Autorem psychologického románu Červený a černý, vykazujícího realistické a romantické prvky, je francouzský spisovatel Stendhal, vlastním jménem Henri Marie Beyle. Stendhal se narodil v zámožné měšťácké rodině v Grenoblu. Dílem dobrého vzdělání se stal známou postavou pařížských diskuzních salónů. Byl silně ovlivněn protikrálovským hnutím, jakožto nadšený stoupenec revoluce se dokonce účastnil Napoleonova neúspěšného tažení do Ruska. Jeho dalším světoznámým románem je titul Kartouza parmská. Knihu Červený a černý vydalo koncem roku 2015 nakladatelství Odeon, patřící pod společnost Euromedia Group.

Hlavním hrdinou příběhu je Julien Sorel, syn chudého vesničana. Přestože jeho šance na život v luxusu a bohatství jsou mizivé, Julien je velmi ctižádostivý a touží se prosadit. K tomuto účelu mu mají sloužit dvě cesty, červená a černá. Červená symbolizuje barvu vojenského šatu a vede skrze vysokou hodnost v Napoleonově armádě, černá zase představuje barvu kněžské sutany a vede přes studium teologie a povolání kněze. Naděje na důstojnický post se mu bohužel zhroutí, mladý muž je tedy nucen zakrýt se přetvářkou a vystudovat teologii, ačkoli mu církev připadá směšná. Díky své cílevědomosti se naučí nazpaměť celou Bibli a vystupuje jako velmi zbožný člověk.

Julienových schopností a vlastností si všimne starosta města, pan de Rênal, který z něj udělá vychovatele pro své syny. Po čase začne mít Julien milostné pletky s paní de Rênal, ale když je vztah prozrazen, odchází do semináře v Besanҫon. I zde získá prestižní pracovní místo, stane se tajemníkem markýze de La Mole. Rovněž tentokrát mu do života vstoupí žena, konkrétně krásná dcera markýze Matylda…

Román je rozdělen do dvou dílů, z nichž první má třicet kapitol a druhý čtyřicet pět (čtyři poslední zůstaly nepojmenovány). Obsahuje četné znaky realismu (věrný obraz společnosti a nitra člověka, společenská podmíněnost hrdiny) a romantismu (ideály Velké francouzské revoluce, důraz na nitro člověka). Čtenáře zaujmou především dlouhé a podrobné popisy situací a vnitřních pochodů hlavních postav, jež mohou na druhou stranu odradit ty, kteří se příliš nevyžívají v sáhodlouhém analyzování skutečností.

Z těch nejzajímavějších věcí, přítomných v příběhu, stojí za to jmenovat do nejmenších detailů provedenou psychologii postav a věrný popis předrevoluční francouzské společnosti, kterou autor vylíčil ve všech jejích kladech a (a to především) i záporech. Stendhal se nebojí nazývat věci pravými jmény a ukazovat lidi takové, jakými doopravdy jsou, respektive jakými v jeho době byli. Přemýšlivého čtenáře možná napadne komparovat negativní lidské vlastnosti autorovy doby se zápornými vlastnostmi, jaké u lidí převládají dnes. S překvapením tak zjistí, že lidé se za ta století příliš nezměnili, a že leckteré autorem naznačené závěry o jejich povaze lze aplikovat i na současnou dobu.

Co se ústředních postav týče, Stendhal tak dokonale vylíčil jejich protichůdné emoce, motivace, vlastnosti, proměny a myšlenky, že čtenář je chvílemi zmaten a neví, jestli má s hrdinou sympatizovat, či jej morálně odsuzovat. Stejně jako v reálném životě není nic černé nebo bílé a žádný člověk není vysloveně dobrý či špatný, což Stendhalův román dokonale dodržuje a nechává čtenáře, aby sám dle svých hodnot určil, jak bude na hrdiny pohlížet.

Knihu Červený a černý mohu doporučit milovníkům klasické literatury, kteří se rádi noří do hlubokých analýz lidské společnosti i jednotlivých postav. Bavit pravděpodobně nebude fanoušky akčnějších a dobrodružných knih, jelikož i přes hluboké osobní zvraty, popsané v knize, plyne děj spíše poklidným tempem.

Související knihy

, Stendhal

Odeon, 2015