Deník šílené manželky je knihou úspěšné české autorky Ireny Obermannové. Dílo vyšlo v nakladatelství Motto v roce 2012. Je to už druhé vydání, poprvé vyšlo v roce 2006 v nakladatelství Eroika. Podle této knihy vznikl stejnojmenný televizní film a další vznikl podle Divnovlásek. Autorka také spolupracovala s televizí Nova, kde pomáhala na úspěšném seriálu Ordinace v růžové zahradě jako scenáristka. V současné době pracuje na dalším seriálu na veřejnoprávní stanici ČT1.

Kniha je zpovědí zoufalé manželky, které se zhroutilo manželství. Působivá obálka mluví za vše. Hlavní hrdinka Xénie stále věří na lásku a věrně miluje svého manžela, kterého láskyplně přezdívá Miláček. Píše pohádky pro děti, které pak dramatizuje v rádiu. A společně mají dvě krásné dcery. Díky stereotypnímu koloběhu si Xénie nestihla ani všimnout, že je její láska pryč. Její muž utekl za hezčí, mladší, snad i chytřejší ženou. Ve chvíli, kdy si uvědomí, že už své manželství neslepí, zhroutí se jí celý svět. Nechápe, proč se to stalo zrovna jí a jak to mohl Miláček po těch letech udělat.

Xénie si ale nemůže dovolit nějaké velké eskapády, protože ji potřebují její dcery, a tak se snaží, aby se vrátila do normálního života. Chce začít znovu žít a hlavně chce konečně zapomenout na Miláčka, který jí zlomil srdce. Není to ale tak jednoduché. Srdci se nedá poručit. Proto začne zkoušet všechny rady, kterými ji zahrnují její přítelkyně. Některé z nich jsou dost bizarní a bláznivé, ale zoufalá situace si žádá zoufalé činy. Jestli se nakonec Xenii povede zařadit se zpátky mezi normální lidi či ne, to si budete muset přečíst sami.

Dílo je rozděleno na jedenáct kapitol, které mají značně neobvyklé názvy a začínají dost zajímavými básněmi. Tyto prvky dokreslují celkovou atmosféru příběhu, který je sám o sobě dost surrealistický. Člověk si musí zvyknout, že místy se prolíná fantasie s realitou, a to tak, že to čtenáře může chvílemi i mást. Na mě to v některých pasážích působilo špatným dojmem. Nemohla jsem se pořádně soustředit na samotný příběh a létající auta a podobné věci mě vyrušovaly. Když si ale na tento fakt zvyknete a přijmete styl psaní svérázné autorky, kniha vás pohltí a přečtete ji jedním dechem.U mě to tak sice nebylo, ale může to být tím, že jsem ještě příliš mladá a nezažila to, co autorka, takže knihu bych spíše doporučila zralejším ženám. Ženám, které něco podobného zažily a mohou se s hlavní hrdinkou ztotožnit, nebo alespoň ví, jak to chodí v dlouholetém manželství.

Autorka přiznává, že kniha je do jisté míry autobiografická a že ji psala v jednom z nejtěžších období svého života. Přesto si dělá legraci ze všeho a ze všech a v neposlední řadě i ze sebe. Dokáže těžkou životní situaci obalit velkou dávkou humoru. Mezi řádky však naráží i na dost palčivá témata a problémy, které jen tak někdo na světlo světa nevytáhne. A za to má můj obdiv. Svěřit se světu, i když jen prostřednictvím fiktivního příběhu, chce pořádnou odvahu.

Deník nabízí poutavé a inteligentní čtení, které zaručeně dostane snad každou „zoufalou manželku“.

Související knihy

Obermannová, Irena

Motto, 2012