Měsíc před autorovými narozeninami, tedy v březnu 2015, přineslo nakladatelství ČAS novinku Alexandera Stainfortha s názvem Pád noci.

Alexander Stainforth je umělecké jméno v současnosti třiatřicetiletého českého autora Davida Kapse, který stihl za posledních dvanáct let vydat již sedmnáct románů, přičemž pod křídly nakladatelství ČAS je Pád noci jeho sedmou publikací. Majoritu svého díla označuje autor za historické romance, tři z titulů jsou zařazeny do žánru hororu a dnes představovaný Pád noci zahajuje novou skupinu tak zvaných paranormálních romancí. Za nejpopulárnější jsou ve Stainfothově díle považovány série o krásné Karolíně, potomku samotného Rudolfa II. (Krásná Karolína, 2011; Karolinina pomsta, 2012; Karolinina volba, 2014 – vše nakladatelství ČAS), a o Lady Jane z Anglie 17. století (Osudem prokletá, 2008; Dítě naděje, 2009; Volání minulosti, 2010; Souboj srdcí, 2010 – první tři nakladatelství Daranus, poslední opět ČAS). Jak naznačují již uvedené dvě série, Alexander Stainforth staví svá díla převážně na ženských hrdinkách a na romantice. Svým rozmachem, záběrem i tématy připomíná trochu Lloyda Simandla – čím je Simandl ve filmu, tím se zdá být Stainforth v literatuře.

Pád noci, jak již bylo řečeno, je označován samotným autorem za paranormální romanci. Nemá smysl opisovat anotaci, či citovat z překvapivého množství recenzí a odezev, jež tato poměrně útlá kniha svými sto devadesáti pěti stranami vyvolala, přesto se sluší naznačit alespoň trochu z obsahu. Tak tedy, jde o příběh dívky Rachel, jež si z dětství do dospělosti přináší trauma způsobené sériovým vrahem, jemuž unikla o doslovný vlásek. Jak autor správně naznačuje, vyvázat se ze své minulosti je těžké a zpravidla nás její přízrak stejně jednoho dne dostihne. Přesto, stojí-li nám po boku někdo, komu se odvážíme bezmezně věřit, události mohou nabrat netušený směr. Příběh sám je uveden Prologem, následovaným patnácti kapitolami, ale ve skutečnosti je členěn do tří základních bloků, které, jakoby místy ani nepocházely se stejného pera (psacího stroje, klávesnice…). Za dokonalý lze považovat Prolog, který připoutá čtenářovu (v případě Stainfortha asi spíše čtenářčinu) pozornost hned v prvních větách, a člověk tak snadno a rychle podlehne dojmu, že drží v rukou strhující a dech beroucí práci. Naneštěstí pro natěšeného čtenáře, ale nejspíš k radosti čtenářek vyznávajících linii Padesáti odstínů, následuje trochu plochá a dějově nepříliš zajímavá fáze námluv a takřka schematické romantiky, která je teprve po několika desítkách stran, přes něž se možná všichni čtenáři nedostanou, následována dalším akčním blokem. Odměnou těm, kdo vydrželi až sem, je nejprve lehce mystická detektivní situace, jež se vzápětí překlopí do ryze fantastické až hororové polohy.

Styl, jakým je Pád noci napsán, mi silně, skoro doslovně, připomněl mého dlouholetého literárního kolegu, s nímž jsme kdysi spouštěli webový server pro amatérské autory Textíky. Oba dva, jak Alexander Stainforth, tak zmiňovaný kolega, mají geniální nápady, dokáží postavit příběh, jenž překvapí a pobaví, na druhou stranu ke škodě vlastní i čtenářově mají tendenci do cíle vyrazit tou nejkratší cestou. To zpravidla vede k poněkud reportážnímu stylu řeči, takže kniha pak připomíná více novinový článek, než krásnou literaturu. A to je, řekl bych, škoda, protože potenciál i plodnost ani jednomu z nich nechybí.

Samotná pointa příběhu nepředstavuje úplně originální myšlenku, ale protože se nesluší prozrazovat takové věci dopředu, zdržím se nyní přirovnání k již existujícím knihám či povídkám postaveným na stejné úvaze. Přesto, jsem si jist, že své publikum si Pád noci nepochybně nalezne. Alexander Stainforth prokázal opakovaně, že dokáže své převážně ženské obdivovatelky přitáhnout, a to je to hlavní. To nejdůležitější na literatuře je přeci fakt, že se čtenáři pobaví, oddychnou si, odpoutají se od všednodenní šedi a využijí předloženou knihu jako stimul pro rozvoj své vlastní fantazie. To vše Stainforthova kniha nabízí a splňuje prakticky beze zbytku.

Související knihy

Stainforth, Alexander

Čas, 2015