Křest knihy Záhadný šepot

Hana Militká a Pavel Zedníček
Dobrý den, vážení a milí knihomolové, drazí čtenáři, tentokrát bych se s vámi chtěla podělit o své dojmy, pocity a poznatky provázející vydání mé druhé knihy Záhadný šepot.

Po vydání mé první knížky Povídky z povětří jsem byla vykulená a nemohla jsem uvěřit tomu, že povídky skutečně veřejně vyšly. Když jsem se koncem března dozvěděla, že knížka Záhadný šepot vyjde během chvíle, začala jsem se moc těšit. Od té doby se mi zároveň začala klepat kolena a po pravdě řečeno dosud se mi klepat nepřestala.

Při prvním pohledu na právě vydanou knihu se dostavilo obrovské vnitřní naplnění štěstím. Nedá se to ani přesně popsat. Stav naprosté spokojenosti. Cítím, že už budu umělecky i lidsky spokojená, i kdyby třeba nevyšlo nic dalšího z toho, co jsem dosud napsala a co se ještě napsat chystám. Nebudu se, samozřejmě, žádnému vydání bránit.

Detektivní román Záhadný šepot vyšel tuším 2. dubna tohoto roku, ale křest se konal až před pár dny 12. května. Měla jsem totiž pozvané vzácné osobnosti, své přátele a zároveň spolužáky z JAMU, a tak bylo dost těžké najít společný volný termín.

Dobu mezi vydáním knihy a křtem jsem vyplnila asi dost netypicky. Dokončovala jsem totiž další detektivku se stejným vyšetřovatelem, kapitánem Váchalem. Abych ji stihla dokončit ještě před chystaným křtem, psala jsem skoro ve dne v noci. Ale podařilo se a dva dny před křtem byla nová detektivka dokončena. Měla jsem tak čistou hlavu a mohla se celou svou bytostí věnovat oslavě knihy Záhadný šepot. Vydání knihy ovšem předcházelo nejen její napsání, ale samozřejmě i její úpravy. Mám obrovské štěstí, že jsem objevila nakladatelství Krigl. Vybrala jsem si ho na internetu. Zaujalo mě, že je to jedna z mála firem, u níž se majitel nestydí za svou práci a věnuje své firmě nejen to nejlepší, co umí, ale i své jméno. Proto jsem je před dvěma lety oslovila s prosbou o pomoc s vydáním povídek. Ozvali se mi obratem. Pan nakladatel Vladimír Krigl byl velmi vstřícný, a co víc, zjistila jsem, že v nakladatelství je šéfredaktorem pan Jiří Halberštát, který se narodil ve Svobodných Dvorech u Hradce Králové stejně jako já, chodil s mou sestrou do stejné třídy na základní škole a stejně jako ona i on vystudoval pedagogickou školu. Už bez mé sestry Milady pak vystudoval ještě divadelní režii. A to jsme se do té doby s Jiřím Halberštátem nikdy předtím nepotkali a neznali. Mé obrovské štěstí bylo nejen v tom, že jsme rodáci, ale hlavně a především je Jiří, zvaný mezi přáteli Halba, vynikající umělec s obrovským citem pro slovo, češtinu a sloh, pro stavbu vět a vypointování celé situace.

Naše práce začala komicky. Na první setkání mi přinesl vytištěnou jednu stránku textu z mého rukopisu Povídek z povětří. Na stránce bylo žlutě podtržené slovo maminka v různých pádech. Vyskytovalo se na té stránce asi dvacetkrát.
Jakmile jsem tu podtrhanou stránku viděla, začala jsem se smát. Připomínala mi spíš louku s rozkvetlými žlutými pampeliškami než psané umělecké dílo. Spolupráci na textu s drahým Jiřím přímo hltám, nasávám všechny jeho připomínky do sebe jako houba. Mám to štěstí, že se z nás i s jeho ženou Květinou stali dobří kamarádi.
Je pravda, že jsem začala psát knihy dost pozdě. Po šedesátce. Proto příliš nelením, abych měla pár rukopisů do zásoby.
Ale hlavně píšu proto, že mě to baví. Naplňuje mě to radostí a uměleckým vyžitím. Ještě, kdyby se ukázalo, že se moje psaní lidem líbí a vyžádají si vydání dalších mých děl, budu skutečně na vrcholu blaha. Ale i kdyby se už nevydalo vůbec nic, jsem nadšená a to mi už nikdo jen tak nevezme, jak jsem při poděkování napsala svému nakladateli Vladimíru Kriglovi, skvělému člověku a dnes už i dobrému kamarádovi.

A teď konečně ke křtu. Mého večera se zúčastnil Pavel Zedníček, který přijal pozvání už podruhé. Přišel i na křest první knihy Povídky v povětří. Pavlík je skutečný kamarád. Nezměnil se od svého mládí, od školních let, od studií na JAMU, kdy jsme měli spolu velmi kamarádský vztah, který se blížil téměř vztahu sourozeneckému. Pavlík byl na křtu výborný, přinesl nám smích a srdíčko na dlani. Tentokrát jsme pohlídali termíny a přijela i moje výborná a celoživotní kamarádka, naše spolužačka z JAMU Nika Brettschneiderová. Přijel i náš další spolužák Ivo Hyrš z Humpolce. Celý večer provázel svým humorem a svým osobním kouzlem Jiří Halberštát. Dokázal nás skvěle vést. Bez zkoušky a bez scénáře. Inu, jeho režisérský talent, kombinační schopnosti a nadhled se nezapřou. Večer se nesl v duchu výborné nálady. Možná vám atmosféru lépe přiblížím, když vám řeknu, že křest trval přes dvě hodiny a někteří diváci vydrželi celou dobu stát. Neodcházeli a bavili se stejně jako my. Při pohledu na jejich usmívající se tváře jsme cítili velké uspokojení, že jsou s námi na jedné lodi.

Hana Militká křest knihy
Musím zdůraznit, že celý večer provázela svým zpěvem, citlivým projevem a nádherným hlasem třetí dcera Vladimíra Krigla a Ivany Kriglové, Helenka Kriglová. Její zpěv byl opravdovým zážitkem. Po skončení křtu jsme s přáteli ještě seděli a povídali. Užívali jsme si nádhernou atmosféru. Nakonec měli Pavlík s Ivoškem geniální nápad. Už jsme byli z ročníku z JAMU čtyři, kteří se zúčastnili křtu. Napadlo je, že při křtu mé další knížky (bude-li ještě jaký) rovnou uspořádáme naše ročníkové setkání. Naše srazy vždycky organizuji já. Byla by to legrace. Ani se nám nechtělo se rozejít.
Druhý den odpoledne jsem volala svému bráškovi Jiřímu. Dělají se synem rekonstrukci prvního patra rodného domu. Místo toho, aby zdili, seděli celé odpoledne a večer všichni, celá rodina, v obýváku a probírali křest. Usmívali se a byli ještě prodchnuti celkovou povznášející atmosférou. Bráška mi prozradil, že se shodli na tom, že všichni mají pocit vnitřní očisty. Zažili něco, co je naplnilo obrovskou energií a spokojeností. V dnešní uspěchané a stresu plné době jsou takové okamžiky opravdu vzácné.

Možná by někoho mohlo zajímat, jak dlouho budu spát na vavřínech, než začnu psát další knihu. Musím říct, že ještě v ten večer oslavy a v noci mě napadl námět na novou knihu. A hned druhý den jsem napsala prvních pár řádků. Jak už možná tušíte, bude v ní vystupovat vyšetřovatel kapitán František Váchal.

Hana MilitkáV pátek 15. května jsme hráli v Národním divadle Naše furianty. Moje kamarádka Alenka přišla za mnou s knihou Záhadný šepot a chtěla věnování a podpis do knížky. Od herců okolo nás jsem slyšela velkou chválu na poutavou obálku mé knihy. Ta vznikla ve spolupráci s paní Ivetou Kalinovou, která je výtvarnicí velmi citlivou a obálku zpracovala opravdu skvěle. Jsem velmi ráda, že s ní mohu spolupracovat. Námět na obálku mi vnukl můj synovec Ing. Petr Militký. Má jednoznačně umělecké vlohy. Díky moc! Můj portrét na zadní straně obálky vytvořila má sestra Milada Šedivá. Vyfotila mě u Caracallových lázní, když jsme spolu byly vloni v listopadu v Římě. Nějakým nedopatřením jsem jí v knize nepoděkovala. Chtěla bych to napravit právě teď. Milu, děkuji ti za krásnou fotku i za tvou velikou podporu mé tvorbě. Vím, že taky trochu píšeš. Přeji ti krásné zážitky při psaní a hodně úspěchů.

Na křtu i mimo něj po mně čtenáři většinou chtějí věnování a podpis do knížky. Tentokrát jsem se rozhodla, že budu chtít od všech lidí, kteří se na vzniku knihy podíleli, i po těch, kterým v úvodu děkuji, aby mi oni napsali věnování a podepsali se mi. Tím se můj exemplář knihy Záhadný šepot stává významným a jedinečným.

Držte mi palce, ať se knížka líbí. A taky ať mi jde další psaní, které mě umělecky naplňuje. Své knížce Záhadný šepot přeji, aby čtenářům přinesla takové krásné chvíle, jaké přinesla mně při jejím psaní.

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizeZáhadný šepot

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2015

Napsat komentář