé vzpomínky na spolupráci s Bernardem Blierem (režisérem), Yvesem Robertem (hercem a režisérem, režie Knoflíková válka), Gerardem Depardieu (hercem), Gerardem Ourym (scénáristou, režisérem) a dalšími hvězdami francouzské kinematografie.

V knize najdeme také přílohu barevných fotografií, které představují hercovy nejznámější filmové postavy, a nechybí ani dva civilní obrázky, jenž ho zachycují při práci na vinici a při setkání v Praze. V komentáři k nim ovšem postrádám jména kolegů, kteří jsou spolu s ním na fotografiích. Stejně tak bych ocenila podrobnější poznámky překladatele k textu, které sice v knize jsou, ale velmi zřídka. Myslím si totiž, že spousta jmen zmiňovaných ve vzpomínkách není českému čtenáři, potažmo divákovi moc známa.

Kniha jistě potěší obdivovatele Pierra Richarda, díky ní ho mohou lépe poznat. Svěřuje se tu se svými pocity i názory. Já osobně jsem ho často, díky ztřeštěným komediím, ve kterých vystupoval, považovala za prosťáčka, ale takový určitě není. Pierre Richard má jasné názory a není mu rozhodně lhostejné, co se v dnešním světě děje. Určité zklamání může přinést kniha knihomolům, kteří doufali, že lépe poznají osobní život herce. Tyto informace jsou v knize pouze okrajově.

 Ukázka z knihy:

Protože život je pes a ten můj je skvělý…

Rád bych byl Chaplinovými fackami, které se mění v taneček…

Rád bych byl kloboukem Bustera Keatona, Harpovou harfou, nohama Jerryho Lewise nebo Jacquese Tatiho…

Ale já nejsem Chaplin ani Keaton…

Vím jen to, že „člověk se nemůže přiblížit velkým věcem, pokud sám trochu nevyroste…“, a že právě díky nim jsem dělal tohle řemeslo. (str. 124)

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeJako ryba bez vody

Richard, Pierre

Mladá fronta, 2012

Napsat komentář